Divadelní noviny Aktuální vydání 18/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

18/2024

ročník 33
29. 10. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Blogy Festivaly

    Mudrování nad DSB (No. 1)

    Brno se stalo oblíbeným městem evropských divadelníků. Má dosti scén vhodných pro náročné divadelní produkce, věhlasné múzické školství a bohatou uměleckou tradici. Letošní festivalová nabídka Divadelního světa Brno je natolik bohatá, že všechna představení stihnout nelze. S těžkým srdcem jsem provedl selekci.

    Ve čtvrtek v 15 hodin na Malé scéně Divadla Polárka jsme s kamarádkou Mab usedli mezi mladinké maminky a batolící drobotinu, abychom s nimi sledovali hru na Batosnění pražských vysokoškoláků ze studia Damúza.

    Dva loutkoherci, Lucie Valenová a Dan Kranich, si hráli s mrňaty jako s koťaty. FOTO DSB

    Dva loutkoherci, Lucie Valenová a Dan Kranich, si hráli s mrňaty jako s koťaty. Upoutávali pozornost děťátek nenásilně a laskavě. Jednoduchými zvuky a animacemi předmětů – klubíček, nití, zipů, přikrývkové kapny a v ní objevovaných zvířátek. Oveček, psíka, opičky i černé tlamy se svítícíma očima vtahovali batolata do hry. Bylo obdivuhodné, jak herci dokázali udržovat získanou pozornost dětí i dospělých. Když dětská soustředěnost ochabovala, nastala okamžitě dějová změna. Dějové střihy se zdály být vypočítané na vteřinu. Milé bylo, že se mezi citoslovce: Béé, Haf, Trututú, BAF!, Brum, několikrát vmísilo slůvko – děkuji

    Mab pravila: Na dětech byla poznat jejich výchova v rodině…

    A na maminkách vzpomínky na uplynulá dětství… hezké představení… Dodal jsem. Vydali jsme se na pouť městem…

    Studio Damúza, Praha – Monika Kováčová: Batosnění. Režie a koncept: Monika Kováčová, výprava a loutky: Zuzana Vítková. Hrají: Lucie Valenová, Dan Kranich. Premiéra: 31. 8. 2014 na festivalu Vyšehrátky v Praze.

    ///

    Vajíčkové obaly představovaly ledové pláně, promrzlé kaňony, skály a hory, hladinu řeky, strže a úkryty. FOTO DSB

    V 18 hodin ve sklepení Divadla Husa na provázku stál na černém stole psací stroj a za stolem se povalovaly stohy papírových kartonů na vejce. Do psacího stroje bušil muž. Z válce se vysunul papír. Stalo na něm napsáno: Paleta a Company – Tisíc tuctů.

    Dva pánové žádali po Jacku Londonovi, aby napsal veselou povídku o zlaté horečce na Aljašce. Tři muži a jeden kytarista se dali do díla.

    Vajíčkové obaly představovaly ledové pláně, promrzlé kaňony, skály a hory, hladinu řeky, strže a úkryty. Špalíky z haluzí, prádelní kolíky a hřebíky se staly neforemnými loutkami i psími spřeženími. Taškařice o muži, který chtěl vydělat na prodeji vajec a podnikl s nimi nesmyslně strastiplnou cestu z teplé pouště do mrznoucího Dawsonu, vskutku pobavila. Jen prachu z papírových kartonů bylo příliš…

    Špalíky z haluzí, prádelní kolíky a hřebíky se staly neforemnými loutkami i psími spřeženími. FOTO DSB

    Mab smrkala a vytírala si oči: Když začali vajíčkovými obaly po sobě házet a trefili mé nohy, měla jsem chuť na revanš…

    Škoda, že jsi ho nezrealizovala. Mohla z toho být slušná dívčí válka…

    Mab si povzdechla: Ach jo…

    Plata Company, Praha – Jack London: Tisíc tuctů. Autorská adaptace několika povídek Jacka Londona s loutkami a kartony. Režie a scénář: Jakub Maksymov & Plata Company, výprava: Fortuna Hernandéz a Plata Company, pedagogické vedení: M. Klíma, M. Bečka, R. Smolík, produkce: Adam Svoboda. Hrají: Štěpán Lustyk, Eliáš Jeřábek, Dominik Migač, Milan Vedral. Premiéra 4. 6. 2016, DAMU, Praha.

    ///

    Ve 20:30 začínalo představení Prokletí bosensko-chorvatského režiséra Olivera Frljiće, které z Varšavy do Brna přivezl Teatr Powszechny. FOTO DSB

    Před vchodem do Provázku stál stojánek a na ní křídou napsaná věta: Představení, která urážejí, zrušit. Baťůžkáři museli své drahocennosti odložit v šatně. Moje věrná mošnička s deštníkem a léky tam musela také. Dohlížitelé byli neoblomní.

    Ve 20:30 začínalo představení Prokletí bosensko-chorvatského režiséra Olivera Frljiće, které z Varšavy do Brna přivezl Teatr Powszechny sdělením, že se začátek o deset minut opozdí. Ředitelé CED, současný i ten nastupující, byli vybídnuti a odešli na galerii něco řešit. V pozadí hrací plochy stál symbol všech křesťanů, obrovitý kříž. Malé dřevěné kříže byly rozesety po černé planině jako kameny naděje.

    Páni ředitelé se vrátili, usedli a v sále se rozhostilo mrtvolné ticho… Na scénu vtrhla herecká družina. Šokující podívaná započala.

    V šíleném tempu vyřvávali aktéři monology obžalob současné polské společnosti. FOTO DSB

    Herečka zběsile telefonovala s mistrem politického divadla, autorem herecké techniky „efekt zcizení“ dávno zesnulým německým režisérem Bertoltem Brechtem na téma, jak inscenovat Wyspianského hru Prokletí o morálním provinění katolického kněze, který zplodil s dívkou své farnosti dítě… Její hlasitý hovor byl komentován šaškovskými grimasami i nestoudnými posunky hereček a herců…

    V šíleném tempu vyřvávali aktéři monology obžalob současné polské společnosti. Témata pokrytectví církve, věřících, občanská intolerance, nenávist k židům, sexuální úchylnosti kněží, sexualita jen za účelem plození, nemožnost potratů, oklešťování svobody projevu, chtivost po krveprolití, tažení proti muslimům, strach o obživu, životy, se valily z úst polských divadelníků, jako chrlení krve… Sugestivnost vykřičených nenávistí brala dech.

    Divadlo spílání, výtek, osočování, hořkosti a oplzlostí vyvrcholilo scénou pádu obrovitého kříže, symbolu křesťanství. FOTO DSB

    Divadlo spílání, výtek, osočování, hořkosti a oplzlostí vyvrcholilo scénou pádu obrovitého kříže, symbolu křesťanství, na černou plochu jeviště a pozvolným rozpadáním znaku polské orlice.

    Když ztrápená katolička vyřvávala tóny pochodu padlých revolucionářů, znělo to jako sedmibolestné rekviem za marnost státnosti, co ještě „nezginula“…

    Vyzvedl jsem si v šatně mošničku, šatnáři jsem řekl: Chlapče, jen Bůh ví, co nás ještě čeká… Poté jsem zjistil, že kamarádka Mab z divadla utekla bez rozloučení. Bylo zataženo, pofukoval svěží noční vítr.

    Doma jsem se dozvěděl, že sopka na Havaji stále soptí žhavé magma a pekelný popel…

    Teatr Powszechny, Varšava (Polsko) – Stanisław Wyspiański, Oliver Frljić: Klątwa / Prokletí. Režie Oliver Frljić, dramaturgie Agnieszka Jakimiak, Joanna Wichowska, Goran Injac, kostýmy Sandra Dekanić, světla Jacqueline Sobiszewski ,scénografická spolupráce Małgorzata Dzik, asistenti režie Mateusz Atman, Jakub Skrzywanek, stage manager Kuba Olszak. Hrají: Karolina Adamczyk,Klara Bielawka, Maria Robaszkiewicz, Barbara Wysocka, Julia Wyszyńska, Jacek Beler, Arkadiusz Brykalski, Michał Czachor. Premiéra 18. února 2017.

    Brno-Komín, 25. 5. 2018

    ///

    Více na i-DN:

    Prokletí (vyšlo v DN 6/2017)

    Prokletí v Praze (vyšlo v DN 19/2017)

    Hubu mu zacpeme přesvatým Wojtyłou (vyšlo v DN 19/2017)

    Brněnská Svoboda?! (No. 1)

    Brněnská Svoboda?! (No. 2)

    Brněnská Svoboda?! (No. 3)


    Komentáře k článku: Mudrování nad DSB (No. 1)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,