Miřenka Čechová: Prožít okamžik je vzácná věc
V květnu budou mít premiéru dva projekty, které jste spoluvytvářela, režírovala nebo v nich vystupujete. Můžete je krátce představit?
Prvním z nich budou 20. května v Paláci Akropolis Fragmenty milostných obrazů, v nichž jsme se s Petrem Boháčem rozhodli ztvárnit náš osobní „milostný“ (rozuměj umělecký) dialog-souboj-vztah. A to skrze vizuální umělecká díla, jež jsme každý za sebe vybrali a jevištně interpretovali. Je to hra, někdy hra doopravdy, je to výstava a představení zároveň, Petr tam přináší hloubku, já zas humor, oba režírujeme a oba taky performujeme. Druhý projekt Creep – Deník radikálního introverta jsem pod hlavičkou Tantehorse režírovala pro Viktora Černického, nový objev fyzického divadla. Premiéru budememít 30. května tamtéž. Experimentujeme se zvukem, s mužskou křehkostí a intimní tělesností, je to hodně abstraktní, důležitou roli hraje scéna Lucie Škandíkové, která slouží jako velký hudební nástroj.
Se Sabine Seume budete 22. a 23. června „hrát“ na piazzetě Národního divadla třicetihodinový site-specific maraton s názvem Momentum. Proč jste se rozhodly vytvořit takový tvar?
Myslím, že to vyšlo z toho, jak všichni jedeme na plné obrátky, každý den a nonstop, nestačíme život pořádně žít, konzumujeme ho, událostmi prolítáváme skrze virtuální prostor, vztahy, zážitky, všechno je zhltnuto a nezprocesováno. Prožít okamžik je vzácná věc. Chtěla jsem poukázat na to, že někdy je třeba zpomalit, aby člověk viděl. Navíc Sabine je fascinující člověk, dlouhodobě je to můj duchovní guru a já jsem se chtěla k naší spolupráci vrátit.
Je to projekt určený trpělivým divákům, nebo může něco sdělit i náhodným kolemjdoucím?
Baví mě za prvé to, že je to umění ve veřejném prostoru, tudíž je inkluzivní, divák za něj nemusí platit. Nabízí možnost, nenutí. Pokud se někdo zastavit bude chtít, tak může, pokud jen prospěchá dál, nebudeme se cítit dotčené. Každopádně ale věřím, že to vzbudí zvědavost, lidé mohou performativně meditovat s námi, ponořit se, objevit třeba to, co by jinak sami nehledali. Navíc to má velice pevnou dramaturgii, takže skutečně trpělivý divák objeví i linii příběhu. Pro mě osobně to bude každopádně fyzická výzva.
A v červnu také zahájíte dvouletý projekt Family Therapy. Co budete v této tvůrčí laboratoři zkoumat? Co by mělo být výsledkem?
Se souborem Tantehorse jsme se rozhodli otevřít mladé generaci. Mně osobně začal chybět větší dialog a nová krev. Navíc já prostě miluju akademické zkoumání a praktické experimentování, které jsem dělala, když jsem učila na HAMU. Takže jsme se rozhodli vytvořit laboratoř, kam budeme zvát pro nás inspirativní osobnosti jako lektory, sami předávat zkušenost, sami se učit a zároveň teoreticky definovat ty principy, s nimiž pracujeme. Hlavním tématem jsou sociální neurózy, budeme spolupracovat s psychology, aktivisty, ale i divadelníky a výtvarníky.
Kdo se může tohoto divadelního výzkumu zúčastnit?
Ráda bych sestavila tým přibližně deseti mladých performerů, kteří se mohou do projektu přihlásit a přijít na prvotní dvoudenní workshop 26. a 27. června, z nějž se tým sestaví. Setkávat se budeme v intenzivních blocích, každý bude zahájen workshopem s jiným lektorem, na nějž navážeme již konkrétním výzkumem a zakončíme výstupem. Mělo by jich být dohromady deset a na konci roku 2018 završeny v premiéru. Jako partnera do dialogu jsem oslovila Dominiku Špalkovou z hradeckého Draku, jako inspirátory například Viktorii Čermákovou, Romana Černíka, Helenu Štouračovou, francouzského režiséra Florenta Bergala, psychologa Jana Lorence, amerického stand-up umělce Quentina Heggse, ale i další lidi naší divadelní komunitě neznámé. Moc se těším na nové podněty.
Komentáře k článku: Miřenka Čechová: Prožít okamžik je vzácná věc
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
