Divadelní noviny > Názory – Glosy
Miroslav Oščatka: Být klidnou silou
Začátkem sezony nastupuje na post ředitele Centra experimentálního umění CED poprvé od vzniku této instituce v roce 1993 nový ředitel. Petra Oslzlého, který se stal rektorem JAMU, střídá bývalý dramaturg a v současnosti umělecký šéf Divadla Husa na provázku Miroslav Oščatka. V průběhu letních prázdnin jsme jej vyzpovídali.
Co uděláte jako první po vstupu do kanceláře ředitele CED?
Nikdo ode mě nemůže očekávat, že nastoupím a na hodinu všechny vyhodím. To by sice bylo působivé, jenže já nepracuji pro efekt, ale pro to, aby vzniklo něco smysluplného a trvalého. Během prvních deseti měsíců – v první sezoně – se tedy důstojně rozloučíme s tím, co bylo, a budeme – mluvím teď o DHnP a Divadle U stolu – dohrávat kvalitní věci ze stávajícího repertoáru. Zcela klíčové pro mne bude zajistit adekvátní podmínky pro novou tvorbu. Teprve pak přijde něco nového, nespoutaného a divokého. Září 2019, to je chvíle, kdy vše vypukne. To je, myslím, realistická vize a očekávaný – velmi rychlý – vývoj.
V létě jste ale jistě nezahálel.
Ačkoli byly divadelní prázdniny, jednali jsme s městem o rozpočtu na příští rok. Všichni kandidáti se během výběrového řízení shodli na tom, že CED je podfinancované. Jakmile jsem se dozvěděl, že jsem v konkursu zvítězil, okamžitě jsem začal pracovat na nápravě tohoto neradostného stavu. Nechci říkat, že financování má absolutní prioritu, třeba před programovým směřováním, ale naléhavost tohoto úkolu vyplynula z toho, že právě nyní se sestavuje rozpočet na rok 2019. Včera bylo pozdě…
Ovšem ještě něco má zásadní důležitost a prioritu. Potřebujeme do Centra experimentálního divadla přitáhnout talenty a šikovné lidi. Nejen do uměleckých souborů, ale i do vedoucích manažerských pozic. To je jeden z hlavních úkolů na nejbližší dva roky.
Jak se zpětně díváte na konkursní řízení na ředitele CEDu, jež v Brně vyvolalo řadu diskusí? Jaké poučení jste si z něj odnesl?
Výběrové řízení na ředitele jakékoli instituce bývá poměrně často provázeno emocemi a rozdílnými představami o tom, kdo a jak by měl danou instituci řídit. V případě Centra experimentálního divadla byla situace o to vyhrocenější, že se nejednalo o jeden soubor, ale hned o několik divadel. Byť jsou to divadla malá, sdružují se v nich různorodí lidé, kteří mají vyhraněné názory a kolem nichž se přirozeně sdružují výrazné osobnosti. Asi dvakrát jsem v průběhu konkursního řízení zaváhal, zda v prostředí ovlivňovaném mnoha mediálními či facebookovými výroky není třeba přijít s nekompromisně znějícím názorem a postojem. Nakonec jsem ale zůstal věrný tomu, co je mi vlastní. Být klidnou silou.
Mohl byste specifikovat, co je pro vás CED? V čem chcete navazovat na práci jeho zakladatelů a v čem, proč a jak chcete CED proměnit?
Různorodost, odvaha a hledačství – to jsou důležité termíny, které byly u vzniku CEDu a které je třeba udržovat, aktualizovat a rozvíjet. Nechci dlouze teoretizovat. Pro mě se vždy dělalo v souborech CEDu – tedy v Huse na provázku, HaDivadle a Divadle U stolu – nejzajímavější divadlo v Brně. Duch Bořivoje Srby stále létá zdejším ovzduším. Rozhodně bych rád navázal na to, že CED fungoval jako semeniště a urychlovač talentů. Vedle snahy maximálně vytěžit obrovský potenciál Brna bych rád využil i dobré polohy města a posílil osu Praha–Brno–Bratislava. To může být velmi zajímavý a silný moment. Ivan Buraj v HaDivadle i Anička Petrželková v DHnP s tímto viděním, myslím, souznějí. Byl bych šťastný, kdyby se přitom podařilo navázat také spolupráci se zahraničními tvůrci a divadly. To je přístup, který vězí někde hluboko v genech CEDu, ale dnes stojí poněkud stranou. Je toho hodně, co je třeba dělat. Musíme sledovat dění ve společnosti a v umění a reagovat na ně. Rozšiřovat a prohlubovat vyjadřovací možnosti divadla. Nezavírat se jen v baráku. Sledovat a vytvářet nové trendy. Překračovat hranice všemi směry.
Jaký je váš divadelní sen, se kterým vstupujete do CEDu? Na jak dlouhou misi se chystáte?
O délce svého působení v čele CEDu v tuto chvíli nepřemýšlím. Podstatné je, co se z CEDu vytvoří. A co se týká snů, bytostně nerad o nich mluvím. Pokládám je za něco intimního. K vypouštění bublin do vzduchu jsem skeptický.
Dobrá. Čeho byste tedy chtěl v čele CEDu dosáhnout?
Představuji si CED jako unikátní divadelní dům a důležitou křižovatku progresivního divadla. Divadla překvapivého, odvážného, inovativního, chytrého, krásného.
P. S. Miroslav Oščatka po nátlaku autora rozhovoru nakonec:
Spolu s uměleckými šéfy a s mými spolupracovníky bych rád v průběhu let vytvořil v Brně z CEDu originální divadelní laboratoř, magické místo, čarodějovu sluj. Když do ní vkročíš, všude budeš zakopávat o talenty. V kotlích se budou vařit pronikavé myšlenky, scénické umění nabité emocemi a neotřelým divadelním jazykem. Dům pánů z Fanalu bude otevřený do všech stran a bude zářit do noci. Lidé budou stát fronty na lístky. Kritici budou nedočkavě vyhlížet každou blížící se premiéru. Nepůjde jen o další divadelní premiéry v řadě, ale o svého druhu události. CED se stane značkou, o které se bude mluvit všude. Doma i ve světě. Českou republiku bude stát za to navštívit. Hlavně Brno. Ne kvůli dobrým hospůdkám a příjemnému centru nebo závodům motorek, ale kvůli Centru experimentálního divadla. Kvůli divadlu. To je ten sen. A katarze.
Komentáře k článku: Miroslav Oščatka: Být klidnou silou
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
