Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2024

ročník 33
12. 11. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny >

    Miloš Vacek

    Snímek archiv

    Miloš Vacek

    20. 6. 1928 Horní Roveň (u Pardubic) – 29. 2. 2012 Praha

    Hudební skladatel, dirigent, varhaník a sbormistr. První hudební vzdělání získal v raném dětství u svého otce Jindřicha Vacka, pedagoga a ředitele kůru v Kamenici nad Lipou (odtud jeho občasný pseudonym Miloš Kamenický). Učil se hře na housle, klavír, klarinet a hoboj, ve svých jedenácti letech již zastupoval svého těžce nemocného otce ve hře na varhany a v řízení kůru.
    V letech 1943–47 studoval varhanní hru na Státní konzervatoři v Praze u Jana Bedřicha Krajse, gregoriánský chorál a teoretické předměty jej vyučovali Vladimír Němec, Metos Doležil, Zdeněk Hůla a Emil Hlobil, dirigování Pavel Dědeček. V době okupace po uzavření školy pracoval Miloš Vacek jako pomocný dělník a balič skla v Kamenici nad Lipou. Po skončení druhé světové války dokončil studia na konzervatoři a ve studiích pokračoval v letech 1947–51 na nově založené AMU v Praze, kde byl ve skladatelském oddělení žákem nejprve Františka Píchy, od druhého ročníku pak Jaroslava Řídkého.

    Mezi lety 1951–54 působil v rámci základní vojenské služby jako sbormistr a dirigent AUS Víta Nejedlého. Od roku 1954 se věnoval skladbě ve svobodném povolání. Zastával významné pozice v různých hudebních organizacích (např. ve Svazu českých skladatelů a koncertních umělců). Roku 1975 se stal nositelem Vyznamenání za zásluhy o výstavbu, roku 1981 mu bylo uděleno čestné občanství města Kamenice nad Lipou a roku 1984 získal titul Zasloužilý umělec.

    Za svůj život napsal řadu děl v oboru vážné hudby, jeho melodie doprovodily desítky filmů a kreslených seriálů, mimo jiné snímky Král Šumavy, Procesí k panence, Atentát, Práče, Dobrodružství na Zlaté zátoce nebo dětské seriály o Krtečkovi, O kocouru Mikešovi a O chytré kmotře lišce.
    Byl autorem, který vedle dramatického smyslu a talentu pro emocionalitou dýchající námět přinášel hudbu úsměvnou, optimistickou a těšící se ze života. Dovedl objevit kouzlo všedních chvil i velikost prostých citů a vyjádřit je melodickou hřejivostí v napojení na nejlepší tradice české národní hudby, napsal o Vackově tvorbě muzikolog Bohuslav Vítek.

    Byl autorem znělky Československého filmového týdeníku a Závodu míru. Psal hudbu ke spartakiádním skladbám, scénickou hudbu pro divadla a balety, mimo jiné Vítr ve vlasech a Milá sedmi loupežníků. Složil také opery Jan Želivský, Bratr Žak, Romance pro křídlovku a Kocour Mikeš a muzikály Noc je můj den či Vítr z Alabamy. Jeho muzikál Císařovy nové šaty, který napsal na motivy pohádky Hanse Christiana Andersena, uvede v příštím roce ve světové premiéře berlínská Komická opera.

    Komponoval i skladby vokální, melodramy, orchestrální, komorní a vokálně symfonické. Na některých z nich spolupracoval se svou ženou, libretistkou Naďou Mauerovou-Gajerovou. Je autorem autobiografické knihy Má životní Capriccia.

    Balety
    Štěstí je prosté. Balet, 1951–52;
    Komediantská pohádka. Balet o 3 jednáních na libreto Jaroslava Mareše, 1957–58;
    Vítr ve vlasech. Balet o 6 obrazech na libreto Jaroslava Mareše, 1960–61;
    Poslední pampeliška. Baletní drama na libreto Jaroslava Mareše, 1963–64;
    Milá sedmi loupežníků. Dramatická baletní freska podle Viktora Dyka na libreto Vladimíra Vašuta, 1966;
    Meteor. Jednoaktová balada o fotbalistovi na libreto Vladimíra Vašuta, 1966;
    Šťastná sedma. Jednoaktová westernová groteska na libreto Vladimíra Vašuta, 1966.

    Opery
    Jan Želivský. Historická operní freska o 3 jednáních na libreto Miroslava Kroha, 1954–56, přepracováno roku 1974 skladatelem a Naďou Mauerovou;
    Bratr Žak. Opera o 3 dějstvích podle námětu Ivana Olbrachta v dramatizaci Evy Kantůrkové na libreto Nadi Mauerové a skladatele, 1976–78, LP Panton (úryvky);
    Romance pro křídlovku. Lyrická komorní opera podle Františka Hrubína na libreto Nadi Mauerové, 1980–81;
    Kocour Mikeš. Komická opera pro malé i velké děti podle literární a výtvarné předlohy Josefa Lady na libreto Nadi Mauerové, 1981–82.

    Muzikály
    Noc je můj den. Blues – drama o životních osudech černošské zpěvačky Bessie Smithové na libreto Ivo Havlů a Josefa Pávka, 1962;
    Císařovy nové šaty. Komická zpěvohra podle Hanse Christiana Andersena na libreto Miroslava Homolky, 1962;
    Madame Sans – Gêne. Rokokový muzikál o 3 jednáních podle hry V. Sardou a E. Moreau na libreto Evžena Drmoly, 1968;
    Vítr z Alabamy. Českoamerický muzikál podle povídek Jaroslava Haška na libreto Ivo Havlů, námětová spolupráce Lewis Allan, 1970.

    Melodramy
    O Šípkové Růžence. Pohádkové melodrama pro herečku a orchestr na libreto Nadi Mauerové, 1984, MC Panorama;
    U veselých medvědů pro vypravěčku a dechový kvintet. Veselá pohádka pro děti na libreto Nadi Mauerové, 1988, MC Panorama;
    Markýza de Pompadour. Rokokový obraz pro herečku a komorní orchestr (též verze s dechovým kvintetem a cembalem) na verše Stanislava Kostky Neumanna, 1989.

    (Pro i-DN zpracoval hul)

    • Autor:
    • Publikováno: 4. března 2012

    Komentáře k článku: Miloš Vacek

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,