Divadelní noviny > Názory – Glosy
Mezinárodní kritická obec v době koronaviru
V době celosvětové pandemie se online konference staly normou. Jsou demokratické, připojit se může každý, koho téma zajímá. Tak tomu bylo i s druhou online mezinárodní konferencí divadelních kritiků, členů IATC (International Association of Theatre Critics) na sklonku září na webových stránkách asociace (http://www.critical–stages.org), kde je k dispozici záznam. Moderátorem IATC International Online Conference Performing Arts Festivals in Corona Times: Experiences and Perspectives (Mezinárodní online konference Festivaly scénických umění v časech korony: zkušenosti a perspektivy) byl ředitel konferencí IATC, Srb Ivan Medenica, účastníky prezidentka IATC, Švédka Margareta Sorenson, a výběr kritiků-akademiků: Řek Savas Patsalidis, Němec Thomas Irmer, Indka Renu Ramanath, Íránka žijící v USA Katayoun Salmasi a Maďar Tamas Jaszay.
Řek Patsalidis vyjádřil základní myšlenky dnešní doby, s nimiž se ostatní víceméně shodli: Pandemie je nejen kletbou, ale také požehnáním. Nutí divadelníky, aby přehodnotili svůj pohled na divadlo a jeho možnosti. Směřujeme k vyhledávání nových vzorců týkajících se organizace a fungování divadla, vztahu herců a diváků. Festivaly i divadelní představení online jsou pouze nouzovým řešením. Nabízejí sice na základě rozvinutých technologií určité možnosti digitálního divadla (streamování, záznamy, online), ale v každém případě se jedná jen o informativní záznamy. Živé divadlo v žádném případě nemohou nahradit. Navíc je třeba brát divadlo jako rituál, nejen v jeho obsahu, ale i v tom, že v souvislosti s návštěvou divadla vykonám osobní rituál: jdu si koupit lístky – dostavím se někam – sdílím prostor s někým. Je to princip vysoké demokracie a přístupnosti všem a k tomu potřebujeme živé diváky ve společném prostoru.
Srbský moderátor vidí princip divadla jako antickou agoru (shromaždiště uprostřed starověkého města, na němž se odehrával veřejný život), kde se lidé setkávají a sdílejí své názory. Vzhledem k uzavření budov se tak navracíme ke kořenům, k otevřenému prostoru v linii kostel–trh–škola, což je podle něj ideální platforma pro sdílení. Íránka a Indka připomněly, že vedle překážek pandemických však stále existují, především mimo Evropu, výrazné problémy společenské, politické, ale i technologické, které brání demokratickému fungování divadla, ale i médií.
Hlavně však více než dvouhodinová konference jednala o festivalech v době koronavirové krize. Zatímco maďarský reprezentant ze Szegedu sdělil, že v jeho městě se odehrály dva letní festivaly bez jakýchkoli omezení (podle oficiálních zpráv v Maďarsku nejsme a nebudeme ohroženi pandemií), německý zástupce poukázal na různý přístup organizátorů (festival Theatertreffen se uskutečnil online, Wiener Festwochen a další festivaly byly odloženy) a na to, jak pandemická opatření festivaly proměnila: Je zajímavé, jak nové uspořádání mění celkový pocit z festivalu – když se dodržují pravidla a v hledišti sedí sem tam jeden divák, tak vzniká zvláštní atmosféra, čím větší prostor, tím podivnější pocit prázdnoty účastník pociťuje. Online festivaly podle něj přinášejí výzvu k nové estetice: Je třeba myslet na to, že půjde o záznam nebo online přenos, a přizpůsobit tomu způsob prezentace. Dochází tak k jakémusi rámování divadelního subjektu. A je podle něj třeba si uvědomit i aspekty spojené s technologií a jim odpovídajícími tématy, je třeba vyhledávat nové možnosti prezentace, nové koncepty pro nové prostory.
Účastníci panelu poukázali na to, že dnes je organizace mezinárodních festivalů především velkým byznysem, do něhož je kromě účinkujících a diváků zapojena (a na něm závislá) celá řada dalších subjektů, od sponzorů po poskytovatele služeb v konkrétním místě, a že je tedy třeba plánovat přinejmenším na rok dopředu. Proto je současná nejistota pro festivaly doslova smrtelná. A protože nikdo netuší, jak dlouho budou omezení trvat, a zda se dokonce nejedná o změnu trvalou, je třeba přemýšlet o tom, co dál. Jakým způsobem zprostředkovat nebo nahradit koncept mezinárodních festivalů, které jsou postaveny na vzájemné komunikaci, na výměně zahraničních hostů, na společenských debatách, dílnách, seminářích, přednáškách. A nejde jen o záležitost divadelní, ale kulturně-společenskou. Musíme se smířit s tím, že nadále bude třeba omezovat vzájemné styky a hledat nová řešení – z nichž nejlogičtější je příklon k národní kultuře. Více akcentovat lokální charakter, dbát na propojení konkrétního místa s konceptem, říká Thomas Irmer.
V té souvislosti panelisté apelovali na to, aby organizátoři nepodléhali módním trendům a obecné globalizaci, která způsobuje, že po festivalech celého světa kolují ty samé soubory, objevuje se ten samý eklektický koncept. Zazněly i termíny „festivalismus“ (festivalism) a „stejnost“ (sameness). Změní prožitá zkušenost s koronavirem naše vnímání divadla, objevíme nové možnosti? Nebo se vrátíme k tomu, co bylo před pandemií? Na to patrně odpoví až čas.
Komentáře k článku: Mezinárodní kritická obec v době koronaviru
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
