Možná jsou to duchové
Pouličním projektům zatím moc nepřálo počasí, dva dny poměrně intenzivně pršelo, přesto diváků bylo stále dost (ať už to byli návštěvníci festivalu či náhodní kolemjdoucí) a téměř všechna představení a performance vřele přijali.
A spadla klec
Z venkovních produkcí bylo pro mě největším zážitkem středeční představení The Cage (Klec) slovinského souboru Ana Monro Theatre. Čtyři muži v podivuhodných uniformách si na Náměstí Republiky postavili železnou klec. Za vytrvalého deště se kolem ní důležitě procházeli, poměřovali ji, prostor kolem obehnali červenobílou páskou. Vše vypadalo jako výjev z policejní zátahu, jen „policisté“ nevěděli, jak si přesně počínat. Po čase divákům naznačili, že do klece budou chytat nějaké nebezpečné zvíře. Vydali se tedy shánět vhodnou návnadu – plastové pytlíky, zbytky jídla či dokonce kolo jedné divačky. Poté si vyhlídli přihlížejícího muže. Zatkli ho, okradli a ještě zmlátili. Z absurdního představení, ve kterém parodovali policejní zátahy a jejich zdlouhavé byrokratické postupy, při nichž se příslušníci tvářili velmi sebevědomě, i když právě nic nedělali, se nakonec stalo apelativní představení o moci, manipulaci a násilí.
Hladový kuchtík Napoleonem
Hvězdou představení hraných v interiéru měla být britská umělkyně Nola Rae. Její klauniáda Exit Napoleon s podtitulem Pursued by Rabbits (Věnováno králíkům) byla technicky – pohybově, gesticky, využíváním rekvizit, stavbou gagů a jejich pointováním, schopností vyprávět příběh, komunikací s diváky – excelentní. Na jeviště s ošuntělým vojenským stanem přišla jako kuchtík, který se snaží sehnat cokoli k jídlu. Prohledává dokonce svou krvavou zástěru a zjišťuje, který flek by se dal olíznout. Poté si z ponožek vytvoří králíka a uvaří ho. Od té doby ho (jí) začnou králíci pronásledovat. Možná jsou to duchové všech zabitých králíků, kteří se zjevují na těch nejneobvyklejších místech – v rukávech kabátu, v klobouku či v posteli. Představení totiž velice hravě (pro českého diváka nezvykle hojně interaktivně) odkazuje nejen na Napoleona, ale na hrůzy války všeobecně, v posledních výstupech dokonce na Hitlera. To se totiž nezbedný kuchtík rozhodne vyzkoušet, jaké to je být slavným vojevůdcem. Nechybí mu řečnický pult, zapisovatelka vybraná z publika a nakonec i spravedlivá odměna – vězení… Exit Napoleon je inteligentní, místy drastické představení, formou blízké moderní pantomimě z přelomu 60. a 70. let minulého století, již u nás kdysi vytvářel Ctibor Turba a jeho Cirkus Alfred či Bolek Polívka v Huse na provázku (Pépe), které povyšuje jednoduchou klauniádu na existencionální umění. Jelikož jde o ženu, nelze nevzpomenout na legendární Zdenku Kratochvílovou, již v některých okamžicích, kdy používá klasickou pantomimu, hravý humor či při hraní s předměty, silně připomíná.
Maďarští Vladimír a Estragon
Maďarský soubor Bladder Circus Company uvedl ve středu svou inscenaci Musical Catastrophe, jež měla premiéru v roce 1999. Tento dávný projekt již soubor běžně nehraje, byl obnoven speciálně na přání festivalu. A pořadatelé dobře udělali. Opět se jednalo o klauniádu, ale i tentokrát byla „jiná“. Měla mnoho odkazů a mnoho interpretací. Mnohé diváky nadchla schopnost dvou destruktivních hudebních klaunů (Szabolcs Szőke a Lajos Spilák) zahrát na rozličné improvizované hudební nástroje, vytvořené z plechovek, kusů dřeva i obyčejného listu papíru, maďarskou hymnu či Beethovenovu Ódu na radost. Začátek představení vycházel z Hamletova výroku o smyslu herectví: Nastavovat zrcadlo životu – ukázat dobru jeho dobro, hříchu jeho hřích a každé době její pravou tvář. Dva klauni, hudebníci v ošuntělých smokinzích a černých kloboucích, stojí před zrcadlem. Jejich bíle nalíčené tváře diváci pozorují v odrazu, stejně tak vidí své diváky oni. A chrlí na ně texty Thomase Bernharda o smyslu umění, diváků i interpretů. Nešetří nikoho, v samém závěru ani sebe. Tito dva klauni jsou možná spíše dva tuláci z Beckettových her. Hledající, čekající na něco vyššího, možná na smysl umění. I oni si jako Vladimír a Estragon uvážou kolem krku smyčku, avšak nakonec čekají dál…
Co nás ještě čeká
Pokud jste festival nestihli navštívit a máte před sebou volné dny, tak se vypravte do pražských ulic nebo do Divadla v Celetné. O víkendu ještě můžete zhlédnout šest představení. Dvě si připravila spolupořadatelská skupina Spitfire Company – dnes v 19:30 v Divadle v Celetné Bad Clowns a zítra v 17:30 na nám. Míru pouliční Traffic Dance. Děti mohou na stejné místo přijít již ve 14:30 na Kousky japonského loutkaře Noriho Sawy. Oba dny pak tamtéž, v sobotu od 16 hodin, v neděli od 15 hodin, představí maďarský soubor The Winged Dragons Theatre absurdní pouliční komedii o jablku The Apple Story. Festival ukončí italský mistr nonverbálního divadla Paolo Nani, který v neděli od 19:30 bude v Divadle v Celetné patnácti různými způsoby vyprávět příběh s názvem The Letter.
Komentáře k článku: Možná jsou to duchové
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
