Most přes řeku Kultura
Z pocitu občanského hněvu a nespokojenosti jsem vstoupil minulý rok do komunální politiky ve vítězné koalici v Českých Budějovicích. Zůstal jsem ředitelem divadla a stal se členem rady města, převzal jsem tedy spoluzodpovědnost za věci, které jsem jako umělecký manager vnímal kriticky. Dobře mi tak, řekl jsem si o to…
Ale přibyly nové profesní a lidské zkušenosti. Nahlížím řeku života města ze dvou někdy protilehlých břehů, a vidím proto hlouběji do postavení a správy místní a regionální kultury. Poznal jsem prostor politiky i byrokracie, ve kterém priority ustupují kompromisům a v němž se rodí nám mnohdy nepochopitelná rozhodnutí.
Jedním z problémů, se kterým se kultura, živé umění, potýká, je nekompetentnost. Nechci hovořit o té uvnitř uměleckého světa, a že by se jí našlo, ale o té politické. Moji političtí kolegové mi snad prominou, není to osobní. Jde o důsledek volebního systému a stavu naší společnosti. Do voleb jdou mnohdy nekoncepčně vzniklé struktury (strany, sdružení), někdy zúžené na profesní či ideově spřízněné skupiny. Často vykazují lobbistické prvky, či jsou přímo začleněné do klientelistických sítí. Cílem povolebního vyjednávání je získat co největší politický a mocenský prostor, kam patří různé správní a dozorčí rady, komise a výbory. Je to standardní a dá se říci legitimní proces, který však bezpečně odhalí nedostatek odborně kompetentních sil v politickém establishmentu.
K aktivní politice se prostě hlásí málo kvalitních odborníků. Nejsou tu jako v rotariánských organizacích zastoupeny po dvojicích významné společenské profese. Politické strany vnitřními procesy mnohdy nepustí na exponovaná místa osobnosti lidsky a odborně nejlepší. Kdybych jako ředitel divadla dostal na starost sociální služby nebo policii, jistě by má rozhodnutí vyvolala rozpaky, možná pohoršení – naštěstí nemám na starosti žádnou oblast komunální správy. Oblast živé kultury je pak to poslední, o co politikové mají zájem – neprotékají tudy velké finance a investice, nenabízí se tu lákavé benefity ani politická moc a mediální sláva.
Příčina je ale hlubší. I slušní politikové reagují na objednávku společnosti v daném prostoru a čase. Jen silná poptávka uspěje v politické soutěži, jenže takovou nepředkládáme. Jsme málo ctižádostiví ve svých cílech, málo hrdí na svou práci, málo nároční na její kvalitu. Snaha vyhovět „požadavkům trhu“ nás činí stejně průměrnými jako neoblíbené politiky, ztrácíme řemeslnou virtuozitu, nemáme vůli mít vize! Bojíme se konfrontace se světem, děsí nás radikální změny, bojíme se rvát o náš nejvlastnější prostor. Neumíme bránit nadprůměrnost – zrodí-li se mezi námi – viz Divadlo Komedie a poslední události kolem Farmy v jeskyni. Raději čteme protesty divákům před představením.
Dokud politiky nepřimějeme k jinému uvažování o kultuře vahou svého konání, nic nezmůžeme. Musíme jim předložit prioritní témata a společenské imperativy. Musíme je přivést k poznání, že mají vytvářet co nejefektivnější a nejpodnětnější prostor, v němž by tvůrčí a duchovní schopnosti nepřišly na zmar. Že zde nejsou jen u toho, aby byla zachována všechna divadla, orchestry, galerie, kluby a spolky, ale od toho, aby náš prostor byl inovativní, kde věci vznikají i zanikají, a dobré se uchovává. A kde každý den má být pro duchovní a kulturní prostor lepší než den předešlý. Dějinné okolnosti zpřetrhaly kontinuitu a zapomněly nás tomu učit. Nezbývá, než si občas vzpomenout na Bradburyho knihu 451 stupňů Fahrenheita a ze střípků vzdělanosti skládat základy ztrácené a ztracené kultury. Věřím, že pak se dohodneme i se slušnými politiky. Spojíme oba břehy jedné řeky.
Komentáře k článku: Most přes řeku Kultura
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Marie Reslová
Přesně popsáno. Žádná teorie, ale vlastní zkušenost. Mám velmi podobnou, ne-li stejnou.
18.05.2011 (16.32), , Trvalý odkaz komentáře,