Divadelní noviny > Reportáž Zprávy
Milostné dopisy Zlínu (No. 1)
Do lůna někdejší obuvnické metropole se vracím často a velmi rád, neboť jde o útočiště přátelské s náručí otevřenou. Nejinak tomu bylo i ve dnech teprve nedávno minulých, jež patřily již 27. ročníku oblíbeného mezinárodního divadelního festivalu česko-slovenské vzájemnosti a dramaturgických novinek Setkání-Stretnutie. Tentokrát jsem vyrazil nezvykle brzy už po šesté hodině ranní, neboť se startovalo off-programovým Setkáním studentů JAMU a VŠMU. Zlínské kulturní hody totiž odjakživa byly i rejdištěm studentstva a osobně velmi žehrám na to, že dříve mocné zastoupení studentů divadelní vědy se smrsklo na pár jedinců, zpravidla jedoucích na vlastní pěst, neboť vedení jejich kateder společné výjezdy příliš nepodporuje. Včetně a zejména mé alma mater. Velká škoda!
Prvním oficiálním divadelním chodem se ve Studiu Z stala Zkáza totálního myšlení olomouckého divadla Na cucky. Foto: archiv divadla
Studentská duše Setkání-Stretnutie však i nadále žije a sílí, a to právě díky hojné účasti nejen uměleckých univerzit, ale i konzervatoří. Kéž se ke slovenské středoškolské omladině časem přidá i ta česká! Společná prezentace Bratislavy a Brna přinesla pluralitu přístupů i forem, neboť z VŠMU přispěchal kolektiv prvního ročníku činoherního herectví pod vedením Petera Šimuna a z JAMU posluchači ateliéru muzikálového herectví, pod tvůrčí kuratelou režiséra Doda Gombára a choreografky Lindy Fernandez Saez. Zatímco Slovensko se blýsklo prvotním ohledáváním fragmentů dramatického textu, jež vyústilo v pestrý sled inscenačních etud, v němž se ke slovu dostal nadhled, soulad slova a pohybu, a dokonce i umění žonglérské, v případě muzikálistů lze už ve finále prvního ročníku vysledovat diskutabilní režijní tendence k pevnému jevištnímu tvaru. Hravost zde nahrazuje apelativnost a sošná deklamace, což je zarážející, neboť ústředním tématem má být autenticita. Z hlediska formálního předváděčka vzdáleně připomíná někdejší Havelkovu Regulaci intimity, jež ovšem byla absolventským projektem skvostně sehrané i sžitého party, ze které se zrodilo divadlo 11:55, kdežto Gombárovi studenti jsou prozatím na počátku svých cest. Budoucnost jejich, i slovenských kolegů však zatím vůbec nevyhlíží temně. Bude dobré ji sledovat.
Prvním oficiálním divadelním chodem se ve Studiu Z stala Zkáza totálního myšlení olomouckého divadla Na cucky. Foto: archiv divadla
Prvním oficiálním divadelním chodem se následně ve Studiu Z stala Zkáza totálního myšlení olomouckého divadla Na cucky, v níž se renomovaná slovenská režisérka Júlia Rázusová obrací k myšlenkám francouzské spisovatelky a dramatičky Marguerite Duras. Křehká poetická inscenace, která stojí na společné koexistenci herecké trojice, tvořené Natalií Golovchenko, Táňou Malíkovou a Zdeňkem Lamborem, s decentně explicitní scénografií Markéty Plaché, v úvodu sice navnadí na interaktivní element, spočívající ve skutečnosti, že scénická hudba Martina Husovského bude pouštěna na základě náhodného výběru dobrovolně přihlášené divačky, u řady tracků si ale herci nakonec určují pořadí sami. Maraton odstartován v ospale monotónním temporytmu, na hranici meditace, poezie a pozvolna přicházející rozkoše. Humoru pomálu, leč úderný byl!
Věhlasnou francouzskou literátku pak v komorním prostoru Zetka nahradil další dílek do studentské mozaiky, a sice hudebně-poetický program Nevypovedané… Fakulty dramatických umění Akademie umění v Banské Bystrici, který vznikl pod pedagogickým vedením Zuzany Budinské a Igora Timka. Osvědčená kombinaci písní a umělecké interpretace široké palety témat, v podání budoucích tahounů Thespidovy káry. Příjemné intermezzo hlavního programu.
Napjatě očekávaná inscenace Slovenského národního divadla Pohreb alebo svadba – čo skôr?. Foto: archiv SND
Jasnou zprávu o žánrové pestrosti, a široké tematické otevřenosti letošní kolekce pak v klubových prostorách Dílny podal autorský stand-up Filipa Tellera Možná, že to znáte. Kreativní svéráz, jehož verbální i herecké schopnosti v prostoru a čase kontinuálně rostou, předvedl ladný oblouk od lehkého humoru k hluboké, a komplexně rezonující osobní zpovědi. Společenské taneční sólo, hodné mistra. Jen tak dál, kočovníku divadelních jevišť, klubů i televizních a filmových ateliérů. Upřímné díky!
Napjatě očekávaná inscenace Slovenského národního divadla Pohreb alebo svadba – čo skôr?. Foto: archiv SND
Slavnostní zahájení 27. ročníku, během něhož byla brilantní slovenská herečka Jana Oľhová poctěna Cenou Martina Porubjaka, se pak přirozeně odehrálo v na hlavu natřískaném hlavním sále Městského divadla Zlín, a následovala jej napjatě očekávaná inscenace Slovenského národního divadla Pohreb alebo svadba – čo skôr?. Magicko-realistická groteska proslulého izraelského dramatika Chanoka Levina se v režijním podání Ondřeje Spišáka proměnila v expresivní jevištní rej rychle se střídajících obrazů, v nichž mnohdy doslovnost brutálně válcuje subtilní valéry židovského humoru. Je sice příjemné vidět diváckými masami milované herecké ikony divoce, a pro SND dosti netypicky řádit v bezmála punkové stylizaci a jednoduché leč účinné scénografii Františka Liptáka a kostýmech Kataríny Hollé, inscenační celek je ale zbytečně tříštěn nedůslednou dramaturgií Dariny Abrahámové, i evidentní neochotou eliminovat řadu zbytných režijních nápadů. Dílčí radost z fragmentů byla radikálně přejeta rozpaky z problematického celku. Potenciál obrovský, očekávání nenaplněna. Leč diváctvo dupalo blahem.
Pokračování příště!
Komentáře k článku: Milostné dopisy Zlínu (No. 1)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
