Důchodce Miro, důchodce Emil a doba
O tíži stáří, zmarněných iluzích a nesplněných snech, ale především o tíze doby a touze ji za každou cenu přežít je nové představení bratislavského Štúdia L+S. Další (a patrně poslední) pokus Milana Lasici o autorské divadlo v duchu dávné tradice a poetiky legendární slovenské scény.
Důchodce Miro alias Milan Lasica ve starobinci mezi svými babičkami, které se příležitostně jakoby zázrakem promění v půvabné swing girls FOTO ARCHIV ŠTÚDIA L+S
Listy Emilovi, které píše důchodce Miro svému vrstevníkovi, nejprve vycházely v časopisu .týždeň, dočkaly se i knižní podoby, a nyní tedy jsou svým autorem zhmotňovány na jevišti. Zhmotňovány? Spíš interpretovány a zdivadelňovány za pomoci tria babiček, které se příležitostně mění v půvabné swing girls (Lujza Garajová, Dominika Kavaschová a Zuzana Šebová), a správce starobince, v němž se ocitl hlavní hrdina Miro, protože ho trápila samota. Vždycky se totiž rád pohyboval v kolektivu – ach, jak krásné to bylo v padesátých letech na stavbě Trati mládeže, vzpomíná Miro v jednom dopise.
No ano, všemi těmi listy prolíná čas, podivná druhá půlka 20. století za železnou oponou až po století následující, po naše svobodné dny. Síla textu pramení hlavně z toho, že míchá vysoké s nízkým, společenské události jsou viděny jakoby zespoda, přes banalitu všedního dne, očima běžného občánka, který není ani vzor mravnosti, ale ani úplná svině, pouze se snaží „zajistit“ svou ubohou existenci bez ohledu na režim, který vládne. (Maďarská „kontrarevoluce“ stála za to, říká, protože nebýt jí, sotva by bylo možné v socialistické Budapešti navštívit striptýz. Anebo současné volby – co máte z toho, že volit nepůjdete? To samé, když půjdu. A co teprve ti japonští turisté v Bratislavě, mezi nimiž se proplétá nahá holka s vyholeným přirozením. Holocaust, komentuje tu bizarnost v dopise Emilovi Miro.)
Už těch pár parafrázovaných citací ukazuje, že základním stavebním prvkem dialogů této hry je paradox a chytrý bonmot s „filosofickým“ podložím. Základní tón inscenace je komický a při některých rozehraných situacích – třeba při travestii Červené Karkulky, s níž „kulturní úderka“ ze starobince utrpěla fiasko v dětském domově – se můžeme doslova uchechtat. Pod vším tím smíchem je ale smutek, nostalgie a tragika života. Neodvážil bych se napsat, že Listy Emilovi jsou dramaticky ukotvená existenciální hra, jsou přece jen „pouze“ kabaretním pásmem, možná však jsou vůbec nejhlubším divadelním textem (nejhlouběji se dotýkající reality), který Milan Lasica (ať už sám, nebo s Julou Satinským) kdy napsal. Je to patrně i tím, že Listy Emilovi vypovídají – stylizovaně – i o svém autorovi, že těží z autopsie, vlastního pozorování života. Otázka je, jestli i onen imaginární Emil je také stylizované autorovo alter ego.
K úspěchu inscenace výrazně přispěla režie Juraje Nvoty, strohá a úsporná, střihající jednotlivé situace jako ve filmu. A také nápaditá hudba Kamila Mikulčíka, který též hraje správce starobince a v dialozích s Mirem je – kupodivu – Milanu Lasicovi rovnocenným partnerem. A Lasica samotný? Po dvě hodiny nesleze z jeviště a táhne tu těžkou komediantskou káru, jako by to byla nejlehčí celníkova rousseauovská bryčka s jedním koníkem.
Chytrých bonmotů je v Listech Emilovi možná sto i víc. Mě nejvíc zaujal tento (parafrázuji): Když nemáš co říct, mlč. Aspoň bude na světě víc ticha. To je v dnešním, stále hlučnějším světě docela patřičná výzva.
Štúdio L+S Bratislava – Milan Lasica: Listy Emilovi. Režie Juraj Nvota. Hudba Kamil Mikulčík. Kostýmy Simona Vachálková. Premiéra 26. dubna 2014.
Komentáře k článku: Důchodce Miro, důchodce Emil a doba
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Peter Adler
blahopreji milanu lasicovi
a dekuji janu kolarovi … listy emilovi jsem cetl (a vickrat nez jednou), a kdyz jsem slysel, ze z nich ma vzniknout divadlo, byl jsem naramne zvedav … jsem daleko, az za morem slane vody, a to divadlo uz asi neuvidim, ale diky janu kolarovi vim, ze se dobra vec podarila, a mam na stara kolena obrovskou radost …
21.06.2014 (18.04), , Trvalý odkaz komentáře,