Divadelní noviny > Názory – Glosy
Moji milí, pozůstalí Bezruči…
… myslím na vás od čtvrteční noci a té zprávy o Bertíkově odchodu.
Samozřejmě, že ta zpráva byla dřív nebo později spíš očekávaná, ale…
Viděl jsem v Praze vašeho Otce na Palmovce, ještě jsem si zamávali. A naposledy jsme se potkali ve Werichově vile. Jak se rozesmál s radostí, že může být na křtu Korespondence V+W, kde tak hutně a werichovsky načetl Werichovy dopisy. Ale jak těžko se mu stoupalo do podkroví. Tehdy jsem si ponejprv uvědomil, že je něco špatně…
Ptal jsem se na ten čas bez maminky a díval se do jeho hlubokých očí, kde bylo v tu chvíli tolik bolesti. Kdo ví, co všechno to „plavalo“ mezi slzami a cigaretou.
Věděli jsme, že to jednou nedopadne dobře, ten způsob života a libíčkovský strach z lékařů…
Ale Bertovo herectví mělo nepopsatelný rozměr. Znal své šarže, ale ctil (a občas i znectil 🙂 režiséry, kteří ho vedli jinam. Jak nemám rád, až na výjimky, divadelní záznamy – jak jsem teď rád za Dramox a jeho paměť. /Máte někde i Karamazovce? A Dvorní šašky? – aspoň z generálky…/
Myslím na Bertíka i na vás všechny, kterým asi často svým ne(z)řízeným životem ubíral energii, ale taky nám (divákům) to všem vracel zpátky. Úsměvem, gestem, hlasovou virtuozitou, která vzdáleně připomínala jeho velké vzory.
Na jedné fotce se Norbert usmívá jako Vladimír Menšík a někdo mi říkal, že by Norberta „z fleku“ obsadil do Švejka. Mám tu postavu v hlavě a v očích jinak. Ale mimochodem, Vladimír Menšík měl taky v Menzlově chystané úpravě hrát Švejka. Nakonec k tomu nedošlo… A oba, Vladimír i Norbert, zemřeli krutě brzo – v devětapadesáti.
Myslím na něj jako na někoho, kdo se pro divadlo a herectví narodil.
Kdysi, ještě jsme se neznali osobně, jsem ho zahlédl na Nově v Comebacku. Pár minut. Ale ta figura mu vyšla přesně. Ani nevím proč, čekal jsem na titulky, abych se dozvěděl, kdo to je, kdo hrál toho úředníčka z finančního úřadu. A od té doby jsem byl na Bertíka fanda.
Vím, že to s ním nebylo vždycky jednoduché a že divadlo je kolektivní dílo. Ale jen skutečné osobnosti pomáhají na jevišti ostatním, a Bert takovou osobností byl. Nakonec i ten jeho Sládek, byť bral hodně od svých vzorů, mu vyšel zase po svém…
Byl jedinečný jako každý z nás, ale ta jeho energie na jevišti v jeho rolích – v tom bylo něco neopakovatelného. Pokaždé jsem v jeho postavách našel něco, proč jsem se k nim znovu vrátil.
Nezlobte se, prosím, za tyhle moje poznámky a berte (sic!) je, prosím, jako poděkování vám všem, kteří jste Bertíkovi pomáhali k tomu, aby divadelní večery byly víc než jen kulturní událostí. Aby byly plné objevování tajemství jeho postavy a radosti z divadla obecně.
Tu Thespidovu káru teď potáhnete bez něj, ale i za něj. A pro mě návštěva „u Bezručů“ bude už pokaždé vzpomínkou na toho živáčka a tenhle lidský a herecký originál v pravém smyslu toho slova, se vším dobrým i špatným, co s tím souvisí.
Originál – to je asi to pravé slovo. Taky ještě slyšíte jeho smích? Přihmouřené oči, cigaretka a přemýšlení…
Měl jsem ho rád… Možná i proto, že jsem nemusel řešit jeho divadelně organizační „nedostatky“, z pražské dálky jsem mu je odpouštěl a na něj a na vás jsem se pokaždé těšil!
Robert Tamchyna
///
Více na iDN:
…
Komentáře k článku: Moji milí, pozůstalí Bezruči…
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Lubomír Chládek
R.I.P.
Stromy umírají ve stoje. Odchazejí herci a herečky do nebeských divadelních štací, ale svým způsobem zůstávají stále nesmrtelní. Zůstavají po všech nikdy nezapomenutelné divadelní a filmové role. Stále v nás všech žijí.
23.01.2024 (10.11), Trvalý odkaz komentáře,
,Monika Cymorkova
Děkuji
za vaše role, smích, vy jste byl herec, který hrál komedii, a přitom jste se nesmál, nebo nějaké vtipy bez vašeho smíchu, ale lidí se rechtali. V Cambeku vymahač dluhů, i v jiných filmech a serialech.
Dekuji za to, že jste byl, ať Vám světlo věčné svítí.️
23.01.2024 (11.48), Trvalý odkaz komentáře,
,Martin Zavadil
Bohužel,
Dvorní šašky ani jeho Karamazovce nemáme… není natočeno. Nebo?
Martin Zavadil, Dramox
26.01.2024 (21.22), Trvalý odkaz komentáře,
,