Divadelní noviny > Festivaly Kritika
Módní ikona „Elfi“ (pro)
Šest postav s baterkami hledá nikoli autora, nýbrž se s loveckou vášní pídí po dalším jedinečném kousku oblečení, který už zítra bude out a s ním i jeho nositelka. Tak začíná proud asociací na metafyziku módních hadříků coby druhé kůže, stárnoucí kůže, svlékání zvířat z kůže, nedostižnosti módních ikon nebo Dasein večerní róby antického střihu.
Jelinekové Světlo v krabici vypráví o módě a politice FOTO KIVA
Monologický text Elfriede Jelinekové Světlo v krabici patří k její haute couture s typickou sebeironií, jazykovou ekvilibristikou a kritickým přesahem. Ve světové premiéře ho v Düsseldorfu se sedmi herečkami nastudoval režisér Jean Philipp Gloger.
Jelinek se odrazila od motivu reklamy se supermodelkou Gisele Bündchen. Tvůrci inscenace se odpíchli od slovních asociací a akcentují je jemnou obrazivou ironií. Pruh silnice symbolizuje platformu pro každodenní dilema, zda nevyjít, či vyjít a jak se prezentovat, čímž reflektuje i osobní postoj autorky, která se vyhýbá veřejnosti. Jelinekovou personifikují dospělé herečky v šesti dekádách jejího života a liší se (kromě věku) sérií typických účesů. V první scéně se objeví jako módní policie v elegantní asketické klasice a během přednášky o rozkoši shoppingu zostudí „fejkovou“ kabelku divačky. Současně rozvíjí téma mučivé možnosti výběru, s nímž scénograficky koresponduje pás různorodé zeleně. Obětování naší planety světu módy konstatují narážky na indické šičky, z nichž novodobý otrokář sedře kůži pro naši „druhou kůži“, nebo na těžký úděl bource morušového při výrobě děr do svetru plného nicoty (rozuměj pomíjivého lidského těla).
Herecký sbor se rozpadá do sólových výstupů a po vlnách sebekritiky (například nejlépe vypadají šaty bez tučného obsahu) se opět sjednocuje v pokušení znovu nakupovat. Módní diktát a adoraci těla glosují protagonistky i v bizarních kostýmech lišky či medvědice, Jelinekové intelektuální onanii, která si pohrává s morálním kodexem a smyslem bytí, v převlecích za Martina Heideggera a Immanuela Kanta. Originální text pracuje se synonymy k terminologii filosofů, ale významové nuance jsou pro laika často nepřenosné. Výmluvnou „kritikou zdravého rozumu“ je ovšem výstup v ložnici za výlohou funkcionalistické vily, kde se namísto sexu provozuje surfování po e-shopech. A když už máte pocit, že eskapáda končí, vynoří se dětská představitelka jako reinkarnace té vyčerpávající obžaloby a obhajoby módy. Inscenace devadesáti stran textu je hutné sousto a zároveň jelinekovská show par excelence.
Hodnocení: 5
D’haus (Düsseldorfer Schauspielhaus) – Elfriede Jelinek: Světlo v krabici. Režie Jan Philipp Gloger, scéna Marie Roth, kostýmy Esther Bialas, hudba Kostia Rapoport, dramaturgie Felicitas Zürcher. Premiéra 14. ledna 2017.
Komentáře k článku: Módní ikona „Elfi“ (pro)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
