Divadelní noviny > Festivaly Reportáž
Milostné pozdravy ze Zlína (No. 2)
Tak se zdá, že 26. ročník mezinárodního divadelního festivalu Setkání/Stretnutie se honosí ostrou dramaturgickou profilací jednotlivých dní. Zatímco při pondělku jsme se dočkali dvojice různých pohledů na partnerské soužití (nejen) v umění, úterý se neslo ve znamení jevištních průniků do uměleckých komunit. Nejprve se ale potěšení dočkali diváci dětští, jimž dorazilo slovutné liberecké Naivní divadlo hned ve dvou reprízách představit svojí inscenaci Boj o oheň…
Boj o oheň, Naivní divadlo Liberec. Foto: Bohdan Holomíček
… a jiskra prvně přeskočila! Pravěká hříčka autora Víta Peřiny a režiséra Tomáše Dvořáka se přiznaně napájí ze shakespearovsko-lingrenovských zdrojů, a jejich svérázná variace příběhů Romea a Julie, respektive Ronji a spol., je divácky vstřícná a vypravěčsky suverénní, nicméně aktuálním vrcholům renomovaného souboru poměrně dosti vzdálená. Šikovný provozní kus, jenž děti pobaví, a rodičovský či pedagogický dozor nestihne uspat. Není důvod čílit se, však etalon je jinde.
Vina? Daniela Mailinga je sympaticky vrstevnatou jevištní disputací o různých podobách titulního citu, v níž režírující herec Ivan Trojan naplno zúročil tradiční atributy souboru. Foto: archiv divadla
Dejvické divadlo patří k pravidelným hostům festivalu a jeho produkce jsou nadšeně vzývány početným zástupem diváckých mas. Vina? Daniela Mailinga je sympaticky vrstevnatou jevištní disputací o různých podobách titulního citu, v níž režírující herec Ivan Trojan naplno zúročil tradiční atributy souboru – brilantní vzájemnou naladěnost, i smysl pro nepovrchní odlehčení vážných témat. Komunitní aspekt protentokrát hraje prim, neboť v rámci skutečnosti, že podstatný je zde princip divadla na divadle, byli do projektu citlivě zapojeni i členky a členové divadelního provozu, z nichž zejména Eva Suková ml. projevuje výraznou náklonnost k jevištní existenci. Decentní sebeironickou podvratnost přináší klíčový motiv Utrpení mladého Werthera, scénicky prezentovaný partou v průměru skoro padesátníků. Bulvárně nepochybně přitažlivá sonda do fungování divadelního tělesa se až na zbytné žonglování s figurínami dobrovolně zříká podpásových vtípků, za to ve svojí druhé půli nabízí groteskně hororový mind fuck výlet do hlavy nalomené lidské existence. Choreografie Marka Zelinky dynamizují děj, a výrazně povedené jsou i živé hudební vstupy Marka Kroupy. Potěší pokorně nepatetické herectví, i nepokryté střílení do vlastních řad. Dejvičtí neustávají ve hledání nové vlastní identity, a ani po letech jim neschází odhodlání k risku. Hranice divácké podbízivosti rozhodně nebyla překročena. Sukces.
Nitranské Kutlochy autorky a dramaturgyně Slavky Civáňové. Foto: archiv divadla
Podstatně problematičtější se ukázala být finální položka úterního programu. Nitranské Kutlochy autorky a dramaturgyně Slavky Civáňové touží být zběsilým divadelním průletem důležitými historickými událostmi posledních cca sedmdesáti let, vnímaných optikou oblastní herecké kumpačky, ve sterilní nenápadité režii Natálie Deákové jsou ale jen neživotným kalendáriem otravně očekávatelných výjevů. K letmo nahozeným, zdlouhavě představovaným charakterovým črtám si nelze vytvořit vztah, emoční ataky tak i přes dílčí herecké nasazení postrádají účinnost i smysl. Jediným pozitivem rozháraného, zřejmě nuceně výročního kusu, je oddaný výkon cimbalistky, jejíž temperamentní doprovod, zhusta citující dobové popěvky, výtečně bavil, a zároveň pomáhal organizovat jevištní čas. Do noci kráčelo se posmutněle, z promarněných šancí na zážitek. Snad tedy příště!
Komentáře k článku: Milostné pozdravy ze Zlína (No. 2)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
