Postaru, ale působivě
Původní operní novinka v regionálním divadle je vzácná. Zkušený skladatel Miroslav Kubička (1951) se ve své operní prvotině Jakub Jan Ryba inspiroval hrou Josefa Boučka Noc pastýřů, která byla v roce 1983 v inscenaci činohry Národního divadla přijata jako takřka protirežimní protest. Já v ní viděl sentimentální obrázek, který, pravda, připomněl těžký životní osud autora České mše vánoční. Kubička operu promýšlel dlouhá léta, až mu ji umožnil napsat a realizovat šéf opery Divadla J. K. Tyla v Plzni Tomáš Pilař.
Tomáš Kořínek vystihl Jakuba Jana Rybu v tvůrčím soustředění i ve střetech s maloměstskými poměry FOTO MARTIN ROOT
A také Jaroslav Gillar, který podle Boučkovy předlohy v roce 2007 upravil libreto. Zachoval Boučkem vymyšlenou konstrukci o lásce skladatele k dceři místního správce Pavle, ale příběh zbavil sentimentu a vyhrotil do drsného střetu neústupného skladatele a učitele s rožmitálskými maloměšťany a farářem Zacharem. Zdůraznil prostředí, které Rybu dusilo, nespravedlnosti, jakých se hlupáci vůči němu dopouštěli, ale nezamlčel ani Rybovy vzteklé výbuchy i jeho nespravedlivé chování vůči oddané manželce Anně.
Miroslav Kubička má na kontě řadu orchestrálních i komorních skladeb, leč píše hudbu eklektickou a přiznaně navazuje na řadu významných vzorů. Také v jeho první opeře se to hemží janáčkovskými obraty, návazností na českou melodiku stanovenou Antonínem Dvořákem, na instrumentaci například Iši Krejčího. A dalo by se pokračovat.
Skladatelova síla je ve vybroušené kompoziční technice. Rybovu hudbu připomněl jen ve dvou citacích a pro Rybovo koncertní vystoupení sám napsal úryvek v „rybovském stylu“. Opera plyne ve volném tempu, do orchestrálního podloží jsou zakomponovány melodizované dialogy a monology, odvozené z hudební deklamace, intonačně nápadité a komponované s citem pro psychické rozpoložení postav. Kubička úzkostlivě komponuje promluvy tak, aby byly věcné a dokonale srozumitelné i ve zpívané poloze, což řadím k zásadním pozitivům jeho skladby. Sice se stylově vrací o nějaké půlstoletí zpět, neváhá používat hodně prověřené až provařené postupy, nicméně dokáže jimi působivě převyprávět příběh v dramaticky logických a uvěřitelných situacích. Můj šálek čaje taková hudba rozhodně není, ale nelze jí upřít funkčnost vzhledem k uměleckým cílům a ty jsou zřejmé – oslovit operní publikum povědomou hudbou a jejím prostřednictvím mu nabídnout poutavou podívanou a poslyšenou.
Režisér Tomáš Pilař odhadl, že se Kubičkova opera bude líbit každému, kdo má rád film Babička nebo seriál F. L. Věk. Pamětníkům. A podřídil tomu svou inscenaci na víceméně prázdné scéně obkroužené do horizontu „vyřezaným“ panoramatem maloměsta – poprvé ten princip použil Josef Svoboda pro proslulou Macháčkovu inscenaci Našich furiantů v Národním divadle v roce 1979. Pilař tentokrát neokouzloval pouze výtvarnými obrazy, ale v logice Kubičkovy opery formoval tradiční mizanscény a operně stylizované „realistické“ jednání dobově oblečených postav. Řešení rozhodně adekvátní hudbě i příběhu, nevyumělkované, působivé jistou strohostí a přísností. Pěvci zvolený styl důsledně dodržovali a všichni dokonale, ale opravdu dokonale artikulovali, nezapadla ani slabika.
V titulní roli využil příležitost Tomáš Kořínek (alternuje Jaroslav Březina), perfektně ji zazpíval technicky a hlavně výrazově. Jeho Ryba vskutku vystoupil z legendárního pamětnického seriálu. Zmiňme ještě alespoň Jiřího Kubíka jako zapšklého Rybova protihráče faráře Zachara, Petru Alvarez Šimkovou v pokorně trpící Anně, Zuzanu Kopřivovou v roli Pavly a Jevhena Šokala jako neurvalého hrubiána Ulovce. Novince v divadle zjevně věnovali velkou péči i ve sboru a samozřejmě orchestru – dirigent Jiří Štrunc udržel premiéru v přesné stylové rovině.
Nemyslím, že se lze programově vracet k tak tradicionalistickému opernímu jazyku, ale Kubičkova opera rozhodně oživila plzeňský repertoár, a co je hlavní – diváci o ni mají velký zájem. Je to dobrá položka předvánoční nabídky.
Divadlo J. K. Tyla Plzeň – Miroslav Kubička: Jakub Jan Ryba. Opera o dvou dějstvích na libreto Jaroslava Gillara podle hry Josefa Boučka Noc pastýřů. Hudební nastudování a dirigent Jiří Štrunc, režie Tomáš Pilař, sbormistr Zdeněk Vimr, scéna a kostýmy Aleš Valášek, světelný design Antonín Pfleger, projekce Petr Hloušek, dramaturgie Zbyněk Brabec. Premiéra 14. října 2017 ve Velkém divadle.
Komentáře k článku: Postaru, ale působivě
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
