Divadelní noviny > Paměti, záznamy a deníky
Míša i Helena
To auto byla bílá Škoda Forman. Notně už rozvrzaná, řízení táhlo, tuším, doprava. Do toho ne dvakrát bezpečného vozu jsme pravidelně usedali a vydávali se v barvách Divadelních novin za divadlem. Já většinou řídil, vedle mě často Bára Topolová, vzadu Richard Erml, Vláďa Hulec, a když to jen trochu šlo – Míša Suchařípová. Mívali jsme ve formanu i mnoho vzácných hostí, pro divadelníky zvučných jmen. Bylo to v těch dávných dobách, kdy se o divadle psávalo tu a tam i bez hněvu a zaujetí. S udivenou nostalgií vzpomínám, že když jsme jeli na premiéru třeba do Šumperka, tak se MF Dnes a Lidové noviny přetahovaly o to, kdo a kam napíšeme recenzi. Jak říkám, je to už dávno. A Míša, Helena Suchařípová, byla tehdy zdatnou editorkou Divadelních novin a k našim kritickým výkonům měla trefné připomínky.
Na divadelních cestách od Chebu po Uherské Hradiště a Český Těšín jsme si za těch pár let vytipovali řadu příjemných míst. Někde měli dobrou dršťkovou, jinde pozoruhodnou vinotéku nebo hospodu s přepestrou nabídkou jídel. A tak jsme se na ta místa těšili a cynicky se tvářili, že divadlo je jaksi navíc. Připouštím, že občas to byla i pravda. Jen Míša, skrčená vpravo na zadním sedadle, vytrvale opakovala – já se na to divadlo těším. A opravdu se na ně těšila.
Když jsme si sedli do hlediště, upřela oči, modré jako dvě inkoustové kaňky, na jeviště. Ať to, co se na něm odehrávalo, vypadalo jakkoli, dívala se pozorně, nevzdychala, nekoukala na hodinky, nedělala si poznámky a na konci hodně tleskala. A když se jí pak chtělo, uměla brilantně popsat to, co viděla. Zvláště herectví dokázala pojmenovat a postihnout jako málokdo a dát je do souvislostí divadelních i nedivadelních.
Pokud o inscenaci nepsala, chtěla si o ní alespoň povídat. To jsem pak musel zastavit u nejbližší pumpy, Míša si koupila lahev vína… no, taky ji otevřela, a povídala. Pěkně. Hodně si pamatovala i z dob, kdy já chodil tak nanejvýš na Míčka Flíčka. A hlavně – měla divadlo opravdu ráda.
Když máte někoho nebo něco rádi, ledacos odpustíte, dokážete být velkorysí, po svém spravedliví a snažíte se chápat a pochopit. To všechno bylo pro Míšu, Helenu Suchařípovou, jasné jak houska na krámě. Nezapírám. I já jsem měl Míšu rád.
Komentáře k článku: Míša i Helena
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
