Divadelní noviny > Názory – Glosy
Monstrum
Před lety jsem jednu sezonu absolvoval v divadle jako němý herec, nebo spíš jako živá rekvizita. Tehdy jsem došel k zajímavému zjištění: Z hlediště se divák jeví jako monstrum, přerostlé dítě, vyžadující absolutní pozornost, přiměřený humor a nějaké to poučení. Ale hlavně špičkové výkony. A když mu to všechno splníte, s takovým tím úsměvem: no tak vidíš, že to jde, blahosklonně zatleská.
Když jsem ale potom seděl v hledišti, žádné monstrum jsem kolem sebe nenašel. Zajímavé bylo, že jsem jako divák najednou zatoužil po přiměřeném humoru, nějakém tom poučení a hlavně těch špičkových výkonech. Přitom jako monstrum jsem si nepřipadal.
A navíc jsem se snažil tvářit mile. – To mělo ovšem za následek, že si mě po představení jeden z herců v baru odchytil a řekl: Hele, já po lidech v hledišti moc nekoukám, ale tys čuměl tak divně, že jsem z toho začal být nervózní. Tak jsem to dělat přestal.
Každopádně dodnes nevím, jak to je. Že by se to monstrum zvané divák nakonec skládalo z lidí, kteří se tváří mile a do divadla vlastně chodí proto, že ho mají rádi?
Komentáře k článku: Monstrum
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
