Mezinárodně o současnosti a budoucnosti evropského divadla
Nová scéna v Praze se 20.–22. května 2022 stala centrem evropského divadla. Zní to možná trochu nadneseně, ale zasedání platformy European Theatre Convention (ETC) založené v roce 1988, sdružující 44 členů z více než 25 zemí a podporované z programu EU Kreativní Evropa je skutečnou událostí. Zástupci se pravidelně scházejí, aby projednávali aktuální otázky, vytvářejí a spoluorganizují mezinárodní grantové programy a akce na podporu vzájemných vztahů, profesního rozvoje a umělecké spolupráce divadelníků v celé Evropě. Kromě plenárního zasedání hodnotícího pocovidovou situaci divadel v Evropě včetně nastartování programu Mladých talentů se uskutečnily dvě panelové diskuse: In Focus: Ukrajina 2022 a Diver-Cities & Diverse Theatre for Europe’s Local Communities (Rozmanitá města a rozmanité divadlo pro evropská místní společenství).
První téma se týkalo různých forem pomoci ukrajinským umělcům, především zapojení těch, kteří v rámci pracovních stáží pobývají mimo Ukrajinu, ale také podpory těch, kdo pracují na místě – přes telemost s účastníky konference informoval Vlad Troitskyi, ředitel ukrajinského divadla Dakh a festivalu Gogolfest, o možnostech divadla ve válečné situaci. V přístupu k ohrožení kultury ve válkou zmítané Ukrajině a nutnosti „držet při sobě“ se samozřejmě shodli všichni účastníci a nepochybuji o tom, že se spolupráce v této oblasti bude i nadále rozvíjet.
Druhá část, poukazující na nutnost evropské integrace, poskytování rovných příležitostí menšinám rasovým i genderovým (zaznělo tu mimo jiné vysvětlení rozdílu mezi equality a equity: nejde jen o rovné příležitosti obecně, ale – jak jsem pochopila – o jistou pozitivní diskriminaci ve prospěch menšin). Pod taktovkou francouzsko-somálské moderátorky Evein Obulor, koordinátorky Evropského sdružení měst proti rasismu a nenávisti k migrantům v Heidelbergu, promluvila Daniela Špinar, Leyla Ercan, zástupkyně pro rozmanitost Městského divadla v Hannoveru, či holandská výzkumná pracovnice Nina van Tongeren. Vzhledem k současnému paradigmatu, kdy silně rezonuje téma jinakosti, nemohlo být lepší hostitelky než právě Špinar, která zveřejnila svůj osobní a kariérní příběh a jejíž upřímnost byla oceněna spontánním potleskem.
I když se účastníci panelové diskuse shodli na základních bodech, možnosti řešení se ukázaly značně problematické. Je jasné, že mnoho století fungující maskulinní organizační struktury nelze, stejně jako myšlení lidí, změnit mávnutím kouzelného proutku; vyžaduje to vysvětlování, razanci a dlouhodobé úsilí. Navíc se ukázalo, jak zásadně je řešení nejrůznějších situací a požadavků závislé na situaci v té které zemi. Rozhodně tedy nelze srovnávat německý, holandský či francouzský kulturní trh příležitostí a možností se situací v Česku, ať už jde o finanční podpory, nebo zapojení lidí z menšin do divadelního dění. Zatímco tam je mnoho lidí různých ras, a tedy i mnoho zájemců o uplatnění v oboru, u nás se dají žádaní exotičtější herci spočítat na prstech ruky. A tak – jak se zdá – zůstávají výraznější změny v provozu divadelní sítě zatím spíše v teoretické rovině. V každém případě je dobře, že jsme součástí ETC, znamená to, že se s námi počítá.
Komentáře k článku: Mezinárodně o současnosti a budoucnosti evropského divadla
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
