Michal Lang a Tomáš Svoboda: Divadlo ze středu tabulky
Výběrová komise pražského magistrátu doporučila na místo ředitele Divadla pod Palmovkou režiséra Michala Langa. Stalo se ve čtvrtek večer 4. dubna. Zajímavé je, že k rozhodnutí komise dospěla až na druhý pokus (po prvním zasedání se její členové rozešli s tím, že si volbu musí ještě rozmyslet). Není to situace neobvyklá, ale ani povzbudivá: každá komise se v takovém případě vystavuje podezření, že se v časové prodlevě nabízí prostor lobbistickým tlakům, jak se kulantně říká zákulisním intrikám.
Michal Lang a Tomáš Svoboda FOTO JIŘÍ ŠTRÉBL
Na druhou stranu tento odklad přinesl i pozitiva. Michal Lang zveřejnil na našich internetových stránkách svůj projekt; mohli jsme tudíž vědět, co se nabízí jako alternativa vůči projektu stávajícího ředitele Palmovky Petra Kracika (viz. článek Hledá se ředitel zn. Komunitní, DN 5). Jako své spolupracovníky uvedl Michal Lang režiséry Tomáše Svobodu a Braňa Holička. První dva jsem požádal o krátký bezprostřední rozhovor; obával jsem se, že ve třech bychom se takto narychlo sejít nedokázali. Michal Lang je uměleckým šéfem libereckého Divadla F. X. Šaldy, Tomáš Svoboda stejnou funkci zvládal donedávna na Kladně. V Praze ale pracovat nepřestal; navrhl jsem proto setkání v Baráčnické rychtě, kde Svoboda režíruje pokračování politického kabaretu Blonďatá bestie. Michal Lang měl zkoušku v Liberci, a tak dorazil o něco později. Měl jsem alespoň příležitost nezávislé konfrontace odpovědí na banální otázku, jak se vzájemně poznali, když už se rozhodli vytvořit realizační tým, jak se tak marketingově říká riskantnímu podniku, kdy si dva režiséři řeknou, že do „toho“ půjdou společně.
Tomáš Svoboda Michala jsem znal jako velmi dobrého profesního režiséra a když jsem přišel do Kladna, tak mé první rozhodnutí bylo, že jsem mu nabídl režii Roku na vsi. Michal mě později oslovil s nabídkou práce v Liberci; kromě toho se známe i díky hře Testosteron, kterou jsem překládal. O koncepci Palmovky jsme se začali nezávazně bavit v Liberci.
Michal Lang Když jsem tak náhle skončil ve Švandově divadle na Smíchově a ocitnul se bez práce, ozval se Tomáš, to byla velká pomoc. V Liberci pak Tomáš režíroval Egressyho hru Šťovík o třech fotbalových rozhodčích, moc hezké představení. V Liberci jsem při práci poznal i Braňa Holička, jemuž se spolu s Tomáše Dianiškem a jeho Divadlem FXKalby povedlo dotáhnout do Malého divadla mladé diváky. Takže jsme se v Liberci všichni tři potkali ještě dříve, než nás napadlo se zajímat o libeňské divadlo. S Tomášem se navíc známe od doby, kdy jsem v Opavě premiéroval polskou hru Testosteron, kterou on přeložil.
Další otázka je neméně banální, ale padnout musela: proč se přihlásili do výběrového řízení na Palmovku, a nikoli na Zábradlí? Michal Lang zde sice pohostinsky režíroval Pitvoru s výjimečným výkonem Vilmy Cibulkové, Tomáš Svoboda měl na Palmovce pražskou premiéru kladenské inscenace Jaromír Jágr Kladeňák, ale je to dostačující předpoklad pro resuscitaci libeňské scény?
ML Pražskou divadelní produkci, a nejenom tu, vnímám jako rozvírající se nůžky mezi komercí a experimentem, který je myslím dost podporován jako nový vítr do plachet. Co ale citelně slábne, je střed, pevný kmen klasiky, prověřené časem, který dokáže divákům nabídnout zážitek katarze. Nemluvě o tom, že i pro divadelníky představuje klasika prověrku řemesla. Bohužel mám pocit, že tento střední proud získává pejorativní nádech průměrnosti. Zábradlí je jistá značka, zavazující, kterou musíte respektovat. Ale to platí i v případě místa a tradice Palmovky, včetně jejího hodně napnutého rozpočtu. Nemůžete tam přijít a začít provádět nějaké radikální změny, to by se celá organizační struktura mohla zhroutit.
TS Proč Palmovka, a ne Zábradlí? To má svou výjimečnou tradici, nehezky řečeno – tíhu minulosti. U Palmovky to takto silně nevnímám. Jde o divadlo, které svým rozměrem, dotací a dalšími parametry by mě bavilo vytvářet a přetvářet. Abych byl upřímný, před nějakými deseti lety nestálo v centru mého zájmu. Měšťanské divadlo, uzavřené samo do sebe.
Další otázka se musí vztahovat k nejbližší budoucnosti. Jak si ji oba – šéfové oblastních divadel, kde návštěvnost bývá klíčová – představují? Michal Lang, který věří na sílu klasické činohry, současně neskrývá ani autorské ambice (v projektu uvádí své dvě hry) a Tomáš Svoboda, díky němuž se obrodil žánr politické satiry?
TS Politické divadlo dává víc otázek než odpovědí. Nazkoušet každý měsíc hodinu a půl kabaretu, je docela divočina. V minulém roce jsme tu vlnu trapných kauz málem nestíhali, dneska už máme šanci se více zabývat obsahem, a ne tím, co nějaká blonďatá slečna kde napovídala. Naštěstí nemám v Libni tu roli, že bych měl dělat jen kabaret, ale jako kmenový režisér se budu starat o to, čemu pracovně říkáme „popkulturní“ autorské projekty. Mezi ně patří i má hra Bratři Pospíšilové aneb Příběh šťastného konce Československé republiky.
ML Politický kabaret, který se může hrát dvakrát do měsíce, samozřejmě nemůže nahradit klasický repertoár. Já mám z oblasti zkušenost, že když se klasika režijně povede, tak diváky přitáhne. Dramaturgie a režie jsou ty hlavní nástroje, herecký soubor je stejně důležitý. Ten ale poznám až při práci. Jak jsem už říkal, rozpočet je napnutý, nemohu ohrozit chod divadla. Změna musí být pomalá: lidé mají mít dost času se rozhodnout.
TS Vezměte si fotbalový klub, co pořád remízuje a drží se ve středu tabulky. Když vyhodíte většinu hráčů, začnete prohrávat. Jiná cesta je ta, kdy vyměníte jednoho útočníka za jiného, tak postupoval trenér Vrba v Plzni, a za tři roky má klub, co hraje evropskou ligu.
Sportovní příměry jsou jedna věc, realita druhá. Je navýsost chvályhodné, že se pražský magistrát začal personálně zajímat o divadla, kterým posílá nemalý dotační obnos. V případě nového ředitele Divadla Na zábradlí – Petra Štědroně jde o nezpochybnitelnou volbu, už vzhledem k tomu, jakou pověst si brněnská Reduta v posledních letech vydobyla. Nové vedení libeňského Divadla pod Palmovkou je větší neznámou. Nikoli v osobách tvůrců, ale v tom, jak budou spolu vycházet. V každém případě proměna polobulvární scény přichází už na poslední chvíli.
Komentáře k článku: Michal Lang a Tomáš Svoboda: Divadlo ze středu tabulky
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
