Mikulka aneb Pohádky z Tichomoří
Někdejší kolega z redakce Divadelních novin Vladimír Mikulka napsal na blog Nadivadlo (viz Jan Kolář odchází z Divadelních novin) pár vět, které už naštěstí nemůže vzít zpátky: Tím skutečným osobním stropem Jana Koláře je především to, že je úplně jednoduše hloupý. Neschopný koncepčního myšlení, neschopný sebereflexe a neschopný rozumné komunikace v redakci.
Vladimír Mikulka FOTO ARCHIV FESTIVALU DIVADELNÍ SVĚT BRNO
První větu jsem už slyšel před nějakými čtyřmi lety u stolku a prosklené stěny Nové scény, kdy jsem měl s Mikulkou první a poslední upřímný rozhovor. Vyčítal jsem mu, že se nedostatečně věnuje kritické rubrice Divadelek, načež se Mikulka vytasil s onou větu o Kolářově hlupáctví; o Janu Kerbrovi, jenž kritiky také objednával a redigoval, se pohrdlivě vyjádřil, že je blátivý. Je sice na pováženou, že se tak inteligentní, koncepční a rozumný chlapík nedokázal prosadit proti hlupoňovi a blátu, nicméně mi tvrdil, že to fakt nejde. Naše povídání, jehož svědkem byla Lenka Dombrovská, jsem si nechal pro sebe a zmínil je až poté, kdy Mikulka z redakce zmizel.
Dneska si říkám, jaký to frustrující život musel Mikulka vést, než konečně – po ohlášeném odchodu šéfredaktora Koláře z funkce – mohl vyběhnout na ulici a volat, že král je nahý a Kolář je hlupák. Trefnou charakteristiku navíc rozšířil o triádu neschopností: nekoncepčnost, žádná sebereflexe a nekomunikativnost. Jedná se pochopitelně o malý zázrak, že takový člověk mohl skoro čtvrt století řídit noviny a zaštiťovat jejich existenci, to ale nechme být. Jde mi o Mikulku. Nabídnu trochu jiný pohled na jeho účinkování v novinách.
Do redakce jej vzal Kolář, protože oceňoval úroveň jeho kritického myšlení a psaní a sliboval si od něj přínos pro Divadelky. Ten se naplnil jen částečně. Nevím, kdy přesně konflikty začaly, dobře si ale pamatuji jejich podstatu: pokaždé šlo o Mikulkou redigované recenze externistů. On sám píše výborně, ale obhajuje neobhajitelné, komentoval Kolář jejich spory o kvalitu příspěvků. Většinou šlo o „Mikulkovy slečny“, jak jsme říkali jeho autorům. Pro úplnost dodávám, že podobné problémy měl s Kolářem i kolega Hulec, ten jenom své autory nebránil tak umanutě jako Mikulka. Uklidnění nastalo v době, kdy se Mikulka začal starat o internetovou verzi Divadelek, jistěže svědomitě, patrně však s rostoucím pocitem, že je vlastně takový druhý šéfredaktor. Pravdou je, že Kolář do internetové verze nijak nezasahoval a Mikulka se mohl cítit vlastním pánem. Až do chvíle, kdy Kolář nechal zavěsit nevinný příspěvek, impresi hradecké inscenace od jisté Nely, nám doporučené elévky. Mikulka a spol. ztropili povyk a sám Mikulka při uzávěrce pravil, že ještě jeden podobný příspěvek a odejde z redakce. Kolář pravil, výborně, můžete klidně hned. Taková to tedy byla křivda. Kdepak je dnes krásná Nela, zmizela někde v Tichomoří, stejně jako Mikulka z redakce. Nela píše básničky, Mikulka rukama nohama tolik recenzí jako nikdy předtím.
Musím také poopravit dojem, který Mikulka vyvolává, když píše o redakci. Mikulka do ní docházel jen na uzávěrky a korektury, nikdy do redakce nezapadl a myslím, že o to ani nestál. Koncepčních porad nad novou podobou novin se sice účastnil, jenomže vlastními nápady a návrhy zrovna nesršel; pokud nějaké měl, nejspíš si je schovával pro Strýčka Příhodu.
A ještě k onomu stýskání na „rozumnou komunikaci“. Mikulka asi patří mezi vzácné jedince, kteří se v životě nepotkali s cholerikem. Ano, Kolář křičíval, ale za pět minut o tom nevěděl. A na rozdíl od Mikulky považuji za přirozené, že při jinak neřešitelném sporu o kvalitu příspěvku, musí mít jeden poslední slovo, jinak se nemohou zkoušet inscenace, točit filmy, vycházet noviny.
Jak už to bývá, házení blátem se často obrátí tomu, kdo se jím upatlal jako první. Snaživý mluvka si vytváří ufňukaný autoportrét. Tvrdit o někom, že je neschopný sebereflexe, na to už je třeba mít koule, nejlépe ze železa. O Kolářovi naopak tvrdím, že jsem poznal jen málo lidí, kteří si jsou jako on schopni přiznat meze svého talentu. O jeho talentu pro šéfredaktorství jsem ale na rozdíl od Mikulky nepochyboval, tak jako si nemyslím, že sám Mikulka je hlupák. Je ale skutečně na pováženou, když se takový chytrý chlapík chová, jako by neuměl udělat jediný krok, aniž by se mu bolestivě nepřipomínaly zastydlé a zduřelé ambice.
Komentáře k článku: Mikulka aneb Pohádky z Tichomoří
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Vladimír Mikulka
Věcná poznámka:
Při onom citovaném rozhovoru na Nové scéně mi Richard Erml nemohl dost dobře vyčítat malou starost o kritickou rubriku DN, protože tou dobou jsem už asi dva roky nebyl redaktorem DN, nechodil jsem na porady a staral jsem se pouze o iDN. Asi se mu to popletlo s nějakým jiným rozhovorem, ve kterém jsem se mu snažil vysvětlit, že za atmosféry, která v redakci DN panuje, nemá valný smysl se o cokoli soustavného pokoušet – se svým názorem, že šéfredaktorství Jana Koláře je pro Divadelní noviny neštěstím, jsem se netajil nikdy.
05.07.2014 (21.50), , Trvalý odkaz komentáře,
richard erml
Ano, Vladimíre,
věcně máte pravdu: časově jsem to popletl: měl jsem použít minulý čas – „vyčítal jsem mu, že se nestaral“. Dál už si pletete tu svou. Mezi námi žádný jiný rozhovor neproběhl, ale dobře si pamatuji, že jsem na poradách kritizoval fakt, že na str. 4 nevycházejí velké, přesahové recenze, a říkal, že je máte psát vy. Jenomže vy jste je dával do Revolver Revue, protože v Divadelkách nepanovala ta správná atmosféra. Pro mě směšný alibismus, pro vás ponižující realita. Zkuste uvést aspoň jeden, dva příklady, kdy byl váš dobrý nápad v redakci odmítnut. Pochybuji, že dáte dohromady jeden jediný. Se svým názorem, že je Kolář pro redakci neštěstím, jste se netajil asi jen v nějakém svém penzionu, mně až při onom rozhovoru na Nové scéně došlo, jak hluboká je vaše nesnášenlivost. Kdybyste byl srdnatější chlapík, než jste, měl jste z redakce odejít už dříve, a ne v ní zůstávat jako pátá kolona.
Pěkné léto.
P.S.
Věta o „Mikulkových slečnách“ je opravdu zbytná, jen mě potměšile zajímalo, kolik hrdých slečen se ozve.
06.07.2014 (15.28), , Trvalý odkaz komentáře,
Jan Šotkovský
Tak redaktor novin
paušálně urazí všechny externistky, které psaly pro jiného bývalého redaktora, a uzavře to tím, že to udělal schválně, protože potměšile čekal, kolik z nich se opravdu urazí.
Pěkný. Fakt pěkný.
07.07.2014 (9.39), , Trvalý odkaz komentáře,
Eva Kyselová
Dovoľte mi reagovať na vetu
„Většinou šlo o „Mikulkovy slečny“, jak jsme říkali jeho autorům“. Čo si mám pod tým presne predstaviť? Že keď som napríklad aj ja spolupracovala s Vladimírom Mikulkom ako redaktorom mojich textov na IDN (a bol jedným z najlepších – vecných, presných, odborných, inšpiratívnych a diskusii otvorených redaktorov), som „jeho slečna“? Ohradzujete sa voči jeho neslušnému správaniu na adresu Jana Kolářa, ale pritom používate rovnakú rétoriku, akurát obsiahnete širší okruh ľudí, ktorý hodíte do jedného vreca – „Mikulkovy slečny – automaticky sa rovná, že nevedia písať“? Alebo? To nie je fér ani voči autorom/kám ani voči Vladimírovi a vlastne ani voči Divadelným novinám, ktoré tie „jeho slečny“ publikovali.
Ale dobre, ak je to nutné, nemám najmenší problém priznať, že ak sa autor/ka stane „jeho slečnou“ na základe profesionálnej spolupráce a prístupu, je to prívlastok, na ktorý som (a snáď nielen ja) vlastne hrdá.
06.07.2014 (10.54), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec
Evo,
příliv nových, a tedy vesměs mladých autorů je ambice snad každé otevřenější redakce všech novin, časopisů či revuí. Tedy i Divadelních novin. Že toto často naráží na ochotu či neochotu nového (mladého) autora nechat se redigovat a jak, a naopak schopnost či neschopnost jednotlivých redaktorů tyto autory vést a inspirovat, je jasné. A že na ně je a bude vždy rozdílný názor i uvnitř redakce, je snad jasné také. Nevynášel bych nikdy za dveře redakce, jak kdo byl či je uvnitř přijímán či kdo za koho či proti komu bojoval či měl výhrady. Byl by to vždy případ od případu a velmi často i text od textu. Jde o správný odhad situace, cit rozpoznat talent a o schopnost dialogu a překonávání krizí. Uvnitř redakce i ve vztahu redakor/autor. Až budete – nebo možná už jste – v nějaké redakci, poznáte to sama.
Snad i Vy ale můžete potvrdit, že dlouhodobě se o nové autory snažíme. Vladimír Mikulka to měl v DN přímo v popisu práce. Dnes jeho úlohu převzala Lenka Dombrovská. Budu rád, stanete-li se její „slečnou“.
06.07.2014 (16.17), , Trvalý odkaz komentáře,
Eva Kyselová
Vláďo,
ja tomu predsa rozumiem a súhlasím s tým čo píšete, ja som naozaj reagovala len na to podľa mňa veľmi neadekvátne označenie „Mikulkovy slečny“, ktoré ak bolo internou záležitosťou, malo ňou zostať a nie sa vyniesť, ako píšete, za dvere redakcie.
A iste, ja proti DN nemám vôbec nič, naopak, to zas môžete potvrdiť Vy, že som bola a som stále spolupráci otvorená. Ale ako „slečna“ nepatrím (zatiaľ) žiadnej redakcii ani redaktorovi :)!
06.07.2014 (18.27), , Trvalý odkaz komentáře,
René Levínský
Vladimíre,
myslím, že je snad jasné, co Eva píše. Dementně lascivní označení „Mikulkovy slečny“ je nekorektní a urážlivé do té míry, že by v každě normální německé redakci následoval okamžitý vyhazov redaktora. (Jistě, jsem po čtrnácti letech v SRN poněmčen, omlouvám se.)
08.07.2014 (4.41), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec
René,
máš recht. České prostředí je obhroublé a necitlivé (a současně přecitlivělé). Nevím proč. Vkrádá se mi na mysl jedůfka, že na rozdíl od Německa tady zato nevznikl a nevybujel fašismus. Tady se prostě poperem v hospodě, rozflákáme tam židle a okna, vylejem si na hlavu pivo, kopnem se do rozkroku, ale nevyvražďujem národy. Já vím, je to ode mne nekorektní, ale já opravdu nechápu, proč je dnes česká divadelní kritika vůči sobě tak vypjatě nedůtklivá, podpásová a likvidační, a tak nabízím aspoň nějaké vysvětlení. Nevím, zda je to odraz situace ve společnosti, anebo je to věcí jedinců, kteří jsou v každé době rozdílní, ale v Česku dnes po sobě lidé štěkají (v médiích, v politice…) jak ve smečce kojotů. Richardovu reakci vyvolal text Vladimíra Mikulky, a ten byl zase vyprovokován předchozími událostmi. OK, někdy si šlápnem na kuří oko, ale proč to veřejně prát ranami pod pás? To jde mimo mý chápání.
Z redakce bych nikoho (tady ani v Německu) za tyto projevy nevyhazoval. Je to především vizitka každého jedince, a ten vždycky má šanci jít nějakým směrem poučen i touto situací. Důležitější jsou jiné texty a postoje. Ranaři brutálního typu byli a jsou vždy nejvíc vidět a někdy prostě netrefí míru. Tak to zkrátka je.
Stejně Německo dnes s Brazílií nevyhraje! Tu zaříznou až Nizozemci. A k těm mají Češi blíž!
🙂
08.07.2014 (19.05), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec
Nono, René,
nemusíš bejt hned tak razantní! Poločas snad stačil. Ještě vás čeká finále.
🙁
08.07.2014 (23.11), , Trvalý odkaz komentáře,
richard erml
Milí diskutéři,
výraz „Mikulkovy slečny“ jsem již s ohledem na Mikulku použil beze všech erotických podtextů. To, že mi je podsouváte anebo vztahujete na sebe, svědčí o vašem vnímání. Pan Levinský je jistě zajímavý dramatik, ale silácké výrazy o lascivní demenci naznačují, že jako polemik je slaboučký. Že se diskuse netýká podstatného, ale točí se kolem pitomosti, to už asi patří k internetovému tlachání. S radostí odlétám do krajin, kde neznají slovo Shakespeare.
P.S.
Vláďo, kojoti vyjou, neštěkaj. Piš méně.
09.07.2014 (11.06), , Trvalý odkaz komentáře,