Divadelní noviny > Blogy Festivaly
Mudrování nad DSB 2019 (No. 1)
Drobně prší. Déšť přináší štěstí. Je čtvrtek 23. května. V Brně začíná 10. ročník festivalu Divadelní svět Brno. Obul jsem si sváteční boty a vydávám se na pouť. Chodníček podél lužáneckého parku je přerušen. Kopáči v žlutých vestách posedávají nad výkopem. Již neprší. K Vile Löw-Beer se sjíždějí taxíky.
Bože, jak já se těším. Uvidím „bytové divadlo“, uslyším norštinu a zhlédnu Ibsenovo drama Edda Gabler. Přiznávám, vše poprvé…
Stoupám po červeným kobercem pokrytých schodech luxusní vily z třicátých let minulého století a vstupuji do honosného salonu s galerií zbudovanou ze vzácných dřevin. Šiky moderně se tvářících židlí působí tvarově i barevně brechtovsky. Jako zcizení. Usedám v první řadě. Múza Mab mlčí. Je chorá, odešel jí hlas. Za prosklenými plochami oken terasa s balustrádou, rozlehlá zahrada s pískovými cestičkami a červení altánu v zeleném kopci protějšího svahu.
Decentní kostým vypovídá o vytříbeném vkusu. Foto Anders Lien
Z galerie sestupuje půvabná žena, projde podél diváků k oknům. Decentní kostým vypovídá o vytříbeném vkusu. Výrazně řezaná tvář o uprchlé mladosti. Dáma stojí v rohu salonu, dlaněmi se dotýká obrubní oken i skel. Nespěchá. Pomalu posouvá jistící západku, otvírá skleněné křídlo, přes okenní parapet se vysune na terasu a dlouze se rozhlíží. Poté projde schodištěm do zahrady a kochá se pohledem na deštěm umytý májový sad. Zpívají ptáci. Hedda Gabler se seznamuje s novomanželským hnízdem. Norština je zvláštně tajemná řeč. Zní jako hudba hraná fagoty, žesti a klarinety. Diváci jsou okouzleni. Do salonu proudí svěží vzduch…
Prostůrek mezi dvěma dveřmi, první diváckou řadou a stěnou s okny platí za pomyslné jeviště. Zde se jako na křižovatce setkávají postavy děje. Vstupují do hry ze zahrady, z vedlejších pokojů nebo vchody z ulice dle principu bytového divadla. Na terase se beseduje, pálí papíry a také střílí…
Realistické až filmové herectví umocněné geniem loci vily činí z přestavení výjimečný zážitek. Foto Anders Lien
Vše je prosté, přirozené. Herci hrají pro diváky, střehnou jejich reakce, předstírají, že divák je součástí domu stejně jako stropy, zdivo či kliky u dveří. Nad vchodovými dveřmi je rámeček s tekutými titulky českého překladu. Kmitání hlav diváků zleva doprava, z aktérů na titulky se stalo potutelným prvkem humoru. Realistické až filmové herectví umocněné geniem loci vily činí z přestavení výjimečný zážitek.
Herci své postavy žijí. Foto Anders Lien
Herci své postavy žijí. Dlouhé mnohomluvné dialogy hrají přesvědčivě, až budí v divákovi dojem, že jejich myšlenky a věty vznikají v tento okamžik… Autorka koncepce, režisérka inscenace a představitelka titulní role Juni Dahr je úctyhodnou umělkyní, výtečným reprezentantem vlasti a brilantním vykladačem milovaného dramatika Ibsena. Její Hedda Gabler je krutou, vyzývavou, nudící se, k osudům jiných necitlivou, životem zklamanou kalkulantkou. Ale též ráznou ženou volící smrt před bytím v úkladech s nemilovaným mužem.
Hedda Gabler je krutou, vyzývavou, nudící se, k osudům jiných necitlivou, životem zklamanou kalkulantkou. Foto Anders Lien
Jorgena Tesmana, manžela Heddy, hraje Lars Oyno jako člověka ošuntělého zevnějšku, služebníka suchopárného badatelství a své paní. Starostlivé konání obohacuje hřivnami nádherného hlasu. Známý ze školních let, JUDr. Brack, Eddin potenciální nápadník v podání Roberta Sjaerstad má v sobě cosi ďábelského, zlého. Jeho drobná postava mu velí být Jagem příběhu. Úspěšného spisovatele, dávného milence Heddy, Eilerta Lovborg, hraje Haukem Heyerdahl jako odkvétajícího playboye, rozevlátého opilce bloudícího putykami a vykřičenými špeluňkami. Bravurně zvládá opilecké koulení po svahu zahrady. Lovborgovu družku Theu Elvsted interpretuje herečka Line Verndal. Blonďatá venkovská putička se sepnutými vlasy a ustrašeným výrazem ve tváři, oddaná otrokyně, ochotná pro milovaného spisovatele udělat cokoliv, je dokonalým protipólem sebevědomé Heddy. Hedda neumí být šťastná. Vstupuje na terasu a ukončuje svůj život výstřelem z pistole…
Vstupuje na terasu a ukončuje svůj život výstřelem z pistole… Foto Anders Lien
Po dlouhém tichu se herci děkují. Potlesk je veliký.
Mab tiše sípe: Bravo, Norové, bravo!
S hlavami sklopenými opouštíme vilu. Říkám: Věru důstojný, ale tuze smutný začátek festivalu… Vítr mi bere slova od úst a fouká do šedin. Raději umlkám a nasazuju si na hlavu čepici.
Brno – Komín, 24. 5. 2019
Visjoner Teater, Oslo, Norsko – Henrik Ibsen: Hedda Gabler. Adaptace a režie Juni Dahr Tonje Gotschalksen, kostýmy Silje Fjellberg. Produkce Marianne Roland. Hrají – Heda Gabler: Juni Dahr Jørgen, Tesman: Lars Øyno, Eilert Løvborg: Hauk Heyerdahl, Judge Brack: Robert Skjærstad, Thea Elvsted: Line Verndal. Premiéra v květnu 2011 v Sæterhytten v Oslo (Norsko). Psáno z uvedení ve Vile Löw-Beer v rámci DSB 2019, 23. května 2019.
///
Více na i-DN:
…
Komentáře k článku: Mudrování nad DSB 2019 (No. 1)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Zdeněk Pololáník
Klasickou hru klasického autora
klasicky podanou i přes smutně končící děj je radostí a potěšením zhlédnout. Autoři a interpreti zasluhují dík a uznání, že zachovali podobu bez módní dobové deformace, která v některých případech vzdaluje autora k nepoznání původního díla.
Díky za takový přístup.
03.06.2019 (1.15), , Trvalý odkaz komentáře,