Divadelní noviny > Blogy Festivaly
Mudrování nad DSB 2019 (No. 5)
Je-li festival, spát se nemá, říkával můj učitel Peter Scherhaufer. Dodnes má pravdu.
Po sobotním ranním představení jsem si lehnul, a nebýt volání múzy Mab, zaspal jsem odpolední festivalový svátek, vystoupení Cion: A Requiem of Ravel’s Boléro souboru Vuyani Dance Theatre z Jihoafrické Republiky. Mírně zchvácený jsem dorazil do Mahenova divadla a usadil se v temné lóži.
Foto archiv DSB
Na jevišti, před výtvarně pojednanou plochou evokující skalní útes a měnící odstíny dne a noci tančí, zpívá, tleská a vydupává devět černých tanečníků a čtyři hudebníci rytmy zádušní mše. Requiem je souborem životních příběhů lidí žijících v pralesní džungli a truchlících nad skony bližních.
Pod rituální skálou vyrůstá lesík černých křížů. Chroptění šamanské roury, táhlá halekání milostnosti, plácání dlaní, pleskání chodidel a šumy listoví. Tanečníci křivkami paží, pohyby nohou podobnými chůzím pardálů, laní a volavek kreslí do prostor pohřebiště hudbu. Duo námluv stydlivé dívky a nesměle chtivého mládence je pohybovou perlou opojného vínku poezie. Melodie Ravelova Bolera, klepaná na dřevěný rám bubínku a ťukaná plíšky stepujících Jižanů v kloboucích kovbojů, je tečkou za fascinující podívanou.
https://www.facebook.com/VuyaniDanceCompany/videos/2001104029911444/?t=8
Potlesk diváků je veliký.
Mab chválila mé nateklé oči. Máte je takové pěkně podmalované. Dostal jste pěstí?
Ne, obdivem mi lezly oči z důlků. Afričané byli vynikající…
Pálilo sluníčko, belhal jsem se Kobližnou, stín jsem nalezl až v pasáži Alfa. Vzpomenul jsem dávnou kolegyni, Vlastu Fialovou, kterou jsem zde potkával. Měla zde garsonku. Je to dávno, je to pryč…
Vuyani Dance Theatre, Johannesburg, JAR – Cion: A Requiem of Ravel’s Boléro. Koncept, choreografie, solo tanečník Gregory Maqoma, dramaturgie Shanell Winlock, hudební ředitel, skladatel Nhlanhla Mahlangu, kostýmy BlackCoffee, scéna Oliver Hauser, Wesley Mabizela, světla Mannie Manim, zvuk Ntuthuko Mbuyazi. Tančí: Ernest Balene, Nathan Botha, Katleho Lekhula, Lungile Mahlangu, Thabang Mojapelo, Smangaliso Ngwenya, Otto Andile Nhlapo, Itumeleng Tsoeu, Roseline Wilkens. Hudebníci: Simphiwe Bonongo, Zandile Hlatshwayo, Siphiwe Nkabinde, Sbusiso Shozi. Premiéra 25. 5. 2017 Market Theatre, Johannesburg (JAR). Psáno z reprízy 25. 5. 2019 v Mahenově divadle.
…
Mab mě probudila ze snění. Europeana – Stručné dějiny dvacátého věku – úvahy Sarah Lecarpentier o evropské paměti minulého století. Companie Révages. Francie. Asi bude nával, musíme dovnitř.
V sále Hadivadla je přítmí. Na hrací ploše haraburdí. Starý pán si baterkou osvěcuje obličej. Nad levým okem má bílé obočí, levou stranu lebky pokrytou péřovou čupřinou. Vypadá strašidelně. Mluví rodným jazykem. Francouzštinou. Na stěnách lze číst český překlad dlouhých monologů. Korpulentní žena s hlasem dobře znějících varhan mu sekunduje. Oba procházejí mezi panoptikálními exponáty zvěře a nábytku, mluví a mluví a mluví. Po zdech se černají řádky českých vět…
Přetřásají se zášti mezi státy, vzniky -ismů, náboženská pnutí, války, hladomory, výmysly fašismu, komunismu, otázky sexu, nevraživost vůči Židům, koncentráky, plynové komory, pece krematorií. Slov jsou tisíce, jevištního dění málo. Potlesk odpovídal. Fandové pohvizdovali a křičeli.
Mab se mračila: Co tohle má co na festivalu dělat. Vždyť to byla přednáška.
Řekl jsem: Ale ta paměť, ta byla obdivuhodná. Spíkři mluvili celých sedmdesát minut. Spatra, bez nápovědy. Zaznamenal jsem jen jediný přebrept. Klobouk dolů…
Brno – Komín, 28. 5. 2019
Cie rêvages, Lille, Francie – Patrik Ouředník: Europeana. Divadelní adapatace a režie Sarah Lecarpentier, umělecká spolupráce a fotografie Stéphane Nawrat, hudba Simona Barzilay, scéna Jeanne Boulanger, light design a video Christian François, sound design Pierre Yves Aplincourt, video Boris Carré, kostýmy Mélanie Loisy, dramaturgie Kevin Keiss a Sarah Israël. Produkce Rêvages. Účinkují Arnault Lecarpentier a Lucie Boissonneau. Premiéra 11. 10. 2017. Psáno z festivalového uvedení 25. 5. 2019 v HaDivadle.
///
Více na i-DN:
…
Komentáře k článku: Mudrování nad DSB 2019 (No. 5)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Zdeněk Pololáník
Když je vybrán inspirativní hudební základ,
k němuž se připojí vhodná synchronní vizuální složka, vznikne silný dojem z takového baletního projevu. Variant je nespočetných. V rytmu se dají rozehrát i světelné efekty. Článek dostatečně vybavený zvukovými ilustracemi je k představě ideálně dokonalým.
03.06.2019 (16.12), , Trvalý odkaz komentáře,