Divadelní noviny > Paměti, záznamy a deníky
Moje doteky s divadlem II
Nemohu stát na jevišti jako panák
Bruno Coquatrix mi nabízel, abych v Paříži ještě půl roku zpívala podobně jako třeba Hana Hegerová. Zuřily tam tehdy ovšem studentské bouře a vypadalo to dost divoce. Coquatrixovi jsem řekla, že o tom budu uvažovat, vrátila jsem se domů, tam opět David Bilk, už jsem pro něho měla natočené promo, Yesterday v režii Vladimíra Síse. Existovaly tedy vlastně dvě nabídky, mně se nechtělo od maminky, babičky, bratra a dvou pudlíků, Pragokoncert by mě pochopitelně řádně ždímal, 18 procent by si nechávali, dilema ovšem „vyřešily“ okupační armády v srpnu a byl konec. Skončila i smlouva u Polydoru, něco jsem tam nahrála na zkoušku, producent měl být týž jako u Karla Gotta, nebyla jsem si tehdy jistá, nebudou-li po mně chtít nějaký pokleslejší repertoár.
Televizní pořad Chcete mě? vymyslel Jiří Šebánek FOTO ARCHIV
Helena s Vaškem se na podzim 68 pokoušeli o různé obhlídky, myslím, že i v Semaforu, řekli jim prý: Ano, ale s Kubišovou. Darek mě přemlouval, ať zůstanu, že mi zvýší plat ze 1.450 Kčs na 1.700, jako měl Walda. Darku, není to kvůli penězům. Odešli jsme dřív než Waldemar, na naše místo do angažmá přibyli Valérie Čižmárová, Jitka Zelenková a Milan Klipec.
A pánové Zdeněk Rytíř, Boban Ondráček a Pepík Vobruba pak vymysleli Golden Kids. Vydrželo nám to 15 měsíců. Na posledním koncertu v lednu 1970 v Lucerně mě představili novému řediteli Pragokoncertu Hrabalovi, choval se ke mně úžasně, líbal mi ruku, říkal, že něco tak krásného dlouho neviděl, byl však už pověřený, aby mě zlikvidoval, brzy pak vypukla aféra s fingovanými pornofotkami. S Golden Kids jsme absolvovali tři komponovaná show, Music Box 1, Micro-Magic-Cirkus a Music Box 2, vždycky jsme napřed jeli do Ostravy a Bratislavy, kde bylo výborné publikum, až pak se konala premiéra v Praze, Micro-Magic-Cirkus dokonce v karlínském Hudebním divadle.
Hlasový klid a Modlitba na balkóně
V období mého dlouhodobého nuceného „hlasového klidu“ jsem každoročně zpívala na Hrádečku při narozeninách Václava Havla, byla to vystoupení svého druhu. Program tvořily Modlitba a La Paloma – Volám na shledanou, tu měl Václav obzvlášť rád. Znal text vždy lépe než já. Takže pobrukoval a já se chytala a zpívala a on se zase pokoušel dorovnat do intonace. Taky vzpomínám, jak tam jednou přivezl Pavel Landovský nějakého stopaře – vojáka, ten se divil, že ta ženská vypadá jak Kubiška, a dokonce podobně zpívá.
Po devatenáctileté pauze jsem se poprvé jako zpěvačka objevila shodou okolností opět v divadle, a to v Ypsilonce v pořadu Večery pod lampou na sklonku starého režimu. Pozval mě tam Jan Schmid, zpívala jsem Dobrodružství s Bohem Panem, v originále Greensleaves, musela jsem třikrát opakovat a měla při tom strach, že mi vypadne text. Druhý den jsem ovšem znovu šla pracovat do kanceláře, jako by se nechumelilo. Ypsilonka odjela vzápětí na zájezd do Španělska, po návratu se pan Schmid šel z mého vystoupení „zodpovídat“, hrozili mu, že soubor už do zahraničí nevyjede, brzy nato však přišel Listopad.
Poprvé jsem byla na Václavském náměstí s taškou brambor a chlebem, holky v práci říkaly, že v takových pohnutých dobách je třeba mít doma alespoň základní potraviny. Jeden z dalších dnů „sametovky“ pro mě do práce přišel Ondra Vetchý jako posel od Václava Havla, myslela jsem, že budu zpívat hymnu u sochy svatého Václava, ale došlo na ten proslavený melantrišský balkón, na něm stál taky Jirka Černý a povídá: Marto, chtělo by to malou Modlitbičku, a tak jsem poprvé Modlitbu pro Martu zpívala a capella.
Melantrišský balkon v listopadu 1989. S Václavem Havlem a Martou Kubišovou. foto archiv
Vy to budete moderovat
Pak jsem vlastně mohla být účastnicí dalšího typu divadla – v Parlamentu, paní doktorka Burešová mi oznámila, že jsem ve volbách na Rokycansku vyhrála, o nic takového jsem ovšem neusilovala. Nebyla jsem tam ani den, nastoupili ti další v pořadí. Mnozí, kteří do lavic parlamentu zasedli, se tam trápili, pan Hrušínský, Honza Kačer… pryč od politiky, říkali později.
K mým dalším aktivitám pak přibyla zkušenost moderátorská. Režisér Mirek Vašta mi totiž sdělil, že prý jsem ideální typ na charitativní adventní pořady pro televizi. Přemluvil mě, ale neměla jsem s tím žádné zkušenosti, přidal ke mně tedy sportovního komentátora Jakuba Bažanta, abych se profesionálně v tomhle typu pořadu neztratila, Jakub mě „navigoval“. Do necelého půl roku jsem přišla s iniciativou pomoci psím útulkům, Praha neměla tehdy žádný. Na jedné schůzi ochránců zvířat jsem se seznámila s Jirkou Šebánkem, představitelem alternativního křídla cimrmanovců, ten vymyslel pořad Chcete mě?, zašli jsme za čerstvě instalovaným šéfem televize Ivem Mathé, ten řekl: Fajn, Marto, ale vy to budete moderovat!. Takže to už byl druhý úkol v oboru, navíc ne jen prosincový, ale celoroční, nejprve jednou za čtrnáct dní, pak ovšem už každý týden. Na to jsem neměla čas, tak jsme s Jirkou Šebánkem zaangažovali Zdeňka Srstku. To se odehrálo v letech 1991, 1992. Adventní koncerty v triu Kubišová, Fischerová, Kačer započaly až třetím ročníkem této charitativní aktivity, po Bažantovi to se mnou druhý rok moderovala Kamila Moučková. Letos to vypadá ovšem z finančních důvodů bledě, přitom honoráře jsou směšné.
Měla jsem i další dotyky s divadlem, za minulého režimu za mnou přišel mladík, který se jmenoval Petr Lébl, že by chtěl nahrát písničku, zpívala jsem „vichřici“ pro jeho tehdy ještě amatérský soubor do Wyspiaňského Veselky, na plakátě jsem pochopitelně nebyla, v inscenaci zněl z nahrávky „neznámý povědomý“ hlas. Po převratu pak tu hru i s mou nahrávkou Lébl ještě nastudoval v Divadle Na zábradlí. Zazpívala jsem – bohužel – i na jeho pohřbu. Taky jsem spolupracovala s režisérem Vladimírem Morávkem, v Jiráskově Lucerně v Národním divadle se ozval můj vokál, to když ve finále „promluví“ lípa. Připravil br
(Pokračování)
Komentáře k článku: Moje doteky s divadlem II
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
