Divadelní noviny > Blogy Festivaly
Mudrování nad DSB (No. 7)
Koukám do kalendáře a zjišťuji, že festival má nakrátko, dnes je jeho poslední den.
Pod cedulí Brno je Boží nabádali košilatí mladíci kolemjdoucí k podpisu nějaké petice. FOTO MOŠ
V Komíně na plácku, pod cedulí Brno je boží, nabádali košilatí mladíci kolemjdoucí k podpisu nějaké petice. Brno je rozděleno na ty, co představení Naše násilí a vaše násilí viděli, a na ty, co „tu hrůzu“ neviděli. Také se proslýchá, že padnou soudní žaloby a že budou ekonomické i jiné postihy. Mladík, který se zapojil do nahulaté exhibice, se pochlubil, že mu bylo „slušnými lidmi“ sděleno My si tě najdeme… Z prestižního mezinárodního setkání významných divadelních souborů se, žel, stala nechutně nenávistná motanice.
Tereza Hradilková: Švihla. FOTO DSB
Ve vydýchaném, kouřovým zápachem poznamenaném foyeru HaDivadla stála židle a na ní cedulička: Z úsporných důvodů nepouštíme větrání… Začátek představení Terezy Hradilkové Švihla se opozdil. Do sálu se pouštělo až deset minut po osmé… To nám ten festivalový koloběh končí v pěkném dusnu, konstatoval jsem smutně a nahlas.
Na okraji černého téčka hrací plochy seděl uprostřed světélkujících krabiček přístrojů mladý muž. Vzduch v sále byl oproti foyeru o poznání dýchatelnější.
Ve tmě tušená dívenka skákala přes švihadlo… FOTO DSB
Nastalo všeobecné zatmění. Do tmy zaznělo dívčí uchechtnutí, pak zvuky podivného zadrhnutí a pravidelně se opakující šlehy. Ve tmě tušená dívenka skákala přes švihadlo…
Mládenec masíroval krabičky, sporá světla vytvářela obrazy prašných vírů protkávaných stříbřitými parabolami švihů švihadla. Dívka vydávala jednoslabičné heky a z reproduktorů praskala hudba. Dlouhé minuty stereotypních zběsilých poskoků a švihů se podobaly tanci ibise před vzlétnutím. Švihy doznávaly změn. Švihadlo opsalo do strany vhozenou elipsu, změnilo rytmus švihů a kmitlo pod nožkami tanečnice.
Hlavou mi kmitla vzpomínka na trénink muzikálové choreografie, kdy mi učení dělat švihadlem boční osmičky připadalo jako mučení.
Práce, kavárna, děti, rodina, práce, kavárna, děti, rodina, práce, kavárna, děti… FOTO DSB
Tanečnice zvýšila tempo kmitů a do řvoucí hudby skandovala: Práce, kavárna, děti, rodina, práce, kavárna, děti, rodina, práce, kavárna, děti… Pak upadla. Po chvíli vstala a její nohy opět počaly poskakovat a švihadlo kmitat… Tělo měla unavené, shrbené…
Poté, v závěrečné sekvenci, svěžími skoky přes švihadlo skotačila černým tunelem, až zmizela…
Děkovný potlesk diváků byl dlouhý…
A máme po festivalu, řekl jsem… FOTO DSB
A máme po festivalu, řekl jsem…
Mab byla zamyšlená. Oba palce nohou tanečnice byly oblepeny náplastmi… Čtyřicetiminutové sólo ji muselo hodně bolet…
Jako v životě, má královno. Bolí, přebolí. Stále něco překonáváme. Pořád něco přeskakujeme. Padáme a vstáváme, až jednou upadneme a nevstaneme…
Mab se ušklíbla: Švihadlo, Národní divadlo… Jak dlouho může tanečnice toto nasazení vydržet? Pak mi zamávala. Tak zase za rok, milý kmete…
Přežije-li festival, pak určitě, milá Mab…
Zvony chrámu svatého Jakuba odbíjely celou.
Tereza Hradilková a kol.: Švihla. Koncept, choreografie, interpretace: Tereza Hradilková, dramaturgie a režijní spolupráce: Biljana Golubović, hudba živě: Filip Míšek, light design: Pavel Kotlík, zvuk: Michal Sýkora, kostým: Marjetka Kürner Kalous, konzultace: Lukáš Jiřička, produkce: Veronika Hladká, koprodukce: Tanec Praha / PONEC- divadlo pro tanec, Studio Truhlárna. Premiéra 12. října 2016 v Divadlo Ponec, Praha. Psáno z festivalového uvedení 30. května 2018 v HaDivadle.
Brno – Komín, 2. 6. 2018
///
Více na i-DN:
…
…
Komentáře k článku: Mudrování nad DSB (No. 7)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
