Divadelní noviny > Názory – Glosy
Ministerstvo mrtvé kultury
Zpráva z tisku: Premiér Bohuslav Sobotka pochválil ministra kultury Daniela Hermana…
Bonviván a scénograf Daniel Dvořák svého času při veřejné příležitosti prohlásil, že cizinci k nám nebudou jezdit, aby obdivovali půvaby našeho strojírenství, ale přijedou za kulturou. Očividně tím nemínil pouze hrady a zámky.
Na nedávné bilanční schůzce s ministrem kultury Hermanem byl prý premiér Sobotka spokojen s opravami památek a sídel institucí. Byl také rád, že se podařilo navýšit hladinu průměrného platu v rezortu kultury. Otázka platů v kultuře je podle něj významným tématem: Teď 1. července vláda schválila nařízení, kterým se zvýšily platy těm nejhůře placeným zaměstnancům veřejného sektoru, a dotklo se to také více než devítiprocentního nárůstu tarifních platů zaměstnanců v kultuře, uvedl premiér. (Zvyšováním platu zaměstnanců ministerstva – takové captatio benevolentiae – zahájil svého času překvapivě svou činnost v úřadě i sám ministr Herman.)
No, možná že radost premiéra není úplně namístě. Neboť kulturu ve vlastním slova smyslu – totiž živou kulturu – netvoří „zaměstnanci“, nýbrž především tvůrčí lidé, umělci. A při vší úctě k ochraně památek a rekonstrukcím kulturních institucí je kultura národa nekompletní – ne, vlastně de facto neexistuje –, pokud nežije a netěší se podpoře především živé umění a pokud není podporován živý veřejný dialog o umění. To znamená, že nestačí navýšit platy zaměstnancům, ale je stejně důležité adekvátně navýšit také grantové prostředky. Na podporu nezávislých umělců, kteří jsou dynamickou částí kulturní scény. Ale rovněž na podporu nezávislé kulturní žurnalistiky, která zatápí pod kotlem zájmu o umění, pod kotlem kulturního a společenského dialogu.
Vedle revitalizace Klementina premiér vyzdvihl také rekonstrukci Uměleckoprůmyslového muzea, pokračování rekonstrukce Národního muzea, zahájení rekonstrukce Státní opery Praha, rekonstrukci budov Národní galerie či odkup provozní budovy Národního divadla. Slovo umění z úst premiéra nezaznělo. Možná mu zní nějak… kýčovitě… pateticky…? Nebo se v tomto národě chalupářů baráky cení nade všechno?
Barák nikam neuteče. Za živým uměním se ale musí chodit, někdy i putovat; kdy jsme kdo viděl naposledy ministra kultury v divadle? Možná v Národním, kdo ví, jinam nejspíš netrefí. Možná nemá čas – vždyť se podívejme, jak ho premiér úkoluje: Prioritou pro nejbližší období ministerstva kultury by také měla být organizace oslav výročí založení Československa a připomínky pražského jara 1968, uvedl premiér. Tak tedy – Sunt certi denique fines!!! (čili „prrrr!!!“) – tohle už je čirý byzantinismus! Jestli to půjde takhle dál, bude ministerstvo kultury brzy pověřováno vypravováním státních pohřbů. Oslavy výročí nejsou přeci žádným kulturním počinem, nýbrž politickou demonstrací. A já bych prosila, aby se peníze na ně netahaly z kapes umění.
Ministr kultury sklidil i pochvalu za to, že se pohnulo s ostudnou záležitostí vepřína v Letech. To je samo sebou záslužné. Ale že to trvalo…! A za jakých okolností…!
Premiér ovšem ministrovi kultury připomněl, že se nepovedlo prosadit zákon o veřejnoprávní instituci v kultuře. Nepodařilo se najít takový tvar tohoto zákona, který by bylo možné projednat ve vládě a poslat ho do Poslanecké sněmovny. Myslím, že tato věc zůstává pro příští vládu, uvedl premiér. Možná i pro příští, i pro přespříští. Nemluví se o něm už tak čtvrt století? U divadel se to protahuje nesporně i proto, že by se chtělo, aby se vlk veřejnoprávnosti nažral, ale koza naší „nejbohatší sítě divadel v Evropě“ zůstala celá.
Ministr kultury je ostatně mezi všemi ministry až na konci potravinového řetězce. To je smutně výmluvné.
Komentáře k článku: Ministerstvo mrtvé kultury
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
