Mají smysl pro humor
Uplynulo téměř dvě stě let od chvíle, kdy Mary Shelleyová napsala román o Viktoru Frankensteinovi, který z mrtvých lidských těl stvořil netvora s nadlidskou silou. Román inspiroval mnoho hororových filmů, ten nejslavnější je patrně z roku 1931, s Borisem Karloffem v roli monstra. A není divu, že tak populární téma provokovalo též k parodiím a persiflážím. Režisér, producent, spisovatel a herec Mel Brooks v roce 1974 natočil Mladého Frankensteina, brilantní parodii hororů, a v roce 2007 ho ve spolupráci s Thomasem Meehanem přepracoval v neméně brilantní hudební komedii. Městské divadlo Brno ji uvádí v režii, úpravě a překladu Petra Gazdíka, který se evidentně potkal se specifickým Brooksovým humorem: pokud lze vůbec hovořit o parodii, pak o parodii láskyplné, možná spíš o nesentimentálním, odromantizovaném pohrávání si s frankensteinovským tématem i s konvencemi hororu. A tak trochu také s konvencemi muzikálu.
Miroslav Urbánek (Netvor), Jakub Zedníček (Frankenstein) FOTO JEF A TINO KRATOCHVILOVI
V divadelní verzi autoři swingovými čísly, sem tam říznutými folklórem, důvtipně rozšiřují parodickou rovinu. Hlavní milostný song se smyslem pro absurditu přisoudili Frankensteinově snoubence Elizabeth – rozmazlená děvenka se rozhodne skončit s prázdným životem plným večírků poté, co ji v lese přepadne Netvor a šestkrát si to spolu rozdají. „Cítím / tak hluboko cítím / jak s hlubokou láskou / jen ty o mě dbáš // Dlouhý / tak příšerně dlouhý / tak dlouhý a krásný / je mé lásky čas“ zpívá s jasnou narážkou na rozměry Netvora. Nutno dodat: bytosti dementní – Frankenstein mu totiž nedopatřením voperoval zdegenerovaný mozek. Celé dílo je vlastně sledem nepatřičného, a tudíž úsměv budícího jednání a hovorů: počínaje „srdcervoucím“ loučením Elizabeth a Frankensteina na nádraží, při kterém se jí nesmí dotknout, aby neponičil nalakované nehtíky a účes. Petra Jungmanová na premiéře překvapivě nepřesně intonovala, ale figuru jednodušší dámičky vytvořila báječně. Stejně jako Jana Musilová s grácií vykreslila extravagantní Madam Bletscher, jež rázně a suše glosuje události a nečekaně to náhle pořádně rozbalí v songu On byl můj boyfriend. A stejně tak půvabná Viktória Matušová energicky sehrála temperamentní asistentku Ingu – umí i skvěle jódlovat! Žádné přehánění a pitvoření, ale přesná stylizace – to platí i pro celé pánské osazenstvo v čele s Milanem Němcem v roli titulní, sice tu a tam distonoval, ale předvedl se jako zkušený komik, který jakoby mimochodem pronáší vtipné repliky. A dobře tančí: už ve filmu je jednou ze stěžejních scén stepařský výstup, který Frankenstein nacvičí s Netvorem, aby přesvědčil lidi, že se ho nemají bát. Netvor, do té doby v hadrech, oblékne frak. A z nemotorné, těžce se pohybující obludy se stane roztomilý tanečník – rozhodně v podání Miroslava Urbánka. Stejně roztomile působí i jeho druhá proměna: to když Frankenstein překopíruje do hlavy Netvora data ze svého mozku, takže do té doby hýkající obluda začne vykládat o dimethylaminoazobenzensulfonové kyselině. Klobouk dolů před režisérem i celým souborem (ke jmenovaným nutno rozhodně dodat Jiřího Macha v roli Igora a Martina Havelku v roli Poustevníka), protože aby komediální představení tak perfektně plynulo od scény ke scéně, od pointy k pointě, to je opravdový kumšt.
Městské divadlo Brno – Mel Brooks, Thomas Meehan: Mladý Frankenstein. Překlad Petr Gazdík a Karel Škarka, režie a úprava Petr Gazdík, dirigent Dan Kalousek, scéna David Benson, kostýmy Veronika Hindle, choreografie Lucie Holánková. Premiéra 18. ledna 2014 na Hudební scéně.
Komentáře k článku: Mají smysl pro humor
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
