Divadelní noviny > Názory – Glosy
Miloslav König: Mít možnost posunout svou existenci
V inscenaci DS Masopust Deník zloděje FOTO JOSEFÍNA RAŠILOVOVÁ
Loňské oslavy desetileté existence Divadelní společnosti Masopust mohly být zároveň neplánovanou tečkou. Nestalo se tak díky iniciativě Miloslava Königa, od založení tohoto volného uměleckého uskupení režisérem Štěpánem Páclem jednoho ze stěžejních členů hereckého souboru. Od nové sezony se stal uměleckým šéfem a v Eliadově knihovně se představí i jako režisér. Premiéru Camusova Nedorozumění však koronavirus přesunul z 20. září 2020 na 25. října, tak snad se uskuteční.
Co vás vedlo k tomu, že jste převzal pozici uměleckého šéfa Divadelní společnosti Masopust?
Po tom, co Tereza Marečková oznámila, že nechce pokračovat v uměleckém vedení, jsem myslel, že definitivně končíme a že je to jediná možná, dokonce správná a přirozená cesta. Zároveň mi to ale bylo líto, protože Masopust pro mě byl vždycky nejsvobodnějším prostorem pro tvorbu a realizaci. Nicméně že bych měl být uměleckým šéfem a zároveň režírovat, vyplynulo až z představy o dalším fungování Masopustu. Prostě mě napadlo, jak bychom mohli dál pokračovat a že zkusím vzít odpovědnost na sebe a uskutečnit to.
Připravujete vlastní koncepci? V čem bude nová?
Seběhlo se to všechno celkem rychle, svou vizi teprve hledám. Režíroval jsem Camusovo Nedorozumění, ale premiéru jsme museli odložit, připravujeme se na novou sezonu, hledáme témata, texty. Jsem rád, že Tereza Marečková zůstává jako dramaturgyně. Spolu navazujeme na předchozí práci a směřování Masopustu. Máme novou ředitelku Veroniku Svobodovou. Chtěl bych také víc spolupracovat s hereckým souborem Divadla Na zábradlí.
Prvním krokem ve vaší nové pozici byla režie scénického čtení hry Nora Fredrika Brattberga Ježíšovo vzkříšení a smrt. Jednalo se o váš režijní debut?
Vlastně ano. Byl jsem zvyklý autorsky se podílet na vzniku inscenací jako herec, hodně jsem se vždycky kontroloval a pokoušel se nahlížet na sebe a dění na jevišti kolem sebe, jako bych se na to díval zvnějšku, ale opravdu na druhé straně jsem nikdy nebyl.
Skutečným debutem je tedy režie dramatu Alberta Camuse. Vybral jste hru sám?
S výběrem mi pomohl Martin Dohnal, se nímž jsme připravovali a společně hrajeme Deník zloděje. Zná Masopust, zná Eliadovu knihovnu a nabídl mi k přečtení tuhle hru s tím, že by mohla souznít se směřováním našeho divadla. Oslovilo mě ústřední téma: dát se poznat, nechat se poznat, být poznán a mít možnost posunout svou existenci, odpovídat na otázky, být aktivní a nečekat jen na odpovědi.
Čím jste se řídil při obsazování rolí?
Oslovil jsem většinou své herecké kolegy z Divadla Na zábradlí – Magdalénu Sidonovou, Kateřinu Císařovou, Vojtěcha Vondráčka a Barboru Bočkovou. Byla to přirozená volba a jediná možná, stejně jako Ivan Voříšek v neposlední řadě.
Autora údajně inspirovala pochmurná atmosféra Čech. Zohlední inscenace i téma temných stránek české povahy?
Camusova návštěva Čech zřejmě nebyla moc vydařená a necítil se tady dobře, nicméně příběh, který ho inspiroval, se objevuje po celém světě. Jakási lidová balada, lidová píseň a konstelace, předávaná z generace na generaci. Rozhodně nevnímám Nedorozumění jako dokument o Čechách či o české povaze. Pro mě je to hluboká sonda do rodinných a vůbec mezilidských vztahů, která se týká Čechů stejně jako kohokoli na světě. A mohlo by to být hororové, směšné i psychologické drama.
Camus prohlásil, že svoboda je nebezpečná, nesnadná stejně jako povznášející. Souhlasíte?
Asi souhlasím. Slyšel jsem, že „věci mají tendenci měnit se ve svůj opak“, tak asi i s tou svobodou to bude křehké.
Komentáře k článku: Miloslav König: Mít možnost posunout svou existenci
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
