Michaela Homolová
(1972 v Bratislavě) V letech 1990–1996 vystudovala katedru alternativního a loutkového divadla DAMU, obor režie-dramaturgie, od roku 1999 je herečkou a režisérkou Naivního divadla Liberec. Počínaje rokem 2009 je současně pedagožkou LDO ZUŠ Liberec. Její inscenace Budulínek získala v roce 2012 Cenu Divadelních novin. Na letošním festivalu Divadlo v Plzni uvedla inscenaci Čechy leží u moře.
Co vás přivedlo k divadlu/umění
Jednoznačně rodina a prostředí, ve kterém jsem vyrůstala. K loutkovému divadlu vedla cesta přímá: z dětského loutkářského souboru až na DAMU.
Největší umělecký/divadelní zážitek
Jób, HaDivadlo, režie J. A. Pitínský. Korespondence V+W, Reduta Brno, režie J. Mikulášek. Poslední trik Georgese Mélièse, Divadlo DRAK, režie J. Havelka. Koncert Kronos Quartet. MoMA.
Osobnost minulosti nebo přítomnosti, se kterou byste ráda zašla na kus řeči
Takových by bylo víc. Ale nejsem si jistá, jestli bychom si popovídaly, protože bych se hodně styděla a radši nic neříkala. Ale kdybych to překonala, pak bych se ráda sešla s C. G. Jungem a probrali bychom rozmanitost duševního života, myšlení, cítění, vnímání, intuici a hlavně analýzu snů. (Po předchozím kurzu němčiny, samozřejmě.)
Hra/námět, který vás přitahuje a který byste chtěla zpracovat
Právě sny. Připadá mi fascinující, že díky nim můžeme prožívat jinou realitu. V našich vzpomínkách mají stejnou hodnotu jako skutečné zážitky. Tak co je skutečnější? A když konkrétní námět, tak tento: Zdálo se Čuangovi, že je motýl, jenž poletuje kolem, motýl se cítil motýlem, nic mu nechybělo, nevěděl, že je Čuang. Náhle se probudil a ustrnul, je Čuang! A teď neví, zdálo se Čuangovi, že je motýl, nebo se zdá nyní motýlu, že je Čuang? Čuang, nebo motýl, přece tu musí být nějaký rozdíl! A tomu se říká proměnlivost věcí!
Další umělecké disciplíny, žánry či formy (výtvarné umění, literatura, film, hudba…), které máte ráda a kterým se naopak vyhýbáte
Tohle bude jen rychlý výběr, který platí pro dnešní den a na co jsem právě v téhle době naladěná. Film: Pedro Almodóvar, Krzysztof Kieślowski. Výtvarné umění: Robert Gober, Petr Nikl, Edward Hopper. Literatura: Jostein Gaarder, Daisy Mrázková, Henning Mankell, Patrik Ouředník, Dušan Dušek, Radek Malý, Ivan Štrpka… Hudba: už několik let fantastický švédský muzikant – „The man with the red horn“ Nils Landgren. A nejlepší hudba mého života: KORA ET LE MECHANIX.
Historická či současná osobnost, divadelní/filmová/literární či reálná postava, která je vám citově nejblíže a – naopak – která je vám vzdálená
Inspektor Kurt Wallander – rozumím všem jeho nepokojům a obavám.
Rostlina/zvíře/kámen/planeta, které máte v oblibě či obdivujete
Chryzantéma, pes Garrigue, křišťál, Pluto.
Etické či jiné hranice, za které byste jako tvůrce nešla
Nikdy nesmí být ublíženo žádnému zvířátku, člověku a ani rostlince…
Divadelní/umělecký sen
Doživotní spolupráce s Barborou Kubátovou.
Kým/čím byste byla, kdybyste se nevěnovala svému souboru
Věnovala bych se studiu slovanských jazyků. Nebo etymologii.
Plus: Zajímá vás umělecká kritika?
Kritika je nesmírně důležitá. Ovšem taková, která je fundovaná, nesklouzává pouze k popisu inscenace a sdělení osobních zážitků kritika, která používá správnou terminologii a je podložená důkladnou znalostí kontextu, a případně i sleduje vývoj poetiky tvůrců.
Z prostředí amatérského divadla se mi zdá zajímavá možnost diskusních setkání lektorů se soubory, kde kolikrát v konstruktivním dialogu dojde k lepšímu pochopení sdělení než jenom z napsaného článku.
Komentáře k článku: Michaela Homolová
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
