Mohla se ve smrti ohlédnout
Zpráva o tom, že Táňa Fischerová už není mezi námi, mne zastihla v nemocnici na Jednotce Intenzivní Péče. Pobyt mezi hadičkami a přístroji tak nějak znásobil smutek, který mne zavalil a vyvolal slzy.
Foto archiv
Vzpomínky na Táničku, jak jsem ji říkával, se rozběhly jak na filmovém pásu. Byl to už rok 1960, kdy se objevila v Divadle Jiřího Wolkra jako host. Pak ale v roce 1973 už jako člen souboru. Táňa vždy skvěle připravena, dochvilná, plna odpovědnosti za svěřenou práci na rolích. Dobře vím, že činnost v divadle pro děti a mládež brala jako poslání. Tam myslím se poprvé potkala s Dagmar Veškrnovou, později Havlovou. Tak vzniklo mezi nimi velké přátelství.
Moje vzpomínky hned přeskočily na sever do obce Kytlice, kde jsem Táňu a jejího syna navštěvoval. Chaloupka u trati, kde pobývali, byla pro ni odjakživa takovým rodinným azylem. Žel už nebudu chodit na návštěvy s košíkem okurek, rajčat a ředkviček, které Táňa tak milovala a pro mne znamenala radost, z její radosti.
Tánička odešla, ale její skvělé vlastnosti se promítly ve volbě prezidenta České republiky. Těch víc jak 300 tisíc hlasů lidí, kteří jí věřili, toho bylo pádným důkazem.
Vím dobře, že zdaleka nejsem sám, koho budou vzpomínky na Táňu trvale zasypávat a posilovat v dalším životě. To nejdražší, co člověk má, je život. Je mu dán jen jednou, a proto ho musí prožít tak, aby se nemusel stydět za marná léta, aby se nemusel hanbit za hloupou a malichernou minulost. Aby se ve své smrti mohl ohlédnout a říci si nestydím se ani nehanbím.
Toto si Táňa mohla s hrdostí říci a rovněž tak se za svým životem ohlédnout.
Karel Richter, emeritní ředitel DJW
///
Více na i-DN a v DN:
Pověz mi, Táňo… aneb Moje swingová vzpomínka na Táňu Fischerovou
…
Je to velká změna v mém životě
…
Komentáře k článku: Mohla se ve smrti ohlédnout
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
