Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2024

ročník 33
12. 11. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Festivaly Názory – Glosy Reportáž

    Mime Fest: Česko-slovenská edice (No. 2)

    I druhý den jednoho ze stále fungujících festivalů se nesl v duchu změn, na něž nelze reagovat jinak než improvizací, kterou kromě umělců bravurně ovládá i organizační tým festivalu. Druhý festivalový den se naštěstí měnilo pouze jedno představení.

    Hic Sunt Dragones. Foto: archiv divadla.

    Mezi publikem a snem

    Místo očekávaných Warriot Ideal & Petr Forman v čele s úchvatným Vojtěchem Švejdou se v sále Tylova domu představila inscenace, která má s nahrazeným Iluzionistou (o tomto magickém představení jsme psali zde) i něco málo společného. A to zejména téma snu, ačkoliv sen se v podání Teatra Continua rozlévá po celé inscenaci Hic Sunt Dragones.

    Jedná se o dílo, které tvůrci označili jako vizuální báseň s prvky magické obrazivosti, absurdity a grotesknosti, přičemž už tato definice zachycuje skutečnou komplexnost a komplikovanost inscenace. Hic Sunt Dragones je surrealistický sled obrazů, ve kterých se publikum jen marně bude snažit hledat pevný dějový základ. Inscenace totiž nemá děj (a pakliže jej má, tak je velmi těžko čitelný). Spíše, než dějovou linii je třeba sledovat sled obrazivých, magických a fantaskních výjevů a nechat je na sebe působit.

    S tím si členové Teatra Continua vyhráli velmi delikátním způsobem. Jednotlivé komponenty inscenace na sebe plynule navazují a vzájemně se doplňují. Scéna se proměňuje s elegantní ladností, neexistuje zde hluché místo. Ticho pak ozvláštňují pouze zvuky tikajících hodin, metronomu či harmoniky, které dolaďují atmosféru daného obrazu.

    I přesto, že vyniká primárně jakási ponurá, až melancholická atmosféra, dokáže inscenace vytvořit i veselé obrazy. Většina z nich ale doopravdy navozuje dojem snu, a to především překvapivými a náhlými změnami, ať už v kostýmch, v pohybu hereček či ve využití rekvizit, především ale ve výrazu.

    Inscenace je půvabnou snovou hrou, ve které lze hledat logiku asi tak jako ji chceme hledat ve snu. Nechá-li se člověk strhnout logikou, pak mu unikají živelné obrazy a Hic Sunt Dragones se tak zdá jako jakási výstřední podivnost. Nicméně, tento počin Teatra Continua vyžaduje veškerou diváckou pozornost, a především touhu nechat se vtáhnout a unést na vlnách jiné reality.

    Filip Zahradnický. Foto: archiv redakce.

    Zahrada kouzel

    Málokdo z oblasti nového cirkusu ještě neslyšel jméno Filipa Zahradnického, který si letos v zimě přivezl z Paříže prestižní cenu Price Académie Fratellini a Special Price festivalové poroty za svou originalitu a kreativitu. Tohoto skromného novo-cirkusového kouzelníka mělo publikum Mime Festu možnost vidět jako poslední představení druhého večera s jeho nově vznikající inscenací Collection of Sceptical Pleasures, která bude mít premiéru až v říjnu.

    Inscenace je sledem několika uměleckých čísel, které Zahradnický pozvolna tahá ze své „zahrady“, což je scéna ohraničená kusem šedé látky. S jednotlivými předměty v průběhu díla neustále manipuluje, přesouvá je a občas si nějaký předmět nechá v ruce. S tím pak předvádí rozmanité kousky – ať už se jedná o žonglování, balancování či ideálně kombinaci obojího.

    Jak sám Zahradnický na závěr zmiňuje – jedná se pouze o work-in-progress, proto je pochopitelné, že mezi jednotlivými čísly jsou chvílemi dlouhé prodlevy. Nicméně, i když vznikají hluchá místa, publikum má možnost si užívat jeho neustálý zápal a nadšení, se kterým se pohybuje na scéně, a především má na vlastní kůži možnost pocítit energii, kterou hledišti předává.

    Mimo své novo-cirkusové dovednosti zapojil Zahradnický do inscenace i tanec, přičemž pohyb jako takový hraje v jeho inscenaci význačnou roli. A právě perfektní zvládnutí pohybové složky společně s originálními nápady vykouzlí nezapomenutelnou show.

    Tylův dům, Polička – Teatro Continuo: Hic Sunt Dracones. Režie a koncept: Pavel Štourač, výtvarný koncept a scénografie: Helena Štouračoá a Pavel Štourač, hudba a sound design: Jakub Štourač, light design: Tomáš Morávek. Hrají: Sara Bocchini, Nicole Nigro, Kateřina Šobáňová a Natálie Vaňová. Premiéra 13. 6. 2020. Hráno v rámci festivalu Mime Fest 17. 9. 2020.

    Divadelní klub, Polička – Filip Zahradnický: Collection of Sceptical Pleasures. Režie a koncept: Filip Zahradnický. Hrají: Filip Zahradnický. Hráno v rámci festivalu Mime Fest 17. 9. 2020.


    Komentáře k článku: Mime Fest: Česko-slovenská edice (No. 2)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,