Divadelní noviny > Festivaly

Modří sloni na Libercem (No. 1)

A je to tady! Liberec obsadili sloni. Vlastně to není žádné velké překvapení. Po čas Mateřinky tu bývají vždy. Tři se vznášejí nad náměstím Dr. E. Beneše, jeden přímo před Naivním divadlem a několik dalších na velkém „fotbalovém“ míči, který pluje nad hlavami lidí procházejících Moskevskou ulicí.

Mateřinka touto balónovou sloní kompozicí zareagovala na titul Evropské město sportu, který byl Liberci přidělen loni. Zatím se mi nepodařilo spočítat, je-li slonů na míči třináct – jestli jejich počet koresponduje s rokem, kdy se festival koná.

Tradice je tradice

Mateřinka si zachovává navenek svou tvář nejen slony, ale také zahajovacím průvodem kostýmovaných herců za hudebního doprovodu dechového uskupení Dunka Boys. Herci na chůdách či v kostýmech lesních bludiček, vodníků, ďábla, želvy, kata a podobně se nebojí vstupovat i do obchodů a restaurací, aby lidi nalákali do divadla, roztančili a rozezpívali je na ulici, zpestřili jim všední den. Vesměs je jejich energická a halasná produkce přijímána s úsměvem a vstřícností. Snad i díky tomu Mateřinka nemá problém s návštěvností.
V zahajovacím rituálu festivalu bylo i letos místo pro osvědčený liberecký soubor bicích nástrojů Aries, který diváky nadchl především svou nápaditou rytmickou hrou na plechové popelnice. Jo!

Na ulici

Pouličnímu zahajovacímu představení Malíři aneb Duhový vál ublížily tropické teploty, které vyháněly kolemjdoucí z náměstí do stínu. Žonglérům a akrobatům Václavu Jelínkovi a Adamu Jarchovskému nebylo co závidět. Přesto na přímém slunci předvedli coby malíři pokojů, oblečeni do pracovních kombinéz, slušný akrobatický výkon se štaflemi, žonglování s malířskými štětkami, balancování kýblů na teleskopických tyčích i „rytířský“ souboj s „dřevci“ o princeznu z publika. Produkci by však prospěl pečlivější výběr jednotlivých čísel i jejich krácení a preciznější práce se záměrnou, případně nechtěnou chybou.

Zlatovláska dnes naposledy

První festivalové soutěžní představení bylo zároveň derniérou inscenace pražského Divadla Minor Zlatovláska, kterou v roce 2011 s osvědčeným textem Josefa Kainara nazkoušel slovenský režisér Kamil Žiška ve výpravě Roberta Smolíka.
Představení, které zhlédlo festivalové publikum, bohužel utrpělo prostorem, v němž se odehrálo. Jeviště Naivního divadla je menší než scéna Divadla Minor. Kapela, která doprovází herce a je nedílnou součástí inscenace, seděla v podstatě v zákulisí, což byla škoda, protože se tím vytratila komunikace mezi muzikanty a herci, která v tomto typu produkcí má svůj význam. Navíc se v někerých pasážích loutky či akce ztrácely za nízkým portálem, a chvílemi tak byl narušen celkový obraz inscenace.
Režisér Kamil Žiška pojal vyprávění klasické pohádky jako lidovou hru se zpěvy, rytmem a s různými symboly a náznaky. Příběh odvyprávěl poctivě s využitím zajímavých, přitom jednoduchých nápadů (například ryba jako velký podběrák s bílou padákovinou místo sítě pluje nadouvána vzduchem a vznáší se nad jevištěm jako ve skutečné vodě, nebo hladové zobáky krkavců vytvořené pomocí o sebe klapajících dřev). Oceňuji i práci se scénou složenou z několika vyndavacích fošen tvořících vyvýšené jeviště a umožňujících variovat prostor, v němž se odehrávají jednotlivé výstupy. Přestože herci hráli s velkým nasazením, s energií a se zájmem (derniérové představení si skutečně užívali), nemohla jsem se zbavit dojmu, že atraktivnost formy převážila nad sílou sdělení. Divák nemá příležitost vytvořit si vztah k postavám a prožívat s nimi napětí, strach nebo dokonce smrt. A přitom možná stačilo někde jen zmírnit tempo, zastavit se, dát dětem šanci, aby si „odžily“ radost i zklamání spolu s postavami.

Co malovat dětem

Druhým soutěžním představením letošní Mateřinky byla Perníková chaloupka souboru Buchty a loutky, ke které se vrátím později po zhlédnutí Perníkové chaloupky z Divadla loutek Ostrava.

V podvečer prvního festivalového dne se konala ještě vernisáž výstavy klubu ilustrátorů To nejlepší z ilustrace. Představuje výběr z ilustrací nominovaných na Zlatou stuhu (cena za nejlepší knížku pro děti a mládež) zaměřených na předškolní děti. Určitě je zajímavé porovnat úrověň těchto obrázků nejen s tím, co se běžně nabízí na knižním trhu, ale i se scénografií v divadlech pro děti. O vítězných i nominovaných titulech na tuto cenu se více dočtete na www.ibby.cz – takže i vy si můžete vytvořit svou virtuální výstavu. Stačí si najít třeba obálky vítězných titulů. Směle do toho!

• Autor: Zuzana Vojtíšková
• Publikováno: 19. června 2013

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Modří sloni na Libercem (No. 1)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ