Mluvme (s dětmi) na rovinu!
Jedno z nejpalčivějších témat, které se dotýká dětského diváka, je rozvod rodičů. Na vlastní kůži ho zažije každé druhé dítě. Kupodivu se mu však inscenace pro děti příliš často nevěnují. Je to takový slon v místnosti, kterého raději opatrně ignorujeme. Hamletek v divadle Minor je proto revoluční kousek. Jeho největším plus je právě odvaha režijně-dramaturgického dua Janek Lesák – Natálie Preslová Strýčková těkavé téma otevřít. Průkopnický pokus však zároveň odhaluje, v čem je pojednání tak intimního tématu riskantní.
Šestiletý Kuba (Ondřej Nosálek) je hamletovsky rozpolcen: má dále trucovat, nebo vyjít ze svého pokoje a usmířit se? FOTO ZBYNĚK HRBATA
Hamletek se ve skutečnosti jmenuje Jakub a chodí do první třídy. Nezvyklou přezdívku si vysloužil tím, že jeho táta zrovna zkoušel v divadle roli Hamleta, když se Jakub narodil. Nejslavnější Shakespearovo drama se do inscenace dostává jen skrze několik aluzí a parafrázovaných nebo ocitovaných scén. Nejedná se tedy v žádném případě o adaptaci Hamleta pro děti, veškeré narážky ocení jen ti, kdo jsou s touto tragédií již blíže seznámeni. Inscenátoři přicházejí s autorským dramatem o rozpadu jednoho manželství. Manželství, nikoli rodiny, která bude muset po rozvodu nějak fungovat dál, byť za jiných podmínek.
Události, které vedly až k tomu, že se maminka a Jakub musí stěhovat do Radotína a táta už s nimi nebude bydlet, líčí divákovi napřed sám Jakub ze své dětské perspektivy, dospělácký pohled na věc má následně zprostředkovat maminka. Schéma logické a pochopitelné, které ale v důsledku poněkud retarduje tok děje. První část, kterou formou energické one-man show ztvárňuje Ondřej Nosálek, je zábavnou sondou do situace Kuby, který hamletovsky rozpolcen neví, jestli má dále trucovat, nebo vyjít ze svého pokoje a usmířit se. Obraz upřímné dětské naivity narušují pasáže, kdy Kuba citlivě vnímá více, než si jeho rodiče připouštějí, a chvílemi je i zdatný stratég. Jelikož se mu však nedostává rozumného vysvětlení, interpretuje si vše po svém.
V jednu chvíli se důmyslně jednoduchá scénografie s velkými dveřmi obrátí a na řadě je dospělý pohled na věc. Ivana Machalová má v roli matky dost nevděčnou úlohu. Musí divákovi znovu převyprávět, co již jednou slyšel, jen z trochu jiného úhlu. Ačkoli se tvůrci snaží této vysvětlující části také dodat vtip a lehkost, již z podstaty je to boj předem téměř prohraný. Některé nejasnosti jsou sice uvedeny na pravou míru, ale převažuje již řečené.
Největším úskalím se však ukazuje samotný koncept pojednat problematiku rozvodu na jediném případu konkrétní rodiny. Fiktivní situace několika smyšlených postav zde nutně funguje jako abstraktní model. Rozvod rodičů má jistě v mnoha případech stejné styčné body, ale zejména ve druhé části postupují tvůrci při líčení jeho příčin s takovou samozřejmostí, až vzniká dojem, jako by se stalo něco nevyhnutelného. Naprosto nepřijatelné mi přijde, když přímo z úst Jakubovy matky slyšíme určitou legitimizaci otcova rozhodnutí začít si paralelní vztah s jinou herečkou z divadla. Výroky ve smyslu, že po porodu přibrala, a tak už logicky svého partnera tolik nepřitahovala nebo že na něj byla moc nepříjemná, možná měly nastínit motivaci absentujícího otce, rozhodně to však nedělají vhodným způsobem. Chápu, že se jedná o inscenaci pro děti, nikoli o politické divadlo, ale namísto patriarchálních klišé o hysterické neupravené mamině se určitě daly nějak zmínit systémové problémy, které se na situaci popsané v inscenaci podílejí. Co kdyby si milence našla matka? Přijali bychom to se stejnou blahosklonnou samozřejmostí?
Asi nejsilnější částí je závěr celé inscenace, kdy dojde ke katarznímu smíření mezi matkou a synem, poté co otec alespoň po telefonu Hamletkovi vysvětlí, jak se věci mají a jak to bude dál. Následují autentické nahrávky, v nichž děti sdělují, jaké pozitivní stránky se na jinak smutné události rozvodu rodičů dají najít, a uklidňují Kubu a potažmo i diváka, že se časem vše srovná.
Rozumím tomu, že tvůrci nechtěli rozvod nijak dále stigmatizovat, nehledali viníka, naopak se snažili ukázat, že si podobnými těžkostmi prochází spousta dětí a že to není konec světa. Rodičům implicitně kladou na srdce, aby byli upřímní a nehráli na děti divadélka, která je akorát matou a ničí jejich důvěru. V ideálním případě tak inscenace bude vhodným odrazovým můstkem pro konkrétní a citlivě vedené soukromé povídání. Jako obecný vzorec, kterým sice být nechce, ale zároveň vždy tak trochu bude, je ovšem místy velmi zkreslující a zavádějící.
Minor, Praha – Janek Lesák, Natálie Preslová Strýčková: Hamletek. Režie Janek Lesák, dramaturgie Natálie Preslová Strýčková, výprava Kamil Bělohlávek, hudba Ivo Gregorec Sedláček. Premiéra 10. prosince 2022 na Malé scéně.
Komentáře k článku: Mluvme (s dětmi) na rovinu!
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
