Modří sloni nad Libercem (No. 5)
Zní to možná neuvěřitelně, ale poslední festivalový den vznikla na Mateřince španělská písečná pláž. Kromě toho se diváci houpali na vlnách spolu s lodí převážející cirkusová zvířata.
Poslední dvě soutěžní představení (Kámen po kameni a Velbloud, ryba, slepice), jedno nesoutěžní (Bylo nebo nebylo nebo bylo – Sdružení Serpens a DAMU Praha) a také představení hrané dětmi (Smolíček Pacholíček – Poetický soubor Divadla Vydýcháno ZUŠ Liberec) zakončily 22. ročník festivalu profesionálních loutkových divadel s inscenacemi pro děti předškolního věku Mateřinka 13.
I kámen má svou tvář
Šumění moře, písek, škeble, mořské hvězdice a kameny z pláže přivezl do Liberce Tian Gombau ze Španělska. FOTO archiv souboru
Šumění moře, písek, škeble, mořské hvězdice a kameny z pláže přivezl do Liberce Tian Gombau ze Španělska. Představením Kámen po kameni svého divadla El Teatre de l´Home Dibuixat, jež je inspirované stejnojmennou knihou Isidro Ferrera (scénář a režie Rosa Díaz), si získal festivalové publikum. Během třiceti minut odehrál poetický příběh sběratele kamenů, který na pláži jednoho dne potká malou osůbku, s níž se nikdo nechce přátelit. Nakonec se přeci jen tomu mužíčkovi stvořenému ze zrezivělé plechovky od sardinek, kterou někdo odhodil do písku, podaří najít kamaráda. Je to důvod k oslavě a k velké konfetové párty.
Klid a jakási pieta k materiálům, s nimiž Tian Gombau hrál, dodávala představení zvláštní magii a vtahovala diváka do dění mezi kamenné loutky. FOTO archiv souboru
Klid a jakási pieta k materiálům, s nimiž Tian Gombau hrál, dodávala představení zvláštní magii a vtahovala diváka do dění mezi kamenné loutky. Scénu tvořil skutečně písek ze španělského pobřeží, který si Tian Gombau dovezl do Česka v pytlích. Uprostřed písečného ostrůvku stála bedna a na ní pak dřevěný kufr s různými šuplíky, z nichž herec před zraky diváků vyndaval kameny různé velikosti a tvarů. Jak dokázal všem přítomným, kameny mají svou tvář, nebo jim ji můžeme nakreslit. Pomocí kamenů, které v sobě měly neviditelně zabudované magnety, vznikaly různé postavy, domek, loď, ryby…
Tváře postav byly kamenné, jejich těla tvořil zpravidla kus dřeva vyplaveného mořem na pláž a ruce či nohy dodával Tian Gombau svýma vlastníma rukama nebo jen prsty. FOTO archiv souboru
Díky magnetům, s nimiž Tian Gombau pohyboval na druhé straně víka kufru, ryby samy plavaly a loď plula oceánem. Tváře postav byly kamenné, jejich těla tvořil zpravidla kus dřeva vyplaveného mořem na pláž a ruce či nohy dodával Tian Gombau svýma vlastníma rukama nebo jen prsty. Hlavní postava tvořená ze zmíněné plechovky měla dokonce kamenné srdce, které jí dávalo rozměr člověka otevřeného, upřímného, přátelského. Představení Kámen po kameni bylo myslím velkou inspirací pro mnohé tvůrce divadla jednoho herce.
Když si eskymačka přeje teplo, není to dobře
Velkou podívanou, ve své poslední třetině doslova kouzelnickou show, bylo představení domácího souboru Naivního divadla Velbloud, ryba, slepice (text Tomáš Jarkovský a Jakub Vašíček, režie Jakub Vašíček, výprava Kamil Bělohlávek a Tereza Venclová, dramaturgie Vít Peřina).
Na lodi, která převáží v bednách a sudech cirkusová zvířata, dojde jídlo. Řešením prekérní situace by mohlo být zabití nejprve velblouda, potom ryby a nakonec slepice. FOTO archiv NDL
Na lodi, která převáží v bednách a sudech cirkusová zvířata, dojde jídlo. Řešením prekérní situace by mohlo být zabití nejprve velblouda, potom ryby a nakonec slepice. Jenže zvířata – přesně podle principu Šeherezádina vyprávění v Pohádkách tisíce a jedné noci – vyprávějí námořníkům své příběhy. Děti tak zhlédnou originální varianty pohádek O ošklivém káčátku, O rybáři a rybce a O kohoutkovi a slepičce. Mě osobně nejvíc zaujalo vtipné řešení pohádky O rybáři a rybce, která se odehrávala v zemi věčného ledu a sněhu. Rybář s rybářkou nebydleli v domu na břehu moře, ale v iglů na ledové kře. Rybářka si poprvé od zlaté rybky přála ledový zámek, podruhé v něm chtěla žít jako princezna a potřetí zatoužila po tom, aby už v nehostinné zemi nemusela pořád mrznout a bylo tam konečně teplo. Stalo se. Zámek i s krou, na níž stál, rázem roztál a zlá rybářka se utopila, zatímco rybář zdolával mořské vlny ve své loďce.
Jednotlivé pohádky představení, i jeho rámec, dobře fungovaly, divákům přinášely pobavení, napěti i radost z překvapivých momentů – jak ve výstavbě příběhu, tak ve scénografickém řešení. Přepravní dřevěné bedny, které byly základním výtvarným prvkem, velmi dobře fungovaly pro členění prostoru, vytváření různých prostředí, i jako paravány pro loutky.
A jak to na Mateřince celkově dopadlo?
Festivalová porota, v níž tentokrát zasedli režisérka a ředitelka Muzea loutkářských kultur v Chrudimi Simona Chalupová, divadelní kritik, dramaturg a režisér Karel Král, režisér, autor a herec Petr Vodička a jako předseda výtvarník a režisér Tomáš Volkmer, se na závěr 22. ročníku Mateřinky rozhodla udělit tyto ceny:
1) Pro Kamila Žišku za režii a hudbu k inscenaci Zlatovláska pražského Divadla Minor.
2) Pro Roberta Smolíka za výpravy k inscenacím Zlatovláska pražského Divadla Minor a Budulínek Naivního divadla Liberec.
3) Pro Jiřího Jelínka a Anežku Kubátovou za autorství, režii a herecké výkony v inscenaci Dášeňka aneb Psí kusy Divadla Husa na provázku z Brna.
4) Pro Víta Peřinu za text hry Budulínek Naivního divadla Liberec.
5) Pro Michaelu Homolovou a Filipa Homolu za herecký a muzikantský výkon v inscenaci Budulínek Naivního divadla Liberec.
6) Pro Katku Aulitisovou a Ľuba Piktoru za režii, výtvarnou koncepci a herecké výkony v inscenaci Pes (pří)tulák slovenského Divadla Piki Pezinok.
7) Pro Jakuba Vašíčka za režii inscenace Velbloud, ryby, slepice Naivního divadla Liberec.
Čestná uznání:
Karlu Van Ransbeeckovi za vytrvalost v hledání cest k nejmenšímu divákovi.
Tomáši Jarkovskému a Jakubu Vašíčkovi za texty k inscenacím Ptej se proč? aneb Svět podle křečka Divadla Alfa Plzeň a Velbloud, ryby, slepice Naivního divadla Liberec.
Komentáře k článku: Modří sloni nad Libercem (No. 5)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
