Milá Marie,
má odpověď nebude možná tak obsáhlá, jako Váš úctyhodný, takřka kompletní výslechový protokol, protože se omezím pouze na věcně položené, a chci věřit, že i konstruktivně míněné dotazy. A předem vynechávám dotazy, jež spíše než o problému vypovídají o politicko-paranoidním vidění světa („Víte, kterou stranou jste byl nominován?“ „Nekopírovaly ve finále odborné názory politické rozdělení komise?“ „Jak si vysvětlujete, že radní Kaucký navštívil S.D.…za doprovodu vlivného sociálního demokrata I.K., který posléze vysoutěžil rezidenci pro své divadlo?“ „Nebylo angažmá politika za TOP 09 ve věci S.D. i důvodem jeho nominace do komise? V komisích pro Vinohradské a Švandovo divadlo totiž už TOP 09 žádné zástupce nemá.“ atd., atd.)
Dále Vás musím upozornit, že nejsem ani tiskovým mluvčím ani sestavovatelem devítičlenné výběrové komise, jsem jejím pouhým apolitickým členem, jednou devítinou, a nemohu tudíž mluvit za svých osm kolegů, k čemuž mě řadou svých dotazů absurdně nutíte.
Budete se divit, ale nejsem ani vyhlašovatelem ani autorem podmínek výběrové řízení na Divadlo Komedie (na jejich určitou vágnost jsme ovšem s „kolegy od divadla“ upozorňovali hned při prvém zasedání komise a dohodli se konsensuálně na zpřesnění těchto podmínek, ale nevím nic o tom, že by byla „dodatečně, v průběhu jednání, uplatňována na projekty kritéria, která nebyla jeho součástí“). A už vůbec neodpovídám za to, co – podle Vašeho tvrzení – pan Kaucký s panem Pechou spolu ve finále dohodli nebo nedohodli. Musím Vás proto, milá Marie, požádat, abyste se s řadou svých dotazů typu „v jakém směru a podle čeho posuzovali neodborníci (politici a úředníci) projekty?“ nebo „Jak je možné, že nebyla politická vůle dorovnat z programu partnerství chybějící prostředky Dušanu Pařízkovi?“ etc. obrátila přímo na dotyčné magistrátní úředníky a politiky, za které já, opakuji podruhé i posté, opravdu mluvit nemohu (i když podle Vás mohu snad opravdu za všechno, možná i za zemětřesení v Turecku).
Budu, když dovolíte, odpovídat pouze na otázky, týkající se mého vlastního rozhodování, mého svědomí i mého vidění průběhu řízení, včetně vlastní kritické (sebe)reflexe téhož. Každý nechť mluví sám za sebe. Na řadu otázek (například zda, kolikrát a v doprovodu jakého partnera z jaké politické strany pan radní Kaucký navštívil Strašnice) bych pak musel mít detektivní kancelář.
Především Vás musím vyvést z několika věcných omylů,
které svědčí nejen o předpojatém, ale i velmi nedbalém čtení projektů. Není pravda, že v projektu Company.cz, na rozdíl od Masopustu či Letí, vůbec „nenajdeme představu cílové divácké skupiny a způsob, jakým ji chtějí oslovit“. Nalistujte si prosím koncepci na str. 21, kde se jasně hovoří o strategické orientaci na herectví a na „dramaturgií, která vedle toho, že klade vysoké nároky na herecký potenciál, je cílena na kulturně vnímavého a informovaného diváka. Ideálně by se mělo jednat vesměs o středoškolsky a vysokoškolsky vzdělané publikum se silným zájmem o divadlo a širokým všeobecným přehledem. V tom jsme rozhodnuti navazovat (nikoli bořit či převracet) na dosavadní program Divadla Komedie a také především na naše vlastní zkušenosti, na vlastní pracně hledanou strategii a filozofii. Ve zkratce — chceme i nadále být divadlem, které se nezříká fyzična ani intelektu, neobětovává tělo pro duši ani duši pro tělo, neprodává význam za humor, ani katarzi za aktualizaci, které nehodlá rezignovat na pracné hledání křehké rovnováhy mezi zmíněnými póly.“
S tím souvisí i zaměření na Polsko (všichni jmenovaní polští a další režiséři zapadají právě do této citované koncepce, nevytvářejí povšechné obecné situace a inscenace, ale vycházejí z konkrétní herecké – fyzické i duchovní – materie) . Je hrubou nepravdou, že orientace na polské (eventuálně další slovanské) režiséry a autory je jen nějakou náhodnou, nekonzistentní a vágní formulací. Sleduji práci Evy Bergerové už delší dobu, a i jako její dávný pedagog mohu potvrdit, že tato orientace je u ní trvalým, až zarputilým zaměřením, byla vždy tím Polskem takříkajíc posedlá, odtud její studia v Polsku či obhájení diplomové práce na FFUK – jak jinak než na polské téma. A o Vašem ledabylém čtení její koncepce, milá Marie, svědčí i tvrzení „Nestačí přece říct, že se zaměřuji na Polsko, Slovensko a Česko a na slovanský východ, když neřeknu proč, co mě na tom východě zajímá a koho a jak tím chci oslovit“. Přehlédla jste opět stranu 22: „Zásadním poznávacím znamením naší dramaturgie by měla být Slovanská orientace s důrazem na Polskou dramatiku´a divadelní produkci. Myslíme si, že všeobecná česká orientace na „západní“ autory a divadlo vůbec, byla po pádu komunismu u nás pochopitelná a potřebná. (A do jisté míry možná stále ještě potřebná je.) Avšak domníváme se, že za třiadvacet let se vytvořila již docela značná skupina diváctva, která se ráda seznámí také s tím nejlepším, co může poskytnout pohled na sever, jih či východ. A akcentovat právě polské divadlo jsme se rozhodli proto, že ho považujeme za v podstatě evropské centrum „našeho druhu divadla“ – tedy divadla jakési naléhavosti, opravdovosti, velkých divadelních tradic a škol, divadlo se srdcem, netendenční, nesmrtelné, divadlo citů a duše.“ O tom, že dosavadní bohulibou tradici Divadla Komedie nechtějí v Company.cz zcela negovat, nýbrž na ní navázat, svědčí v dramaturgickém plánu v repertoáru už dříve připravovaný Fassbinder, nebo plánované strašnické hostování D. Jařaba na Urzidilovi – rovněž nekonjunkturálně dohodnuté (což při slyšení E.B. výslovně zdůraznila) – dávno před podáním projektu. (Doufám jen, že se celou touto nechutnou kampaní, která se proti SD rozpoutala, nepodaří nakonec odradit i jeho, tak jako se to zdá se podařilo s čistě výhledově a bez konkrétní inscenace a termínu, jak padlo u slyšení, zamýšleným K. Lupou: ani jednomu ani druhému bych se upřímně řečeno nedivil).
Především si ale v této souvislosti opravte, milá Marie, představu, že jeden z dalších zamýšlených hostů, Piotr Tomaszuk, podle mnohých nástupce Grotowského a Kantora, je profesně snad jen pouhý loutkář a že on a jeho divadlo Wierszalin je fenoménem jen „lokálně ukotveným“ (!). Ve skutečnosti jde o velmi významné centrum, přesahující mnohonásobně lokální význam, přitahující divadelníky z dalekého okolí, a mj. i o scénu, jež často vyráží do světa, kde její zakladatel získal řadu cen (2x fringe festival aj.). A to nejen v 90.letech. Ve Strašnicích zatím nebyli – stejně jako další citované soubory a tvůrci – z velmi banálního důvodu, že na to nebyly, s prominutím, peníze.
Dále si prosím opravte
ničím nepodložené „spiklenecké“ spekulace o účelové spolupráci s ostravskou Komorní scénou Aréna, jíž jste nevím proč označila za „tradiční repertoárové divadlo“ (což je mimochodem stejný účelový nesmysl, jaký se teď obecně ujal v médiích – označovat produkci Strašnického divadla za střední proud àla ABC nebo Divadlo Brzobohatého – to mohou tvrdit pouze lidé, kteří nikdy ve Strašnicích nebyli a neviděli Meyringova Golema, Rovnerovu Bílou vránu, Goethova studiového Fausta, Drábkovu Kosmickou snídani, Koljadovu Murlin Murlo, experimentální Údolí včel, Oidipa ani Caesara!). Sleduji typicky studiovou autorskou scénu Aréna už od jejích počátků v Divadle hudby, od Průběžné O(s)travy a Lad. Klímy až po dnešní Brenpartiju či netradiční přečtení čechovovské či shakespearovské klasiky, a kdyby mi někdo u zkoušky z polistopadového divadla o této ryzí studiovce prohlásil, že se v ní provozuje běžné „tradiční repertoárové divadlo“, a nijak blíž to nedoložil, asi bych ho vyhodil. Ale hlavně: spolupráci s Arénou (a s vrchním spiklencem I. Krejčím) pokud vím rovněž uvádělo Company.cz už v žádosti o 4letý grant, dávno předtím, než vůbec začali uvažovat o nějaké Komedii.
Kromě faktu, že jsem – např. co se ekonomické stránky projektů týče – měl mluvit výhradně za sebe, a ne za komisi, nevidím ani na svých dalších Vámi z kontextu vytržených výrocích žádný zásadní rozpor.
Na dotaz „Jaké mám důvody k výroku, že Divadlo Letí bylo protéže jednoho vlivného radního“ je odpověď prostá: Radní Ondřej Pecha hned při prvním kole – a já si té otevřenosti a průhlednosti cením – prohlásil, a i v dalších kolech se toho držel a u konkurentů se pak houževnatě zdržoval hlasování – že projekt Letí je jeho jasným favoritem, že je to jediný projekt i ekonomicky dokonale vystavěný, s vícezdrojovým financováním, včetně financování z EU atd. (Mimochodem: i já si myslím, že to byl jeden z nejlepších a nejinteligentněji prezentovaných a mimořádně sympatických projektů, na jejich produkce jsem rád do Studia Švanďáku vždy chodil a bohdá budu chodit, ale je to typický komorní projekt pro úplně jiný, řekněme klubový prostor a typ divadla /prostor typu Řeznické nebo Na Prádle/, než je středně velké divadlo typu DK s velkým jevištěm – a to už svým důrazem na text /forma: scénické čtení, scénická skica atd./ a téměř nulovou ambicí na osobitý scénograficko-režijní a herecký rukopis. Mluvím pouze za sebe, ale případné vítězství bych považoval za stejný nonsens, jako kdyby podával soubor Divadla v Dlouhé projekt na jeho stávající divadlo, a přitom měl v repertoáru pouze svá /rovněž vynikající!!!!/ scénická čtení nebo kabarety).
Tady už narážím na slíbenou kritickou (sebe)reflexi:
Když jsem psal o tom, že „finance, které Vás tak trápí, nehrály ve výsledném rozhodnutí vůbec žádnou roli“, měl jsem víc zdůrazňovat v „mém rozhodnutí“, tj. opět mluvit výhradně za sebe. Chtěl jsem tím říci, že tím hlavním čím jsem se řídil, nebyla ekonomická, nýbrž umělecká stránka projektu – ale také stránka praktická, tj. víceletá zkušenost při praktickém řízení „divadelního domu“ a jeho stálého provozu s relativně stálým týmem, který tím, že si i ve vzdálených Strašnicích za minimální finanční podpory v krajně nehostinném sále našel – aniž se v nejmenším repertoárem i stylem hraní podbízel! – svého diváka a dopracoval se postupně k vyprodaným domům, a to i na věru nekomerční tituly (viz můj výčet výše: většinu uvedených titulů považuji za mimořádné události českého divadla posledního desetiletí, za kvalitu, vydupanou takřka ze země).
A co se týče ekonomické stránky, samozřejmě, že jsem ji bral také v úvahu, ale spoléhal jsem se na pečlivé rozpočtové analýzy a názory profesionálky – kolegyně Šálkové. A upřímně řečeno, dost mě šokovalo její zjištění, že dva ze tří odmítnutých finalistů, kteří pak sepsali kritické Prohlášení k výběrovému řízení, měli doslova a do puntíku přes kopírák „opsanou“ stejnou ekonomickou rozvahu, se stejnými čísly a rubrikami, ač jinak se jejich projekty samozřejmě velmi lišily. Oběma žadatelům to kolegyně Šálková také vytkla, a pouze od jednoho z nich se dočkala přiznání vzájemné „spolupráce“ (tolik k té „personální provázanosti“: až na projekty Letí a Company u zbývajících finalistů – ale nejen u nich, i u četných „vypadlých“ v prvním kole – opakovala se určitá jména herců i režisérů pořád dokola jak na orloji). A samozřejmě, že jsem vnímal i u vítězného projektu jako reálné proporce, že 14.mil. bude tvořit předpokládaná dotace, a zbytek – do 19 milionů – musí jít „z vlastního“. Čili že tam bude – počítám-li správně – o dost víc více než čtvrtinová, a jen o něco míň než třetinová soběstačnost.
JENŽE: zároveň jsem věděl, že jedna věc je „předpokládaný“ rozpočet (plus předpokládaná, ale nikdy 100% nezaručená!, návštěvnost: divadlo, zvláště pak to nekomerční a hledající, není živočišná výroba, všechno tu lze do mrtě naplánovat, jen diváka a reprízy ne – viz třeba vynikající, ale u diváků zcela propadlý vinohradský Vojcek), a druhá věc pak je pozdější realita: čili že i ten „nejlevněji“ vypadající rozpočet může v reálu pak vypadat jinak a může být jen krásným slohovým cvičením. Zvláště, když žadatel do poslední chvíle, tj. podpisu smlouvy s magistrátem, neví a vědět nebude, s kolika penězi může reálně počítat a zda dostane či nedostane víceletý grant (který jak známo není nárokový). Čili vše – kromě dosavadních uměleckých výsledků – se pro mne pohybuje v rovině hypotézy.
A už vůbec nevím, kde jste, milá Marie, vzala ve svých zaručených propočtech jednotnou a pevnou cenu lístku 100 korun a absurdních 69 diváků na jedno představení – Pařízkova Komedie má pokud vím pevnou cenu lístku bezmála 3x vyšší. Ale opakuji: nejvíce ze všeho mě zaujal po ekonomicko-právní stránce problém, jemuž jsme se opravdu důkladně věnovali (a proto mi tolik vadí jeho dodatečné účelové zkreslování), co s vítězem, opakuji: vítězem, který nemůže-li prokázat čtyřletou kontinuální činnost, nedosáhne ani hypoteticky na víceletý grant, a bude odkázán pouze na jednoleté? V tomto smyslu – a jen v tomto smyslu – jsem opakovaně apeloval na úředníky a politiky, aby dali takovému vítězi „mimograntovou“ překlenovací záruku pořadatelství. Všechny další spekulace o tom, že byl někdo kvůli tomu apriorně vyřazen (mluvilo se vždy „v případě vítězství“, čili se s takovými vítěznými subjekty jasně a reálně počítalo) nebo o tom, jak jedna paní Marii povídala (?), že se úradkem dvou radních pouze dvěma „protekčním“ finalistům – a jiným ne? – nějak „protekčně přisype“ pořadatelstvím – jsou pustou, a dost ošklivou lží, tečka.
Dále (abych dokončil téma kritické reflexe):
Myslím, že model komise 4 odborníci + 5 politiků/úředníků není šťastný – moje představa je komise, složená JENOM z odborníků a maximálně jeden (předseda?) úředník či politik. Ale když už jsem v takové komisi přijal účast, měl jsem myslím více trvat na principu absolutní otevřenosti celého jednání (ideální, a jinde je to běžné, by bylo celé jednání nahrávat, a samozřejmostí by mělo být zveřejňovat, kdo jak a proč hlasoval – zatím to z celé komise děláme asi tři). Kolegové jsou mi svědci, že jsem sice hned v úvodu odmítl podepsat slib mlčenlivosti, zavazující pomlčet o skutečnostech, o nichž se dovím během řízení – dokonce i po jeho skončení (!). Podepsal jsem teprve později, kdy jsem si vymínil, že mlčenlivost se nebude vztahovat na samotný průběh jednání, pouze na informace obsažené „uvnitř“ projektů. (Už samo jejich zveřejnění ovšem i tento bod činí absurdním). Opět si tu někdo plete divadlo s úřadem Pero patenty a vynálezy. Jinými slovy: domnívám se, a to je i má rada do budoucna, že pra-příčinou všech možných i nemožných „zaručených“ fám a spikleneckých spekulací (možná i těch Vašich, Marie) je i podivná, nevykořenitelná, v našich úřadech jako dřevomorka zadřená tradice zhoubného tajnůstkářství, která se mi sice z duše příčí, ale málo jsem proti ní protestoval. Což činím alespoň touto cestou – a je to snad jediný bod, na němž jsme se shodli při „kulatém stolu“, který v rámci Salonu vyjde v LN.
P. S.
Omlouvám se, že jsem nedodržel původní předsevzetí větší stručnosti než byl Váš otevřený dopis, milá Marie. Ale slibuji, že toto je můj poslední takto rozsáhlý text na dané téma. Nejsem opravdu tiskovým mluvčím žádné komise, kliky, partaje, magistrátní politiky ani tiskovým mluvčím Strašnického divadla (jsem jeho kritikem, ale na rozdíl od 90% kolegů v téhle kauze to, co kritizuji, znám a např. k poslední premiéře SD, jakkoli herecky pozoruhodné, mám řadu výhrad, což jsem měl i v minulosti). Nebyl jsem jako porotce předem pro nic a nikoho rozhodnutý ani s nikým domluvený, natož abych kopíroval nějaká politická zadání, můj původní favorit zevnitř DK, jediný zaručující kontinuitu dosavadní práce a jediný podpořený dosavadním šéfem divadla, bohužel vypadl hned v prvním kole. Na další případná chytání za slovo, vyvracení nesmyslů nebo nedej bože argumentů typu „světanápravce“, „kůrovec“ či „osvětlovačka z Ostravy“ předem rezignuji, nechci dále jitřit emoce, myslím, že už toho bylo i tak dost. Lynčujte si Machalickou, Bergerovou nebo Justa dál virtuálně sami, když vás to baví. Vítězce se namísto korektního postoje (jaký v podstatě zaujímá jako čestná výjimka D. D. Pařízek – neznáme tě, byl jsi pro nás outsider, ale počkejme: Ukaž, co umíš) nedostalo ani minuty, natož sta dnů hájení, a bylo-li cílem probíhajícího mediálního lynče zdisgustovat a odradit nejen přislíbené zahraniční i domácí spolupracovníky, ale i samu autorku projektu, málem se to dost možná, a velmi se toho obávám, podařilo.
Howgh
(tučné a kurzívou psané pasáže, odstavce a členění do mezititulků upravila pro zvýraznění redakce)
Komentáře k článku: Milá Marie,
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Michal Zahálka
Jednu otázku si dovolím:
z čeho jste, pane profesore, usoudil, že projekt Divadla Letí/Centra současné dramatiky – byť, jak sám uznáváte, precizně zpracovaný – je „typicky klubový“, vhodný tak do Řeznické, Studia Švandova divadla apod.? Současná dramatika = automaticky „krcálek“? Letí sice už léta dělá ty „inscenační črty“ a „scénická čtení“, ale o to právě jde: aby to konání mohlo mít smysl, muselo by se mu konečně umožnit ty současné texty INSCENOVAT se všemi nároky na provoz, což (jak v projektu jasně říkají) za současného „kočovného“ stavu nelze.
Srdečně zdravím!
19.11.2011 (13.29), , Trvalý odkaz komentáře,
Jana a Jurij Galinovi
Pane Juste,
jen pro upřesnění. Paní Reslová spočítala při ceně vstupenek za 100 korun 69 diváků na představení z částky, kterou divadlo plánuje za určité období utržit. Počítala to z počtu 15ti představení v měsíci. Pokud argumentujete tím, že vstupenky budou 3x dražší (protože to jsou už teď), neznamená to náhodou, že na každém představení bude tedy jenom průměrně 23 diváků? Není to na zmiňovanou intelektuálskou Prahu trochu málo? Od nás z venkovského divadla se to, promiňte, málo zdá.
P. S. Možná je to proto, že už 16 let děláme divadlo 100 kilometrů od Prahy, v oblasti s nejvyšší nezaměstnaností. Děláme ho, jak nejlépe to umíme, za svoje peníze, s náklady 6 miliónů a dotací cca 500.000,-Kč. A to ve vlastní, sto let staré historické budově, kterou, právě proto že je vlastní, musíme udržovat a dotaci na to nesmíme použít.
Škoda, že jsme se divadelnímu vědci Vašeho formátu za celých minulých 15 let trvání nedostali do zorného pole. Možná by Vám projekty, které mají snahu si na sebe aspoň něco vydělat, byly bližší. Jako nám.
P. P. S. Tímto nabízíme všem účastníkům probíraného výběrového řízení profesionálně vybavené jeviště svého divadla i jeho zázemí pro případné finalizování jednotlivých projektů.
20.11.2011 (3.21), , Trvalý odkaz komentáře,
Kateřina Kočičková
Pokud si vzpomínám,
stejné obavy panovaly, když do Komedie nastupovalo Pražské komorní divadlo. Mám na mysli ty strachy, že je pro ně sál příliš velký, že jsou divadlem klubovým… a to vedle dalších pochybností, které se točily kolem financování a právní formy. To mi jen tak vytanulo při poznámkách o Letí, vhodných údajně jen do klubových prostor. Tím nechci říkat, kdo měl nebo neměl vyhrát, jen že takové soudy mohou být ošidné.
Domnívám se ale, že i „pochybovači“ si přejí, aby Company všem vytřelo zrak – protože o dobré divadlo tu jde především. Aspoň tedy doufám.
20.11.2011 (20.37), , Trvalý odkaz komentáře,
Libor Kasík
Výborně, pane Juste.
… taky bych si přál, aby domněnka Kateřiny Kočičkové, že „i pochybovači si přejí, aby Company všem vytřelo zrak…“ byla pravdivá, ale jsem si bohužel jist, že pravdou je opak.
20.11.2011 (21.43), , Trvalý odkaz komentáře,
Michal Zahálka
Za všechny pochybovače, pane Kasíku,
mluvit nemohu, ale za sebe (a za některé další) ano: jisté neodbytné otázky trvají a nejsou zodpovězeny, ale Company ani Evě Bergerové to, myslím, nelze mít za zlé; (nejen) proto držím palce a rád se (jak už jsem nejen já několikrát opakoval) budu chodit dívat.
Zdravím do Trutnova!
21.11.2011 (0.02), , Trvalý odkaz komentáře,
Petr Pavlovský
Subjektivní statistika
Od roku 1998 do listopadu 2009 jsem vedl a až na výjimky i psal stálou rubriku Kam za divadlem měsíčníku Přehled kulturních pořadů v Praze (PKPvP). Psal jsem, přirozeně, pouze o tom, v čem jsem spatřoval výraznou kvalitu. Kam za divadlem ano, nikoli kam za divadlem ne!
O od roku 2004, kdy se mezi pražskými divadly objevilo Divadlo Company.cz, jsem v rubrice zveřejnil cca 70 pozitivních (doporučujících) kritik, argumentujících na relativně značném prostoru 3-4 stránek, což většinou nemají ani kritiky v DN.
Cca 80% mých doporučení se týkalo divadel: Divadla v Dlouhé, Dejvického divadla, Činoherního klubu, Divadla Na zábradlí, Divadla pod Palmovkou, Divadla na Fidlovačce, Švandova divadla a Divadla Ungelt. To byly a jsou mé stálice.
Přehled… ale přináší každý měsíc programy cca 65 pražských divadel – institucí (nikoli budov či prostorů). Eo ipso pětapadesáti pražským divadlům jsem věnoval pouze zbylých 20% prostoru rubriky. (Na stížnosti na takovou „nevyváženost“ je už, prosím, pozdě, kvůli onemocnění jsem na půldruhého roku vypadl z profese, rubriku dnes vede J. Soprová.) Na zdrcující většinu pražských divadel, včetně třeba Divadla na Vinohradech, se nedostalo nikdy, ale nebylo to, věřte, proto, že bych do nich občas nezašel. Nemohl jsem ale doporučovat čtenářům, aby zhlédli něco, co se mně samotnému nelíbilo, ři líbilo málo, představení mnou doporučovaných inscenací se mi musí líbit hodně. kritika není věda, je subjektivní.
Na druhé straně Divadlu Company.cz jsem v PKPvP věnoval dvě kritiky, což je v naznačených relacích hodně.
G. Meyrink: Golem, rež. E. Bergerová (2006, 5); W. Shakespeare, Julius Caesar, rež. E. Bergerová (2009, 5).
Strašnické divadlo je i pro mě, už postaršího člověka z Letné, poněkud odlehlé. Abych výrazně pochválil dva tituly, musel jsem jich, přirozeně, shlédnout o dost víc.
Proč to zde všechno píši? Proto, abych ukázal, že dávno před dnešní diskusí o výsledcích výběrového řízení na nové vedení Divadla Komedie, bylo pro mne Divadlo Company.cz. v relacích pražského profesionálního divadelnictví subjektem dlouhodobě výrazně nadprůměrným.
21.11.2011 (5.20), , Trvalý odkaz komentáře,
Libor Kasík
Vašemu přístupu rozumím, pane Zahálko.
V řadě dalších případů je mi velmi úzko.
Hezký den z Uffa!
🙂
21.11.2011 (13.19), , Trvalý odkaz komentáře,
Vojtěch Varyš
sleduji divadlo sice jen chvíli,
ale dost dlouho na to, abych mohl citovat Petra A. Bílka „chci vidět, jestli bude ještě hůř“. nemyslím si, že že je potřeba někomu fandit. přát si dobré divadlo jistě lze, ale píšu o něm proto, abych vyjádřil svůj názor, ne abych byl (číkoli) fanynka. a jako člověk, který vyjádřil významné pochybnosti o této volbě, si samozřejmě přeju, aby Company.cz svými výkony potvrdila moje slova, nikoli aby „všem vytřela zrak!“. zrak se vytírá jinak a Company na to měla 7 let času.
21.11.2011 (16.04), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec
Sleduju divadlo dost dlouho
na to, abych věděl, jak jsou cesty lidských i uměleckých osudů a kvalita v závislosti na věku, době, prostoru i možnostech nevyzpytatelné. Přeju Divadlu Company.cz, aby „všem vytřelo zrak“, i kdybych pak byl označován za malomysleného slepce. Ale souhlasím s Evou Salzmannovou, že jej mohlo dále vytírat ve Strašnicích, případně – třeba – ve Švanďáku. A už téměř dvacet let ambiciózním intelektuálním projektům, soudobým divadelním trendům a tvůrcům s výrazným režijním rukopisem zasvěcenou Komedii měl získat někdo ze silné pražské pětky. K vybrané čtyřce Špinar/Pácl/Letí/Young talents totiž stále připojuju i projekt Horák/Knotková/Korcová – tedy onoho „původního favorita“ Vladimítra Justa „zevnitř DK“. Možná i o ten by se měli investigativní novináři zajímat.
21.11.2011 (18.11), , Trvalý odkaz komentáře,
Michal Zahálka
Sluší se zaznamenat,
že na mé otázky ohledně Letí mi pan profesor ochotně a obsáhle mailem odpověděl.
22.11.2011 (16.57), , Trvalý odkaz komentáře,
Martina Schlegelová
Aha.
No, pokud by s tím oba pánové souhlasili – ale vzhledem k tomu, že se jedná o odbornou korespondenci, tak mi snad prominou impertinenci – byla by pro nás v divadle velmi zajímavá zpětná vazba moci si tento obsáhlý e-mail také prostudovat. Je velká škoda, pokud taková analýza zůstane jen „mezi vámi kritiky“. Přiznám se, že jsem z dosavadních vyjádření pana profesora Justa úplně nepochopila, v čem spočíval náš omyl a něco takového by mi zřejmě pochopit pomohlo…?
23.11.2011 (3.11), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Just
Editor těchto stránek
Vladimír Hulec mě požádal, abych uveřejnil mailovou korespondenci s Michalem Zahálkou ohledně souboru Letí. Tu je (vybral a lehce zredigoval přímo Hulec):
Nejprve odpověď na úvodní Zahálkův vstup do této diskuse:
Z toho, milý Michale,
že jsem ty pokusy o inscenace (např. režiséra Haška) viděl a že zatím nic jiného než ty inscenační črty a scénická čtení s pár reprízami nepředvedli – a v tom precizním programu „pouhého“ předvádění nových textů (nula scénograf, nula režie) hodlají dle projektu pokračovat.
Přeju zdar jejich dílu, přál bych jim ze srdce malou scénu, ale Komedie si zaslouží podle mého (a dalších 2 členů poroty) inscenačně ambicioznější projekt.
Michal Zahálka reagoval:
Rozumím,
byť stále tak docela nesouhlasím: to, že dosavadní tvorba Letí nebyla dejme tomu režijně výrazná, je z velké části dáno tím, v jakém provizoriu musejí fungovat – až se usadí, jsem si jistý, že v tomto směru porostou, mezi spolupracujícími režiséry ostatně mají i velice výrazná jména. Royal Court i Rond-Point, k nimž se otevřeně hlásí, jsou mimochodem přinejmenším o polovinu větší než Komedie.
Na to jsem mu odpověděl:
Jenže my jsme před začátkem jednání
si dali jasný mantinel – ať budou tvůrci sebemladší, už musí mít za sebou nějaký výrazný počin (rozuměj inscenační, ne literárně-dramaturgický), tak jako měl pro 99% veřejnosti neznámý Pařízek za sebou Prezidentky. Vždyť oni neuvedli jediného scénografa (zatímco 4 zbývající ano), Strašnice mají stabilní rukopis a prověřenoiu kvalitu Milana Davida. Proto jsem se LETÍ při slyšení ptal, jak hodlají naložit s mnohonásobně větším prostorem, a čekal jsem, že z nich vypadne nějaké jméno nebo vize, nevypadlo nic, pořád jen texty, texty, texty. A uvedli jako prakticky jediného „nehostujícího“ režiséra P. Haška. Není-li to shoda jmen, pak inscenace tohoto pána – který také spolupracuje s Geisslery – např. inscenace Pražských legend, jíž jsem letos viděl na Spectaculu, byla nejen průšvihem přehlídky, ale pro mne asi i celé sezóny: něco tak stupidního a navíc turisticko-komerčně podbízivého jsem roky neviděl. (A je-li to shoda jmen, pak se omlouvám, ale nic to na věci nemění – režiséra nemají, na režijně-inscenační tvar a o mnoho víc než 4-5 repríz neaspirují.) A výmluva na provizorium mrňavých sálů neplatí už vůbec – byl jste někdy v Auerbachově sklepě ve Strašnicích? Mimochodem Company.cz, předtím než obsadilo Strašnice, už se taky kodrcalo se svými Golemy po pražských krcálcích, od NoDu v Roxy až po Petrskou věž. A nešlo o rovnici současná dramatika=krcálek, šlo o formu, nikoli o scénické čtení.
Ale aby nebylo mýlky, já jsem LETÍ vždycky fandil, prosazoval je už v grantových komisích, psal a publikoval jsem i letos protesty proti tomu, že nedostali – ani na jejich iberoamerický festival – granty od Prahy 1, zatímco různí hastrmani a „koledy i v létě“ a další sr… ano, a budu první, kdo pro ně zvedne ruku buď a) v odpovídajících prostorách b) pokud předloží alespoň minimální inscenační, nejen dramaturgickou vizi.
I když si nějakou účast po zkušenostech s úrovní debaty, útocích klientelisticky propojených partiček, politických paranoiků a celou tou komedií s Komedií asi příště rozmyslím, leda bych byl v porotě samých odborníků.
23.11.2011 (3.28), , Trvalý odkaz komentáře,
Michal Zahálka
Jak už jsem na druhý e-mail
včera odpověděl, nemám už čas se tím zabývat, ale když to teď bylo zveřejněno, k jedné věci bych přeci jen rád poznamenal:
1) Ano, je to tentýž Petr Hašek, který je uměleckým šéfem Geisslers Hofcomoedianten,
2) ALE tento Petr Hašek nerežíroval Pražské legendy, pouze v nich, pokud vím, účinkuje – jejich režisérem je Matija Solce,
a 3) I KDYBY byly Pražské legendy dílem Petra Haška, bylo by snad trochu unfair vytahovat na tvůrce jednu jedinou, bezmála čtyři roky starou inscenaci – nebylo by lepší vzpomenout na jeho X výtečných projektů, z nichž některé jsme ostatně na Kuksu viděli společně?
23.11.2011 (10.13), , Trvalý odkaz komentáře,
Martina Schlegelová
Děkuji za zveřejnění korespondence.
Opět nebudu nic hodnotit, to mi nepřísluší, opravím jen některé věcné nepřesnosti.
1.Pan profesor se nás ve třetím kole výběrového řízení ptal, kolik máme průměrně repríz, konkrétně zmínil inscenaci Zazděná. Odpověděla jsem, že konkrétně Zazděná měla vzhledem k mezinárodnímu obsazení limitovaný počet repríz, tj. něco kolem deseti. Další inscenace mívají kolem 15 až 20, např. Bazén, Aupairky, Svou vlastní ženou atd. Vše pochopitelně doloženo ve výročních zprávách. Nevím tedy, kde se vzalo číslo 4 až 5? Nebo dokonce, že neaspirujeme na více repríz? Naším cílem je pochopitelně co nejvyšší počet repríz, s jedinou vyjímkou a tou je projekt 8v8, který je koncipován jako seriál jednorázových scénických skic.
2. Ve třetím kole padla i otázka na režiséry. Jako pravidelného spolupracovníka jsem uvedla nikoli Petra Haška, který u nás zatím režíroval jednu pohostinskou inscenaci a byl tedy v projektu uveden mezi hosty, ale dva jiné režiséry, se kterými jsme pro Komedii měli domluvenou pravidelnou spolupráci, opět uvedeno i v projektu, a to Mariána Amslera a Natálii Deákovou. Oba se zkušeností na velkých scénách typu SND, DNV, oba s průkazným zájmem o současnou dramatiku, v případě Mariána Amslera pak i s několika již realizovanými inscenacemi v Divadle Letí. Nevím tedy, z čeho pan profesor usuzuje, že jediným „nehostujícím režisérem“ je Petr Hašek? Nebylo to uvedeno ani v projektu, ani při prezentaci, neodpovídá to realitě.
3. Pan profesor se ptal i na scénografy. Konkrétně, zda jsme připraveni, že velké jeviště bude vyžadovat jiný typ scénografie než např. Studio Švandova divadla. Odpověděla jsem, že ano. A jako příklad konkrétní osobnosti, se kterou právě spolupracujeme, jsem uvedla Pavla Svobodu, který má opět zkušenosti s prostory typu ND Praha, DNV atd. V minulosti jsme pracovali i s řadou dalších scénografů, kteří běžně pracují i na středních a velkých scénách. Je pravda, že jsme v projektu žádné scénografy neuvedli, neuvedli jsme však ani hudební skladatele (a ani tam se nemáme zač stydět, např. Aleš Březina), z prostého důvodu, že charakter našeho projektu vychází z toho, že volbu spolupracovníků ovlivňuje volba autora. Čili autor napíše hru a my pro ni hledáme vhodného režiséra (a ten pak dále vytváří svůj inscenační tým). Proto nemáme jednoho stálého scénografa, či dvorního skladatele.
4. Nikdy jsme neorganizovali žádný iberoamerický festival, ani na něj pochopitelně nežádali peníze. Obávám se, že došlo k záměně za Transteatral o.s.
5. Divadlo Letí uvedlo za 6 let své existence 21 řádných inscenací. To je průměrně 3 až 4 ročně. Je to málo?
Vedle toho jsme v rámci projektu 8v8 uvedli i řadu inscenačních skic. To je i pro nás jakýsi bonus navíc, který ovšem logicky plyne z povahy našeho projektu.
23.11.2011 (10.49), , Trvalý odkaz komentáře,
Marie Reslová
Milý Vladimíre,
děkuji vám za snahu o odpověď. I když jste se otázkám, které by vám mohly být nepříjemné, vyhnul a na jiné (včetně těch od Michala Zahálky) reagoval způsobem, který odmítá brát na vědomí skutečnost.
Opakovaně velmi odbýváte argumentaci, proč jste nepodpořil projekt Letí.
To, že předseda Výboru pro kulturu (nikoliv radní, jak tvrdíte) Pecha stál zcela racionálně za projektem, který přesně a doložitelně odpovídá jeho (vámi citované) charakteristice, „jediný projekt i ekonomicky dokonale vystavěný, s vícezdrojovým financováním, včetně financování z EU“, přece není známka toho, že Letí je něčí „protéže“. Maximálně to může svědčit o Pechově zdravém rozumu a odborné způsobilosti, protože to tak, po srovnání všech projektů z finále, jednoduše a nezpochybnitelně je.
Jediným (!) vaším dokola opakovaným důvodem je, že „je to typicky komorní projekt s téměř nulovou ambicí na osobitý scénograficko-režijní a herecký rukopis“, „zatím nic jiného než ty inscenační črty a scénická čtení s pár reprízami nepředvedli“. Dále tvrdíte, že v projektu kromě pana Haška nejsou žádní stálí režiséři, atd.
Ale to je přece všechno účelový nesmysl. Pokud Letí opravdu sledujete, tak tu bezesporu pár, i výrazných, pokusů o inscenace bylo (Letí na letišti, Zazděná, Domeček pro buzničky, Cvrch a další). Na straně 10 projektu uvádí Letí řadu jmen režisérů nezanedbatelného významu, kteří se inscenacemi současné dramatiky soustavně zabývají a s Letí už spolupracovali a nadále budou (Špinar, Frič, Zielinski, Deáková) – kdybyste projekt pozorně četl, nemusel byste se při prezentaci na takovou věc vůbec ptát.
Jak můžete Letí vyčítat, že nemá ambici na osobitý scénograficko-režijní rukopis, když přesně formulovaná filozofie projektu je jinde – naopak v co nejširším spektru způsobů, jak současnou hru inscenovat. Což je logicky pro divadlo s takovým zaměřením jediná možná cesta, jak být otevřené a vnímavé k různým způsobům, jakými se současná hra pokouší o reflexi toho, co a v čem žijeme.
A opravdu nechápu, jak naopak můžete, jako vysokoškolský profesor, při obhajobě projektu Company cz. vážně argumentovat blábolem typu „A akcentovat právě polské divadlo jsme se rozhodli proto, že ho považujeme za v podstatě evropské centrum „našeho druhu divadla“ — tedy divadla jakési naléhavosti, opravdovosti, velkých divadelních tradic a škol, divadlo se srdcem, netendenční, nesmrtelné, divadlo citů a duše.“ A dokonce ho vydávat za koncepci. A dále: „Všeobecná česká orientace na „západní“ autory a divadlo vůbec, byla po pádu komunismu u nás pochopitelná a potřebná… Za třiadvacet let se vytvořila již docela značná skupina diváctva, která se ráda seznámí také s tím nejlepším, co může poskytnout pohled na sever, jih či východ.“ Vám taková tvrzení nepřipadají legrační?
A co třeba inscenační záměr Maryši: „Vávru zabíjejí otřepaná venkovská rčení, fráze a zvyky. Zaměřit se na vedlejší postavu, která je v podstatě hlavním strůjcem Maryšina osudu a tím pádem vlastně i spolupachatelem vraždy Vávry. Je to babička, která v celé hře chápe Maryšiny problémy a straní ji, ale v závěru se stane hybnou silou Maryšina nešťastného života. Ví babička, co jedinou větou páchá?“
Asi mi dáte za pravdu, že jazyková a formulační úroveň textu svědčí o úrovni a přesnosti myšlení. A když napíšu, že tvorba Wierszalinu „je lokálně ukotvená“, což znamená, že čerpá živou inspiraci z genia loci té které oblasti, nemůžete mi podsunovat tvrzení, že „má lokální význam“ atd.
Stále se vám vrací, i v korespondenci panem Zahálkou, do textu označení „klientelisticky provázaná partička“. Slovo klientelismus znamená, jak jistě víte, „neoficiální systém v politice založený na protekci a konexích“, zatímco vy mi na přímou otázku koho jste tím myslel, odpovídáte „k té „personální provázanosti“: až na projekty Letí a Company u zbývajících finalistů – ale nejen u nich, i u četných „vypadlých“ v prvním kole – opakovala se určitá jména herců i režisérů pořád dokola jak na orloji“. To, že se opakují stejná jména, je v jedné generaci tvůrců obvyklé (navíc ve zveřejněných projektech to vůbec nebylo časté), ale to přece nezakládá důvod k označení slovem „klientelistická“. Tím spíš, že pořád dokola opakujete, že výběrové řízení bylo všech lobbystických tlaků, konexí a protekcí zcela prosté. Uvědomujete si ty zásadní rozpory ve svých textech? Uvědomujete si, že jste do projektu Company.cz (jediného z těch co byly ve finále!) dodal obsáhlý doporučující dopis? Nemyslíte, že v situaci, kdy hodnotíte projekty, z nichž jeden jste sám doporučil, jde o střet zájmů?
Kdybyste řadu mých dotazů neodbyl jako „politicko-paranoidní“ a pokusil se nad nimi zamyslet, možná byste také zjistil, že v komisi, jak byla složená, je vaše „apolitické“ členství pouhou alibistickou fikcí.
23.11.2011 (12.21), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Just
Milá Marie,
už mě fakt nebaví vyvracet jednu nepravdu za druhou.
Na Vaši minulou výhradu o tom, že jsem trestuhodně podcenil ekonomiku projektů, jsem nedpověděl nikterak rozsáhle prostě proto, že u mě nehrálo rozhodující roli, kdo je nejlevnější. Kdyby hrálo, tak bych zdvihl ruku pro Divadlo Radka Brzobohatého – ti to chtěli dělat za polovinu Pařízkovy dotace :-).
Letí sleduju jako Vy, např. o Zazděné i Masochistovi jsem příznivě referoval v médiích, a právě proto, že se u nich v hledišti občas vyskytuju (narozdíl od Vás ve Strašnicích), jsem napsal to, co jsem napsal – vždy skvělý dramaturgický objev, jevištně (zatím) nic, co bych si uměl představit na scéně typu Komedie. V recenzích většiny kolegů se nepíše v podstatě nic jiného. Už se k tomu nebudu vyjadřovat, není to totiž tentokrát jen názor můj, ale mj. i 3 ze 4 lidí od divadla v porotě.
Ale jedno musím odmítnout opravdu důrazně: nepsal jsem žádný doporučující dopis do projektu Company.cz na Divadlo Komedie (podívejte se na vročení citovaného textu), to jste si vymyslela. A takováto lež zavání už… pointu si doplňte sama. Co si vymyslíte příště?
Ať už to bude cokoli, slibuju, že vyvracet to už tentokrát nebudu, a ponechám Vás Vašim bludným představám.
V hluboké úctě
24.11.2011 (18.15), , Trvalý odkaz komentáře,
Martin J. Švejda
Mně se zdá,
že tahle diskuse nemá řešení. Vlastně modelová situace: paní Reslová (a pan Varyš) jsou natolik přesvědčeni o své pravdě, že se ji vehementně (všemi prostředky) snaží tomu druhému vnutit, aniž by vůbec připustili možnost, že by někdo mohl mít jiný názor. Přitom argumenty pana Justa jsou dostatečně relevantní. Ano, nemusíme s nimi souhlasit, ale probůh: tak už to přeci v demokracii chodí. Příště třeba zase bude v nějaké komisi sedět paní Reslová (či pan Varyš) a rozhodnou podle svého uvážení.
24.11.2011 (23.29), , Trvalý odkaz komentáře,
Jakub Škorpil
Pane profesore,
v otázce „doporučení“ se musím Marie Reslové zastat. Setkal jsem se s inkriminovaným textem jak v žádosti Company o čtyřletý grant, tak v projektu pro Komedii a musím říct, že jsem jej vždy (stejně jako texty prof. Stehlíkové a J. P. Kříže) vnímal stejně. Právě proto, že není nijak časově ani zdrojově určen (narozdíl od následujících citací z tisku).
A z věty „Krátkozrakost pražských radních nechá v příštím roce padnout nejevropštější z pražských scén – Pařízkovo Divadlo Komedie – nebylo by dobrou vizitkou naší kulturnosti, kdybychom jednou dopustili zánik i této chlouby Prahy 10 (a nejen jí!).“ jsem dokonce soudil, že je psán letos.
25.11.2011 (0.10), , Trvalý odkaz komentáře,
Marie Reslová
Milý Vladimíre,
nemůžu si pomoct. Součástí zveřejněného projektu Company.cz je váš kompaktní doporučující text o Strašnickém divadle, hotové laudatio. Bez jakéhokoliv údaje o tom, že by se jednalo o citaci z textu již dříve publikovaného či napsaného pro jiný účel. Stejně jako podobný a ještě rozsáhlejší text J. P. Kříže a spíš osobní zamyšlení Evy Stehlíkové. Chcete říct, že Company.cz použilo jako součást projektu takový váš text bez vašeho vědomí? To by bylo dost na pováženou, nemyslíte?
Moje srovnání finančních rozvah, milý Vladimíre, vůbec přece neargumentuje tím, že je některý z finalistů levnější. To jste zase špatně nebo nepozorně četl (jako už mnohokrát). Naopak, uvádím výslovně, že požadavek všech na příspěvek od Magistrátu je víceméně stejný.
Srovnávala jsem schopnost postarat se o vícezdrojové financování a také plánované osobní náklady (mzdy, honoráře, dohody o provedení práce atd.).
Jediný projekt, který prokazatelně měl zajištěno vícezdrojové financování, dokonce ve výši téměř poloviny požadovaného příspěvku na první půlrok, a to i ze zahraničí – bylo Letí. Požadavek Letí na dofinancování prvního půl roku je cca 55%, Company.cz má v tomto ohledu nároky na 97% rozpočtu. Čili pouze natahuje ruce k Magistrátu a naprosto se o sebe neumí postarat.
Company.cz má také dramaticky větší nároky na ony osobní náklady, které u nich představují více než polovinu rozpočtu a v absolutní výši jsou o 3,5 milionu vyšší než to, co ve stejné kolonce utratil v Komedii Pařízek a co plánují utratit ostatní finalisté (s výjimkou Špinara, jehož čísla jsem v době zpracování srovnání neměla k dispozici).
To všechno jsou nepřehlédnutelné známky toho, že ekonomická rozvaha Company cz. je nejméně efektivní. Ale hlavně: vy jste hlasovali pro vítězství subjektu, jehož rozpočet NESPLŇUJE základní podmínku pro udělení čtyřletého grantu, a to je 30% soběstačnost! Autorům tohoto projektu ani nestálo za to si zjistit úplně základní podmínky pro udělení čtyřletého grantu a v rozpočtu je zohlednit!
Víte, co to znamená? To je jako kdyby vyhrála výběrové řízení na stavbu dálnice firma, která dopředu sdělí, že nemíní dodržet rozpočet. A taková věc byla možná jenom proto, že výběrové řízení bylo panem radním vypsáno s tak neurčitými podmínkami, že bylo možné, abyste tyto zcela zásadní věci mohli přehlédnout. Kdybyste kupříkladu hodnotili jednotlivá kritéria, jako je tomu v grantovém systému, nemohla Company.cz nikdy vyhrát. Ostatně není náhoda, že odborná grantová komise jim pár dní před jejich vítězstvím odmítla čtyřletý grant udělit.
Víte, mně je opravdu do jisté míry jedno, kdo v Komedii bude působit. Kdybych nezohledňovala ekonomiku té věci, kde je Letí při srovnatelné umělecké hodnotě projektu daleko před ostatními, ale pouze dodržení podmínky 30% soběstačnosti, jsou na tom další tři projekty (opět neznám Špinara) plus mínus stejně, i když mně připadá nejcennější a nejzajímavější ten Páclův. Projekt Company.cz je, co se koncepčního myšlení o divadle, jazykové úrovně či dramaturgické úvahy týče, o několik koňských délek za nimi. Navíc se ukázalo, že v něm uvedení spolupracovníci (a nejen Krystian Lupa) byli osloveni jaksi mimochodem a vágně. V tomto směru se vyjádřil Jařab, Drábek i Julek Neumann. Sama sl. Bergerová pak na veřejné diskusi nahlas prohlásila: Že zveřejněný projekt považuje jen za jakýsi nezávazný „náčrtek“, který lze kdykoliv dle potřeby změnit. To se mi také zdá na pováženou. Vám ne?
Angažuju se (a budu i dál) v té věci proto, že bych si přála, aby ostatní zúčastnění hned na začátku své profesní kariéry neztratili elementární víru v to, že se vyplatí pracovat na projektu a že jejich práce bude posuzována odpovědně a podle nějakých racionálních pravidel. Čekají nás totiž ještě výběrová řízení na šéfy všech příspěvkovek a já bych opravdu toto zpackané považovala za nepřijatelný precedens.
25.11.2011 (1.00), , Trvalý odkaz komentáře,
Marie Reslová
A pane Švejdo,
názory pana Justa já respektuju, stejně jako vaše. Jenže jeho argumenty neberou v úvahu fakta nebo je zkreslují, a to už pro mě problém je. Vám to nevadí?
25.11.2011 (1.07), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Just
Ještě jednou
a fakt už naposledy: součástí řady projektů byla různá minulá vyjádření (z recenzí i odjinud) k činnosti účastníků. V tom jsme my – my v komisi, co se občas projevujeme kriticky, teoreticky nebo umělecky, dokonce i kolega Vedral byl v jednom z finálových projektů programově jmenován v dramplánu jako kýžená „dramatická ikona“, a vůbec jsem to, neboť u něj předpokládám apriorně gentlemanství a bezúhonnost, nepovažoval za nějaký střet zájmů, který se snažíte vsugerovat čtenářům u mne – v tom jsme my byli citováni občas všichni. Kdybyste Vy seděla v komisi a oni Vás v projektu mezi jinými ohlasy „bez Vašeho svolení“ citovali, taky byste to považovala za střet zájmů?
Můj text, kterému jste obmyslně podsunula úplně jiný kontext, totiž kontext doporučení pro Komedii, byl psán jednak dávno předtím, než mě byť ve snu napadlo, že se
a) SD bude kdy ucházet o Komedii, natož
b) že já budu sedět v nějaké komisi.
Ty věty, jakých jsem v životě napsal na podporu různých ohrožených subjektů bezpočet – a myslím, že i obdobné podpůrné věty prof. Evy Stehlíkové, to je úplně a doslova totéž – byly psány spíš ze zoufalství, jako forma podpory v minulém, většinou marném donkichotském boji Strašnického divadla s nepřízní Richterovy Prahy 10 vůči tomuto divadlu, a přáním většího pochopení pro tento zdejší radnicí nemilovamný soubor, jemuž opravdu hrozil reálně zánik. Kontext, který jste tomu podsunula Vy, onen údajný střet zájmů, je opravdu, nezlobte se, chucpe.
Stejně tak jako představa, že by autoři projektů měli předem obtelefonovávat členy komise a ptát se jich na dovolení, zda smějí či nesmějí citovat jejich někdy předtím zveřejněné texty. Vaše spolehlivé zdroje o údajných telefonátech tři neděle před konkursem, co kdo komu řekl nebo neřekl, mě opravdu pobavily, ale seriozní debatu na této úrovni vést opravdu nehodlám.
Moc zdravím
28.11.2011 (21.37), , Trvalý odkaz komentáře,
Marie Reslová
Tak nevím,
zda jste svým emotivním přiznáním dlouhodobé „podpory donquijotského boje Strašnického divadla s nepřízní Richterovy Prahy 10“ nevzbudil další podezření… A sice to, zda jste objektivní posuzování projektů ve výběrovém řízení nějak nezaměnil se svým spravedlivým bojem. 🙂
Ale vážně:
Váš text v projektu je souvislý, poměrně dlouhý a není řádně označen jako citace, zatímco jiné vaše texty tamtéž takto označeny jsou. O tom, kde byl publikován, také mlčíte. Moc starý nebude: Richter je na radnici sotva rok, premiéra Testosteronu, o kterém se v textu píše, byla před 10 měsíci, o tom, že Pařízek končí, se rozhodlo před prázdninami. Navíc už píšete o titulech, které jsou v dramaturgickém výhledu projektu. Stejný text strašničtí použili v žádosti o čtyřletý grant.
No, kdyby s mým textem někdo bez mého vědomí takhle opakovaně nakládal (zvlášť, když mám o projektu rozhodovat ve významném výběrovém řízení), považovala bych to minimálně za neslušné.
29.11.2011 (14.02), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Just
Ušetřím Vás, milý Sherlocku,
dalšího detektivního pátrání a snování dalších podezření. Text je starý zhruba 3/4 roku, byl psán pro jiné účely, než je výběrové řízení na Komedii či kamkoli jinam, byl psán v době, kdy mě ani ve snu nenapadlo, že se SD bude o DK ucházet a že já budu v nějaké komisi, tím méně pak v takové, v níž se Company, oproti mému původnímu favoritovi, nakonec většinou hlasů ve 3. kole dostane do finále.
Takže, znovu a naposled, text nebyl psán v nižádné souvislosti s konkursem do Divadla Komedie, což je kontext, který pořád straší jen ve Vaší hlavě. (To, že jej strašničtí v žádosti – stejně jako text prof. Stehlíkové – ta by tedy taky nesměla podle Vás sedět v komisi? Nebo nesměla být citována? – to, že jej citovali, je zcela legitimní a nikoli neslušné: pořád nevidím důvod, proč by při takřka 100% ignorování Strašnic ze strany ostatních teatrologů nepoužili minulá vyjádření někoho, kdo tam – tak jako do stovek dalších divadel, jež „dlouhodobě preferuje“ – občas zajde.)
Je kritik ve „střetu zájmů“ tím, že něco jako nezávislý posuzovatel z vnějška pochválí? To pak není „objektivní“ a nesmí sedět v žádné komisi, kam se chválený, aniž se ho předem zeptá na dovolení – může a nemusí přihlásit?!?
Vyvedu Vás z omylu: „dlohodobě nepodporuji“ SD, nýbrž „dlouhodobě podporuji“ a podporovat nadále budu vše, co je v našem mafiánském státě ohroženo vandalismem politiků, ať už jde o přírodu nebo o divadlo nebo o dům na Václaváku nebo o DPH na knihy. Smyslem mého doporučení, jakých jsem už v životě napsal desítky, i tady, bylo, aby si strašničtí radní na Praze 10 i eventuální budoucí grantoví komisaři uvědomili, že mají ve vzdáleném obvodě kvalitní, takřka z ničeho vydupaný soubor, a když už je patřičně nepodporují, neházeli jim aspoň klacky pod nohy.
To je, milý Sherlocku, celý můj zločin.
29.11.2011 (19.15), , Trvalý odkaz komentáře,
Marie Reslová
Milý pane kolego,
smekám před vámi, který navštěvujete stovky dalších divadel a všechny dlouhodobě preferujete a všem píšete laudatia. Myslím, že jsem vše podstatné na toto téma v této diskusi řekla, laskavý čtenář nechť si udělá závěr sám.
29.11.2011 (19.23), , Trvalý odkaz komentáře,
martin Žák
Reslová – Váš osobní život, trauma nepochopené, by neměl zasahovat do Vaší profese. Stále hledáte hůl, s kterou budete moci psa bít? Trošku se zkorigujte a lépe oblékejte. S pozdravem Žák.
27.12.2011 (21.46), , Trvalý odkaz komentáře,