Divadelní noviny > Festivaly Reportáž
Milostné dopisy Zlínu (No. 3)
Trend vynikajících otvíráků dne potvrdil i festivalový pátek. Podával se překvapivě tanec, v koncentrovaném i temperamentním podání nedávno zrozeného juniorského souboru Národního divadla Brno, soustředěného pod lakonickým názvem Balet NdB 2. Inscenační triptych Uroboros / Na krásném modrém… / Vodník převážně středoškolské publikum uhranul až na hranici kolektivní extáze, studenti s jen o málo staršími tanečnicemi a tanečníky okamžitě navázali bezprostřední kontakt. Atmosféra nikoli nepodobná rockovým orgiím zcela nepochybně zažehla nejednu hormonální bouři, ale snad i setrvalý obdiv k umění ladných pohybů a elegantních póz. Mariu Radačovskému, a týmu jeho spolupracovníků, lze za báječný projekt, který příkladně staví komunikační mosty a přivádí moderní balet do nečekaných souvislostí i míst, jen pogratulovat. Posílám intenzivní díky!
Stoleté výročí Českého rozhlasu oslavilo Setkání/Stretnutie diskusí Drama v rozhlase, do níž přispěli umělečtí šéfové MdZ a Slováckého divadla Uherské hradiště a rovněž režiséři s podstatnou rozhlasovou zkušeností Patrik Lančarič a Lukáš Kopecký, a jejich kolegové Tomáš Soldán a Peter Pavlac. Na příjemnou neformální rozpravu pak navázalo kolektivní poslouchání rozhlasových her.
Komorní loutková inscenace režisérky Marty Hermannové, pojmenovaná jednoduše Zlín. Foto: archiv divadla
V programové nabídce tradičně nechybělo ani divadlo loutkové, tentokrát i s vítanou regionální příměsí. Komorní inscenace režisérky Marty Hermannové, pojmenovaná jednoduše Zlín, zpracovává historii někdejšího obuvnického impéria s hravostí i nadhledem, ale rozhodně se nezříká ani decentních skoro-orwellovských podtextů. Potěcha!
Odlišný odstín klubového divadla poskytla v prostorách Dílny hradišťská Vosa. Scénická adaptace divadelního thrilleru Morgana Lloyda Malcolma ve staromilské režii Lukáše Kopeckého spoléhá na řadu hitchcockovských odkazů a kompaktní žánrové herectví brilantně sehrané dvojice Terezy Novotné a Petry Staňkové. Pro vášnivé požírače napínáků bude sice řada zvratů překvapivých podobně, jako úroveň konfitovaného kachního stehna v restauracích Zdeňka Pohlreicha, setrvalá vztahová ambivalence postav však udržuje divadelní stroj ve velmi vyrovnaném chodu, byť sporé a neautentické aranžmá, zdůrazněné navíc neobjevnou výpravou Veroniky Watzkové, mnohdy nahrává spíš rozhlasovému vnímání. Stačí jen trochu přivřít oči a záhy se z přítmí restauračního zařízení vyloupne zážitek, lahodný jak portské víno. Umělecký šéf a režisér v jedné osobě zde opětovně potvrzuje svou orientaci ke konzervativní britské divadelní škole. Bodnutí, jež zabolí, leč neotéká!
V pátečním finále se konečně představil i soubor domácí, a to sice inscenací Jakuba Nvoty Koně se také střílejí. Foto: Igor Stančík
V pátečním finále se konečně představil i soubor domácí, a sice inscenací Jakuba Nvoty Koně se také střílejí. Taneční maraton na život a smrt, který vychází z proslulé novely Horace McCoye, jíž pro potřebu divadla upravila Mirka Čibenková, rezignuje na řadu nabízejících se atraktivních společenských paralel, a snaží se být v první řadě šikézní dobovkou, jež neokázale oslaví nesporné kolektivní schopnosti zlínského souboru. Umělecké záměry sympatického kusu bohužel značně snižuje letargická první třetina, kdy se úmorně představují taneční páry a neustále opakují soutěžní pravidla, řada jednoduše pominutelných epizod i dobových souvislostí (puritánská Armáda spásy!), i neochota či neschopnost vyprávět příběh čistě divadelními prostředky, bez nefunkčních literárních obezliček. Na partnersky šťavnatou souhru Marty Bačíkové a Gustava Řezníčka bych se ale s radostí díval, i kdyby na jevišti dvě hodiny jen přebírali hrách. Není tedy překvapením, že oba kralují a neortodoxním způsobem probouzejí emoce i na těchto lidských dostizích. Jejich záři zdatně konkurují i Marie Vojtěchová s Josefem Kollerem, Luděk Randár s Tamarou Kotrbovou či Petra Králová a Adam Kořán, především však Pavel Vacek s hostujícím Janem Holcmanem, jejichž záporáci jsou bezpečně vzdáleni povrchním karikaturám, ale naopak v sobě nesou uvěřitelně smutný otisk nelítostné doby i nadčasovou platnost latinského rčení homo homini lupus. Skláním se.
Pátek podstatně věnovaný tanci definitivně ukončil zběsilý rej pravidelných hudebních hostů přehlídky. Tentokrát performovala prestižní zábavová grupa Golden Delicious, uměřeně frontmansky kočírovaná UH Ježíšem a budoucím NdB Hamletem Tomášem Davidem a světově excelentní uznávanou pěnicí Tamarou Dikyovou. Zlín i já jsme vřeli…
///
Pokračování příště!
///
Komentáře k článku: Milostné dopisy Zlínu (No. 3)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
