Neodolatelný půvab cynismu
Kladenský Miláček, nebo-li spanilá jízda po ložnicích horních deseti tisíc, nezůstává nic dlužen Maupassantově románu z roku 1885, ani dnešní době. Vděčí za to Špinarově citlivé dramatizaci a režii, které zachovaly hlavní atributy předlohy. Povinná četba se tak v kladenském divadle mění v nepříjemně pravdivou realitu, která je divákům servírována s nadsázkou a sarkasmem.
Špinarův Miláček představuje produkt povrchní společnosti, rychlokvašenou celebritu… Miloslav König ve světlech reflektorů FOTO PATRIK BORECKÝ
Georges Duroy (Miloslav König), prototyp hezounka z venkova, se jako zchudlý Adam vyhnaný z Ráje propadá mezi pařížskou spodinu, když mu náhoda přihraje přítele Forestiera (Tomáš Petřík). Nonšalantní šéfredaktor politické rubriky mocensky manipulovaného plátku mu otevře vrátka k budoucí kariéře. Jakmile Duroy objeví nedozírné možnosti hesla: Cherchez la femme!, už ho nic nezastaví. Miláček žen se baví a kalkuluje. Každý dobytý klín odkrývá nový, lákavější obzor – roztomilé zaječí hrátky s prostitutkou à la playboy girl nahrazuje chemie erotické přitažlivosti jisté vdané dámy a nechybí ani články psané rtěnkou na tělo… V duchu textu refrénu písně Chez les yé-yé nakonec najde svou „Lolitu“ a stane na vrcholu nejvyšším.
Miloslav König jako Miláček rychle střídá momenty okouzlující roztomilosti, křečovité nervozity, vnitřní nezralosti, vypočítavosti, podlézavosti a hysterie z pocitu ponížení, když ho popíchne sláma v botách. Záměrně přehrávané komické polohy kontrastují s mrazivým cynismem, odzbrojující šarm a přitažlivá krutost přesně zrcadlí povahu románového hrdiny. Herecky znamenité jsou i všechny Miláčkovy oběti: Tomáš Petřík v roli nemocného bonvivána Forestiera se společensky nezbytnou maskou optimismu (strach ze smrti se dnes nenosí ani na smrtelné posteli), Alena Štréblová jako emancipovaná, inteligentní žena-vamp Madeleine, pubertálně rozjívená Marie Štípková, hravá a svádivá Lenka Zahradnická či Zuzana Mixová v roli směšně trapné paní Walterové, která se před dotírajícím Miláčkem kroutí doslova jako brouk na špendlíku. Dění na jevišti nezúčastněně komentuje fotograf-paparazzi Guy (Ondřej Novák).
Odosobněný, šedý prostor fotostudia, plyšová srdce a černobílé kostýmy Ivy Němcové dotvářejí atmosféru citově chladného luxusu. Cvakání fotoaparátu zdůrazňuje orwellovskou současnost, reflektory a pánská saka plní úlohu nápaditě využité stafáže. Z červeného přítmí se jako fotografie z vývojky vynořuje scéna za scénou, originálně podbarvené písněmi francouzských interpretů.
Špinarův Miláček představuje produkt povrchní společnosti, rychlokvašenou celebritu, která využila příležitosti nadělat ze sebejistých ignorantů své statisty. Žijeme v mentálním bulváru. Jsme to my – jakkoli se nám to příčí. Cvak?!
Městské divadlo Kladno – Guy de Maupassant, Daniel Špinar: Miláček. Překlad Dana Melanová. Režie Daniel Špinar, dramaturgie Ilona Smejkalová, scéna a kostýmy Iva Němcová, hudba Stanislav Abrahám. Premiéra 10. května 2013.
Komentáře k článku: Neodolatelný půvab cynismu
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
