Na vlně teenagerovské
Osmidílná série Mládí v hajzlu amerického spisovatele C. D. Payna se stala pomyslnou biblí teenagerů, a její první část se v roce 2009 dokonce dočkala i filmové podoby. Na úspěch kultovních deníků předčasně vyspělého „puberťáka“ Nicka Twispa se v ostravských Bezručích rozhodla navázat režisérka Janka Ryšánek Schmiedtová, která svou pozornost obrátila právě k prvnímu a asi nejznámějšímu dílu série z roku 1993. Dramaturgyně Kateřina Menclerová pak adaptovala svérázný Paynův rukopis do chronologicky uspořádaného příběhu, v němž slovní humor výrazně ustupuje tomu situačnímu. Do centra dění – shodně s literární předlohou – pak staví tak trochu nešťastného čtrnáctiletého hrdinu, jehož úhlavní starostí je přijít o panictví a získat srdce krásné dívky Sheeni, do které se beznadějně zamiluje během rodinné dovolené. Jenže do cesty k vysněnému cíli se mu staví řada překážek. Ať již je to sok v lásce, hrdinova vlastní nesmělost a nešikovnost, či dospělý svět příkazů, stereotypů i potlačovaných tužeb.
Jakub Burýšek a Pavla Gajdošíková jako pubeťáci v inscenaci Mládí v hajzlu FOTO LUKÁŠ HORKÝ
Na jednoduché, k atributům Ameriky padesátých let odkazující a zároveň funkční scéně Lucie Labajové a v podobně dobově stylizovaných kostýmech Markéty Sládečkové pak režisérka od samého počátku servíruje divákům jednotlivá Nickova dobrodružství ve velmi ostrém tempu a v rytmu televizního sitcomu pálí do diváků jednotlivé komické výstupy. Jenže pod žertovnými gagy, které leckdy přerůstají v neúčelné pitvoření, bohužel zbytečně zanikají vážnější a sentimentální tóny předlohy, které ji činí tak jedinečnou. Motivy spletité cesty dospíváním jsou jemně naznačeny i v divadelní podobě (např. nefunkční rodina a chybějící dospělácké vzory), ale tvůrci, bohužel, nenacházejí – nebo nechtějí nacházet – vhodné prostředky k jejich zdůraznění. Celkovou atmosféru se pak snaží podporovat hudba Michala Sedláčka, který variuje klasické sinatrovské melodie s rockovější polohou symbolizující mladický vzdor.
Nicka se podařilo poměrně zdařile vykreslit typově vhodně vybranému Jakubu Burýškovi, s jehož dětsky vyjukanou tváří humorně kontrastují jeho potlačované dospělácké touhy, chytrá moudra a dodávání si sebevědomí ve stavu věčné nejistoty. Jeho Nick je vlastně takovým skautíkem, který za svými fyzickými (in)dispozicemi a akrobatickými kousky tak trochu potlačuje rozjímavý intelektuálně-filosofický rozměr literární postavy. Vhodnou partnerkou je mu pak Pavla Gajdošíková coby zbožňovaná Sheeni. Její drobná postava s žensky rafinovanými tvary vyhovuje poloze půvabné a nedostupně dospělácky sebejisté, protože již vztahem protřelé, dívky. Svět teenagerů doplňuje ještě Nickův nejlepší kamarád – nešťastník Levák, který je v podání Ondřeje Bretta ztělesněním všech možných puberťáckých frustrací. Zatímco dospívající hrdinové jsou vykresleni ve víceméně psychologické poloze, postavy dospělých režisérka stylizuje do výrazně karikovaných typů. Markétě Matulové se díky její fyziognomii i přes mladý věk podařilo trefně vykreslit trapnost Nickovy přitroublé mámy jako do sebe zahleděné čtyřicátnice, která by ráda zastavila čas i stárnutí. Smích pak v divácích probouzí snad až zbytečně k extrému vyhnaná stylizace Nickova otčíma, kterého Lukáš Melník ztvárňuje jako primitivního, nadrženého automechanika s nízkým IQ, nicméně více než jeho herecká kreace pozornost upoutá vnější maska nevzhledného asexuálního účesu a záměrně odpudivého kostýmu tvořeného vytahaným bílým nátělníkem a v rozkroku upnutými kalhotami. Prostředí pak doplňují figurky různě extrémně vyšinutých Američanů (v podání Markéty Harokové a Milana Cimeráka), které rodina na své cestě potkává.
V Mládí v hajzlu Bezruči protentokrát tak trochu scházejí z alternativnější a náročnějšími zastávkami lemované cesty, kterou diváci byli zvyklí v nedávné minulosti spolu s nimi zdolávat. Ale konečně i lehčí tituly si v repertoáru divadel mohou najít své místo a diváky…
Divadlo Petra Bezruče, Ostrava – C. D. Payne: Mládí v hajzlu. Režie Janka Ryšánek Schmiedtová, překlad Tamara Váňová, dramatizace a dramaturgie Kateřina Menclerová, scéna Lucie Labajová, kostýmy Markéta Sládečková, hudba Michal Sedláček. Premiéra 12. května 2017.
Komentáře k článku: Na vlně teenagerovské
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
