Mluví se a mluví
Páté přes deváté. Proud slov. Písmena, litery. Spíš četba napsaného na přeskáčku jako na školní akademii než dialogy a monology. Koláž citací, možná (zřejmě) inspirovaná postavou Jiřího Koláře a jeho poetikou, hra se slovíčkařením, tak trochu surreálně poetistické písně. Spolu s Kolářem se probírají Josef Škvorecký (emigrace, touha normálně žít a publikovat), Bohumil Hrabal (pivo a hospoda U Tygra) a Jan Zábrana (osobní trable s režimem a se sebou samým). A pak estébácké šmírování, socialistické poměry v nakladatelství Odeon, sekretářka, lidový buran šéfredaktor. A pokrývání autorství, jak to bylo s Prezydentem krokadýlů. Opakování známých pravd poněkud dětinskou a hlavně nudnou metodou.
Jsou Krásné psací stroje! na Zábradlí poetická a citová, nebo jen výchovná inscenace? FOTO KIVA
Jsou Krásné psací stroje! výchovná inscenace pro školní výuku literatury? Sotva. Myslím, že se v dění může věcně orientovat jen znalec, laikovi zbudou vtípky, narážky, jaksi důležitá slova coby hlášky. Nechat se okouzlit jen esteticky také dost dobře nejde. Komu je to adresováno? Lidem stejně zamazaným tiskařskou černí jako čtyři protagonisté?
Chyběl mi smysl, účel. Také jsem postrádal elegantně a vtipně použité možnosti specifického hudebního divadla, jak s nimi Štědroň pracoval v Kabaretu Gočár, jak charakterizoval i ryze hudebně osobnosti architektů, ozvláštnil je a jak členil jevištní dění. Nynější písničky takové ambice zřejmě ani neměly. Sestudováno to bylo režisérem Jiřím Havelkou poněkud přímočaře a při zemi, s důvěrou, že každá kytara na stěně musí zahrát. Text by, myslím, potřeboval víc jevištního i hereckého bláznovství, nadsázky, humoru, gagů. Moc věcí mi k zasmání nepřišlo. Přes občasnou nejistotu v namemorovaném textu jsou všichni aktéři sympatičtí a zajímaví, Miloslav König, Petr Jeništa, Jiří Vyorálek i Ladislav Hampl spisovatelům dali potřebnou osobitost, nakonec na menším prostoru estébáka se prosadil i Leoš Noha, na Anežku Kubátovou a Natálii Drabiščákovou zbyly jen šarže. Fandím téhle sestavě, ale nějak jsme se nad tímto fantem nesešli. Chápu, že Miloš Orson Štědroň zkouší další možnosti kabaretních seancí, imponuje mi, jak tvrdohlavě je sám tvoří v textu i v hudbě a samozřejmě dobře je sám s komorní hráčskou sestavou interpretuje. Ale nemyslím, že tentokrát našel to pravé ořechové. A že slídí po té správné stopě.
Hodnocení: 2
Viz také recenze Sugestivní montáž úlomků od Jana Koláře (hodnocení 4)
Divadlo Na zábradlí – Miloš Orson Štědroň: Krásné psací stroje! Režie Jiří Havelka, hudba Miloš Orson Štědroň, dramaturgie Karel František Tománek a Dora Viceníková, scéna Dáda Němeček, kostýmy Andrea Králová. Premiéra 19. února 2016.
Komentáře k článku: Mluví se a mluví
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
