Divadelní noviny > Blogy Festivaly
Mudrování nad DSB 2019 (No. 11)
Je pondělí, ve sklepení paní Husy chladno. Recenzent J. P. Kříž běduje: Nějak jsem to neodhadl, venku pálí sluníčko, tak jsem si na sebe vzal jenom košili.
Je pondělí, ve sklepení paní Husy chladno… Foto Architekt 1994
Povídám: Mně to tak nepřijde, mám teplotu. Včera jsem v těch hicech nastydl. Jiří, koukni, v žebru klenby, nad tvou hlavou, byla kdysi obrovitá pavučina se dvěma velikými pavouky. Pamatuješ? Je to strašně dávno. Všude bláto, na kamenech rosa, na hoře ve zdi díra. Od Petrova zasvítilo sluníčko, ozářilo pavučinu. Eva Tálská vydechla: „To je krása.“
Jiří se usmál: To bylo ještě předtím, než se tu stavělo… Evu jsem dlouho neviděl, jak je s ní? – Nevím, také jsem ji dlouho neviděl…
Bergmanovské variace na téma manželství a ztráty víry. Foto Viktor Kronbauer
Múza Mab pravila: Soukromé rozhovory, pánové… Polkla a pokračovala: Bergmanovské variace na téma manželství a ztráty víry. Víry v sebe, víry v druhého člověka, víry v Boha. Autorka dramatizace Lucie Trmíková zpracovala stejnojmenný beletristický text Ingmara Bergmana. V něm se světoznámý filmař a divadelník vyrovnává s nevěrou vlastní matky.
Na podlaze koberec, na koberci dvě židle. Přichází dáma. Štíhlá. Starší. Blondýna. Lila šaty jí sluší. Bílé kozačky též. V ruce drží matovou tašku s nápisem REVOLUTION. Jmenuje se Anna. Stane před diváky, otevře ústa a chrlí věty. Zlý život. Manžela nemiluji. Mám s ním děti. Děti dospělé. Miluji studenta teologie. Několik let. Manžel je teolog. Se studentem se zná. O nevěře neví.
Manžel Henrik milující, na Anně závislý muž. Foto Viktor Kronbauer
Na židli usedá kněz, důstojnost sama. Velebná tvář, hlas hladící. Annin strýc. Strýčku, už nemohu dál, co mám dělat? Kněz mlčí. Umí naslouchat…
Manžel Henrik je urostlý, domácím pracím uvyklý. Kazatel. Milující, na Anně závislý muž. Na kobercích sbírá smítka. Odnáší, přenáší a přináší židličky. Roluje koberce. Slouha pořádku. Myslí na sebevraždu. Chybí mu však vůle…
Je to očistec, takový život. Foto Viktor Kronbauer
Je to očistec, takový život.
Lucie Trmíková, Zdeněk Maryška a Martin Pechlát koncertují. Tváří v tvář divákům hrají bolesti osudem i volbou spojených duší. Troubí trubka. Jako o soudném dnu. Herectví spolu s dokonalou výslovností a znalostí významů jimi vyřčených slov dělá z inscenace divácký zážitek.
Výtečně režírované drama stoletého příběhu končí.
Bůh míní, satan mění… Foto Viktor Kronbauer
V zamyšlení opouštím kamenné stěny. Míjím kamenný masiv Parnasu. Řeknu: Aplaus dlouhý. Život smutný. Žádná doba manželskému soužití nesvědčí.
Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj, řekne Mab.
Ano, ano, múzo moje, Bůh míní, satan mění. Nebo je člověk sám sobě satanem…?
Mab se mračí. Divný svět. Depresivní festival. Převažují představení o rozpadu mravních hodnot…
No jo, něco zlého je v povětří. A umělci to cítí…
Brno – Komín, 1. 6. 2019
Divadelní spolek Jedl, Praha – Ingmar Bergman, Lucie Trmíková, Jan Nebeský: Soukromé rozhovory. Scéna a režie Jan Nebeský, kostýmy Petra Vlachynská, hudba Ladislav Kozderka, choreografie Václav Kuneš. Hrají Lucie Trmíková, Martin Pechlát, Zdeněk Maryška. Premiéra 28. 11. 2018 v Divadle X10, Praha. Psáno z festivalového uvedení 27. 5. v Divadle Husa na provázku.
///
Více o inscenaci na i-DN:
Ingmar Bergman je hodně tvrdý partner
Divadelní fotoblog Josefa Chuchmy (No. 5)
…
Více o DSB na i-DN:
…
Komentáře k článku: Mudrování nad DSB 2019 (No. 11)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Zdeněk Pololáník
Nastavením zvětšovacího zrcadla
otázkám a situacím v současných mezilidských vztazích se v rozumném uměleckém podání zvláště silně vnímá a může být i užitečné při rozhodování o vlastní situaci, pro kterou člověk hledá řešení.. Pokud je najde vlivem zhlédnuté hry, byla pro něho návštěva představení navíc cenným inspiračním přínosem.
03.06.2019 (0.57), , Trvalý odkaz komentáře,