M. Oščatka: Oči mám upřené do budoucnosti
V dnes vycházejících Divadelních novinách 11/2024 je na straně 2 rozhovor s odcházejícím ředitelem brněnského Centra experimentálního divadla (CED) Miroslavem Oščatkou o jeho zkušenostech s téměř šestiletým řízením této instituce. Z prostorových důvodů se rozhovor do čísla nevešel celý. Čtenářům iDN nabízíme závěrečné části, které se do tištěné verze nedostaly.
Jak to bylo s oním – v rozhovoru v DN zmiňovaným – loňským neprodloužením smlouvy CEDu s Ivanem Burajem coby uměleckým šéfem HaDivadla? Vyvolalo to dost ostrou reakci ze strany souboru a vy jste své rozhodnutí nakonec odvolal. Proč jste se pro tak radikální a navenek překvapivý krok rozhodl?
V té době odcházela z HaDivadla řada lidí. Odešli důležití herci, dramaturg, lidé z administrativy i z technických složek. Provoz byl čím dál více postaven na velkém množství externích spolupracovníků a zvyšovalo se napětí s managementem CEDu. Kvůli náročné dramaturgii se HaDivadlo také složitě vyrovnávalo s návštěvností a tržbami. Bylo to obtížné rozhodnutí, ale dospěl jsem k přesvědčení, že byť je Ivan mimořádně inteligentní a výborný režisér, oběma stranám prospěje změna. Své rozhodnutí jsem oznámil rok a čtvrt před vypršením jeho smlouvy. Mým cílem bylo, aby po devíti letech Burajova šéfování přišly do souboru HaDivadla nové impulsy. Ironií je, že Ivan odejde z HaDivadla jen o rok později (od sezony 2025/2026 se stane uměleckým šéfem pražského Divadla v Dlouhé – pozn. red.).
Ve svém textu na iDN z konce dubna nazvaném V CEDu jsem prožil dramatické období píšete, že „instituci předáváte ve výborné kondici a připravenou na další rozvoj činnosti“. Jaké jsou úkoly před novým ředitelem, co je podle vás nejdůležitější?
Nejdříve je třeba najít nové kvalitní umělecké vedení HaDivadla. Zároveň s tím je nutné nadále usilovat o navýšení rozpočtu pro celou organizaci. Zásadním úkolem bude rekonstrukce areálu na Zelném trhu – ideální by byla dostavba, za niž bojuji a která by měla vyřešit jak provozní problémy, tak zlepšit služby pro diváky. Na pořadu dne je digitalizace unikátního archivu a aktuální je i další směřování časopisu CEDIT, vzdělávacího programu CED a Ambasády nezávislé běloruské kultury. Především je ale nutné lépe využít synergii divadel a nově napřít síly do prezentace CED ve veřejném prostoru.
Co budete od června dělat? Jaké máte plány?
Uvidím, zda se v dohledné době objeví nějaká zajímavá nabídka. V oblasti divadla a kultury obecně mám bohaté zkušenosti, které bych rád využil. Zvažuji i možnost, že bych se svými zkušenostmi opustil státní správu. Je mi čtyřicet devět, již mohu bilancovat. Oči mám ale stále upřené do budoucnosti. Pořád mám chuť objevovat a něco budovat.
///
Více na iDN:
V CEDu jsem prožil dramatické období
Uměleckým šéfem Dlouhé bude Ivan Buraj
…
Komentáře k článku: M. Oščatka: Oči mám upřené do budoucnosti
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Josef Herman
Nějak nerozumím otázce,
natož odpovědi, co musí udělat nový ředitel – to snad je otázka pro nového ředitele, ne?
28.05.2024 (1.19), Trvalý odkaz komentáře,
,Marie Reslová
Tak člověk by spíš čekal
rozhovor s nastupujícím ředitelem, než s odcházejícím…:-)
Co si myslí Miroslav Oščatka o tom, jak má CED pokračovat, je přirozeně irelevantní a pro mě jako čtenáře nezajímavé. Vlastně je to jen takový „pomníček“, prostor k sebechvále a vlastní interpretaci minulosti.
28.05.2024 (10.55), Trvalý odkaz komentáře,
,Vladimír Hulec
Rozhovor
s nastupujícím ředitelem CEDu Janem Búrikem jsme vydali – na stejném místě v tištěných Dn 8/2024 – již 15. dubna: https://www.divadelni-noviny.cz/jan-burik-jsem-tymovy-hrac. A připravili s ním i Dotazník, abychom jej představili divadelní veřejnosti.
Myslím, že je zajímavé zjistit – pro mne jako čtenáře a divadelníka aspoň je – a poznat, jak odcházející ředitel svou misi reflektuje, jak po vhledu do vnitřního fungování organizace na ni nahlíží, co se mu podle něj podařilo, co ne, jaké získal zkušenosti a jaký vidí smysl a budoucnost CEDu. To se může hodit i novému řediteli a nastoluje to i obecné otázky a úvahy nad CEDem. Že je to pohled Oščatkovýma očima a zkušenostmi, je pochopitelné, proto byl osloven a tak to jistě každý čtenář (i sám Oščatka) vnímá a bere.
28.05.2024 (11.15), Trvalý odkaz komentáře,
,Marie Reslová
Promiň Vladimíre,
ale to je naivní. Pan Oščatka nejspíš počítal s prodloužením své mise (ačkoliv se předtím neúspěšně pokusil o kariéru v ČT) a těžko můžeš od někoho, kdo neuspěl v konkursu očekávat objektivní ohlédnutí za minulostí. Navíc, kdyby sis přečetl ty konkursní koncepce, tak bys věděl, že na budoucích úkolech vedení CED se všichni uchazeči víceméně shodli. Takže se tu vlastně jen opakuje již řečené… a obhajují minulé kroky z mého pohledu sporným způsobem.
28.05.2024 (14.16), Trvalý odkaz komentáře,
,Vladimír Hulec
Marie,
teď už se dostáváme spíše do koncepčního sporu, koho a proč oslovovat a co od jeho slov chtít. Já jsem – a snad nikdo – nečekal „objektivní“ ohlédnutí za minulostí. Naopak, podle mne zajímavé je subjektivní ohlédnutí. Já bych se dokonce nevyhýbal, kdyby byl Oščatka ještě víc osobnější. Jelikož už není ředitelem, může o problematice, se kterou se setkal, mluvit otevřeně(ji) a třeba i pročistit některé stojaté vody.
Možná jsem naivní, ale to mi vůbec nevadí. Naivní lidé občas dělají důležité věci. A občas – samozřejmě – způsobí zmatek. Zkrátka… jsou naivní.
Proklatá pragmatická doba!
🙂
28.05.2024 (15.12), Trvalý odkaz komentáře,
,Vladimír Hulec
Otázka zněla:
„Jaké jsou úkoly před novým ředitelem, co je podle vás nejdůležitější?“, tedy nikoli „co MUSÍ udělat“.
Podle mne je legitimní zeptat se odcházejícího ředitele na to, co je podle něj pro budoucí směřování CEDu důležité, co je třeba dokončit, co se mu možná nepodařilo nebo nestihl. Oščatkova odpověď je věcná a racionální. Jestli to bude nastávající ředitel akceptovat, je pochopitelně v jeho kompetencích.
🙂
28.05.2024 (10.40), Trvalý odkaz komentáře,
,Josef Herman
Dobře,
měl by. Ale je to stejné: odvolaný ředitel mluví do budoucnosti své už bývalé instituce. Na celé věci je mi nejvíc záhadná kompetence ředitele CED zásadně zasahovat do dění v jednotlivých souborech: Oščatka usoudil, že Hadivadlo potřebuje změnu a odvolal Buraje. To mi opravdu zavání situací, kdy Semafor řídil ředitel Hudebního divadla v Karlíně, kam soudruzi poslali Suchého a spol., aby nad nimi byla kontrola. Ale neodvolával se Suchý a nehledal se někdo, kdo přinese svěží impulsy.
28.05.2024 (13.16), Trvalý odkaz komentáře,
,Vladimír Hulec
Nechci se zastávat
Oščatkova rozhodnutí, rozhodně jsem s ním tehdy (ani nyní) nesouhlasil a myslím, že si tím velmi ublížil. Bylo to nešikovné a podle mne necitlivé a mylné, nicméně měl na to z titulu své funkce plné právo, tak je CED konstituován.
Jistě je to podobné, jako byly Semafor, ČK či Ypsilonka před rokem 1989 pod většími institucemi. Ty jim ale byly uměle nařízeny. Uvědomme si však, že CED vznikl svobodnými rozhodnutími představitelů obou souborů (tedy DHnP a HaDivadla) po roce 1989 ve snaze tato dvě brněnská divadla (a případně i další, která pod jeho organizací vznikla či existovala) zastřešit, aby se o jejich uměleckých šéfech a osudu nerozhodovalo z pozic města (tedy zřizovatele), ale z pozic – řekněme – fundovanějších. V tom je ostatně od jeho vzniku stále trvající spor o to, zda má CED smysl a jaký. Jaké jsou jeho kompetence, kdo má jmenovat šéfy jednotlivých souborů a jak.
Na šéfa/šéfku DHnP nebyl nikdy – co vím – vypsán konkurs, vždy byli ředitelem CEDu jmenováni, a to i za dob ředitele CEDu Petra Oslzlého, ať už šéfem DHnP byl sám Oslzlý (1992 – 2001), Luboš Balák (2002-2005) či Vladimír Morávek (2005-2017). Co se týká HaDivadla, myslím, že jednou konkurs proběhl (v roce 1998), ale výsledkem byl naprostý chaos, když jej vyhrál Janoš Krist. Od té doby byli šéfové také vždy přímo vybíráni a jmenováni ředitelem CEDu a bylo na něm, jakým způsobem tak učiní. Do jaké míry do jejich výběru zasahovali představitelé souboru, nevím, to by museli říct/napsat oni.
A stejně tak tomu je a bude nyní. DHnP šéfuje Martin Sládeček bez jakéhokoli výběrového řízení či rozhodování souboru, stejně jako předtím Anna Davidová, která byla před šesti lety součástí Oščatkova týmu při konkursu na post ředitele CEDu. Proto se um. šéfkou stala. A opět to bylo plně v kompetenci Oščatky coby tehdy nového ředitele CEDu. Ten ve svém programu měl i to, že šéfem HaDivadla zůstane tehdejší jeho um. šéf Ivan Buraj, ale pokud by ve svém programu měl někoho jiného a vyhrál-li by i tak konkurs, stal by se jím ten. Stejně tak kdyby tehdy konkurs vyhrál Břetislav Rychlík, stala by se zřejmě uměleckou šéfkou DHnP Kamila Polívková, a to bez ohledu na to, jaký měl na to soubor či tehdejší umělecké vedení DHnP názor.
Je tedy jen na diplomatické šikovnosti ředitele CEDu se soubory se domluvit a vyhledávat jejich umělecká vedení v – řeknemě – souladu s nimi. Uvidíme, co se změní a jak tomu bude pod vedením Jana Búrika. V každém případě ale za rozhodnutí o vedení uměleckých týmů a za jejich nejen umělecké, ale především ekonomické fungování povede před městem coby zřizovatelem zodpovědnost on.
Je to něco, jako když ředitelé Národních divadel hledají a jmenují umělecké šéfy svých souborů – činohry, opery či baletu. Závěrečné rozhodnutí a zodpovědnost je na nich, nikoli na souborech.
28.05.2024 (14.22), Trvalý odkaz komentáře,
,Josef Herman
Jestli měl CED
zamezit tlakům radnice, pak měla být dle mého soudu jinak nastavena vnitřní pravidla. Osobně považuji za problémové i jmenování šéfů řediteli vícesouborových divadel, můžeme poukázat na mnohé neblahé případy, které to soustavně vyvolává. Pak je to jako v osvícené monarchii, která holt jen občas má štěstí na osvíceného monarchu. Ale, pravda, měl bych příklady i opačné, kdy shora jmenovaní šéfové byli rozhodně ku prospěchu – takový K. H. Hilar v ND.
28.05.2024 (17.08), Trvalý odkaz komentáře,
,Ivan Buraj
Dobrý den,
tady Ivan Buraj z HaDivadla. Rád bych uvedl pár věcí z odpovědí Mirka Oščatky na pravou míru.
Kolegové a kolegyně z hereckého souboru v předešlých dvou letech odcházeli v rámci přirozeného odlivu mladých talentů s touhou prozkoumat pražské obzory, což je organická součást biorytmu HaDivadla. Známe ho z dějin našeho divadla jako pravidelnou vlnu, která je téměř zákonem. Co je ale v mých očích důležitější, je skutečnost, že všechny odchody, až na jeden, probíhaly v přátelském duchu, kolegové přešli na externí úvazky a dohrávají s láskou a péčí svoje role. Nakonec i ten jeden bolavý odchod se vyvinul nakonec dobře a věřím, že obě strany jsme teď v relativně dobrém vztahu a ve vzájemné shodě na potřebnosti této proměny. Externí úvazky a jejich výše plyne z charakteru naší tvorby, kdy jsme umělecky přesvědčeni o nepřeobsaditelnosti některých klíčových rolí a o důležitosti osobnostního ručitelství v herecké tvorbě. Transformace jsou přirozenou součástí jakékoliv organizace, navíc nemá-li ustrnout. U dalších kolegů šlo o přirozenou fluktuaci (životní změny jako např. rodičovství) nebo otázky existenční spojené s financemi. Spolupráce s předchozím dramaturgem byla otázkou dlouhodobého hledání správného řešení. Potřebovali jsme přenastavit náplň práce hlavního dramaturga HaDivadle směrem k většímu důrazu na péči o komunikaci v divadle. Po oboustranné dohodě jsme došli k závěru, že je dobré hledat na tuhle pozici novou posilu.
Ohledně zmiňovaných problémů s tržbami a návštěvností – kromě toho, že jsme HaDivadlo provedli covidovými časy. V loňském rozhodování mohl Mirek srovnávat naše tržby za tehdy nejaktuálnější vyúčtovaný rok 2022, které byly o 350 000 Kč vyšší než v roce 2019, což byl poslední předcovidový rok. Čili za první rok po covidu nám tržby ve vztahu k předcovidovým letům stouply, a to v situaci, kdy většina českých divadel hlásila odliv diváckého zájmu. Oproti několika předchozím rokům jsme návštěvnost HaDivadla u vlastní produkce na domácí scéně dostali od roku 2018 nad 90 %, včetně let 2022 i 2023 (a to nerezignujeme na dramaturgicky náročné projekty, naopak – za naši nejvyšší prioritou považujeme každoročně uhájit podobu scény progresivní dramaturgie orientované na kvalitu tvorby).
Závěrem musím říct, že mě mrzí, když Mirek mluví ve spojitosti s datem mého odchodu o ironii, jelikož právě zmiňovaný rok byl předmětem petice zaměstnanců HaDivadla, která požadovala prodloužení mandátu uměleckého vedení do konce 50. sezony. Mým cílem nebylo „připoutat se k funkci“, ale dobře předat divadlo budoucímu vedení a dokončit 50. sezónu, kterou v kolektivu připravujeme už několik let. Rozhodnutí neprodloužit smlouvy (nejenom mně, ale taky intendantce), které bylo náhlé, bez promyšlení dalších kroků a reálně ohrožující samotnou existenci HaDivadla, vyplývalo z nekomunikace a odlehlosti bývalého CED od HaDivadla. Místo zdravé a důležité debaty mezi Mirkem a vedením HaDivadla o odchodech herců a 50. sezóně se přistupovalo rovnou k neprodlužování smluv nás jako vedení divadla. Moc bych přál budoucímu CED, aby se z něj stala férová, transparentní a pečující organizace.
S pozdravem
Ivan Buraj
28.05.2024 (13.45), Trvalý odkaz komentáře,
,Vladimír Hulec
Ivane,
díky za komentář a souhlasím snad ve všem s Tebou. Jen musím upozornit, že větičku o ironii Tvého odchodu z HaDivadla o rok později jsem Mirkovi do úst vložil až na poslední chvíli, on ji v původním připravovaném textu neměl. Tedy se jej v tomto punktu (byť i tuto verzi autorizoval) zastávám. Mirek se o Tobě a HaDivadle v našem rozhovoru vyjadřoval vždy s respektem a v dobrém. Nahlížel situaci spíše organizačně a ekonomicky, což zvenku nelze relevantně posoudit.
28.05.2024 (15.03), Trvalý odkaz komentáře,
,Ivan Buraj
Díky za objasnění!
Každopádně i ty ekonomicko organizační, nebo personální otázky považuji za důležité. Vedle dramaturgie a uměleckých počinů spolutvoří identitu divadel. Čili výše uvedené nad ironií ))) pořád platí jako pro mě podstatné doplnění kontextu Mirkových slov.
28.05.2024 (22.29), Trvalý odkaz komentáře,
,Bohumil Nekolný
Brněnská diskuse
je svým způsobem bolestivá. Ale vlastní problém je systémový. V příspěvkové organizaci má ředitel „nedělitelnou“ pravomoc. A tečka, to je ten problém. CED, i díky svému názvu, už přece dávno neměl mít tuhle zakletou právní subjektivitu.
Nic jiného než postsocialistický relikt.
29.05.2024 (17.44), Trvalý odkaz komentáře,
,