Divadelní noviny > Blogy

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 111)

Pan profesor Klicpera psal veselohry sobě pro radost a především pro své studenty v Hradci Králové i v Praze. Asi byl vlastenec, protože je psal česky. S léty se Klicperovy hry zabydlely na prknech českých divadel a tu a tam se na nich objevují dodnes. Nejznámější z nich – Veselohra na mostě – se dokonce rozletěla do širého světa, to když z ní skladatel Bohuslav Martinů stvořil jednoaktovou operu…

Osudem a radnicí těžce zkoušené brněnské Divadlo Radost si na rozloučení se sezonou vyvolilo dvě Klicperovy frašky: Veselohru na mostě a Hadriána z Římsů. Obě uvedlo v jednom podmračeném večeru na Letní scéně Radosti.

Koupil jsem si seniorskou vstupenku a ve svém loveckém kloboučku usedl do první řady amfiteátru připomínajícího antický altán. Kruhové pódium bylo ve své zadní části zastavěno laťkovou konstrukcí dřevěného mostku. Pod mostkem se chvěl rozevřený vějíř modravých pásů vytvářejících dojem ze splavu tekoucí vody. Seděl jsem na levé straně diváckého okruží, takže jsem té vodě viděl pod sukně. Z vody vyskakovaly žáby i štikám podobné ryby. Bylo milé pozorovat dva ležící pány, jak nadšeně manipulují atrapami vodní havěti a plni radosti zpívají primové party.

Úzkou uličkou mezi koleny diváků a vyvýšeným pódiem se prohnalo válečné tornádo. Vojáci stříleli jako u Verdunu. Padali, umírali, vstávali a stříleli. Když se vojáci uklidnili, zůstali čtyři z nich stát vartu. Na každé straně mostu dva. Nohatý reportér s mikrofonem (Jan Bradáč) dlouhými kroky obíhal kolbiště a zasvěceně komentoval válečné dění. Na pravé straně mostu stojí vojáci přátelští, na levé straně mostu dva vojáci nepřátelští. Na skalnaté ploše z papíru se zjevovali muzikanti. Vyskakovali na kruhovou plochu jako svatojánští broučci. Hráli a zpívali jako cvrčkové boží.

Na most se vecpala s obrovitou loutkou nevěsty Popelky líbezná, výtečně zpívající, výřečná Michaela Baladová. Pak na mostě hlídaném znepřátelenými vojáky uvíznul hbitý Chmelař Radim Sasínek s hromotlucky objemnou loutkou pana Pivaře. Později se na most probojoval do souboru nově angažovaný muzikus Jiří Daniel s urostlou loutkou rybáře Sykoše a pan učitel (Petr Šmiřák) s loutkou vyzáblé, zato panovačné paní učitelky a konečně Chmelařova žena Eva s loutkou nakynutého dítěte. Na můstku nebylo k hnutí. Herci se s loutkami třeli o sebe jako ryby. Protože pan principál téměř všechna slova převedl do not – aktéři zpívali. Luzně, čistě a procítěně. Taškařice o tom, jak hlídka člověka na most pustí, ale druhá nepřátelská – z mostu nikoliv, měla spád a dramatičnost. Opera byla značnou dobu doprovázena vzdáleným rachotem kroužícího vrtulníku, který sledoval Moravské náměstí a na něm davy manifestující proti, ale i pro přítomnost imigrantů v Česku.

O přestávce jsem se zapovídal s dávným primátorem Petrem Duchoněm, osvíceným člověkem, který se podstatnou měrou podílel na stavebním boomu divadelních domů města Brna. Jeho zásluhou Divadlo Radost září novotou, dělá radost svým divákům a poutá na sebe i pozornost „mladé“ generace divadelních tvůrců. Zákonitě se naše povídání zaobíralo současnou kauzou – opětovného jmenování principála Pešky do funkce ředitele Radosti. Řekl jsem: Já těm mladým rozumím. My byli zrovna takoví. Oni prošli školami, někteří jsou i talentovaní, ale ne všichni se mohou realizovat. Proto ten jejich atak na ředitele. Možná chtějí přebudovat tento divadelní areál a posunout v něm jeho dění blíže svým představám. Pan Duchoň se kabonil: Také jim rozumím, ale měli by mít víc taktu a více úcty k těm starším, kteří už mnohé dokázali.

Technici vybudovali hradní cimbuří s vraty a na kruhové kolbiště naběhli valaští ogaři a cérky. Gajdovali, nohami cifrovali, hrdla se jím od zpěvu dmula, zvuk fujary remploval vzduchem. Ovečky s beranem jezdili na kolečkových skateboardech. Reportér sdělil, že jsme se ocitli v sídle rytíře Světislava na hradě Rožnově. Šak ba. Pan rytíř (Vilém Čapek), mluvil jak rodilý Valach. Jeho sestra Jenovéfa (Eva Lesáková) „jakbysmet“. Rytíř Světislav se oddával hříšnému harcování na dřevěném bicyklu a Jenovéfa také. Byla jí pořád plná scéna. Cvičila s kužely, laskala se s králíky a běhala kolem dokola jako čamrda. Valašskou výbušnost předváděli s rozkoší a vervou milenci – Světislavova dcera Ruměna (Barbora Dobišarová) a její milý Želmír (Matěj Štrunc). V jednu radostnou chvíli obíhali hradní cimbuří tak prudce, až se míjeli. Do náručí si padli teprve při čtvrtém pokusu. Úctyhodný fyzický výkon!

Start Valachů do Klicperova Hadriána se rovnal mořskému tsunami. Troubení, halekání, pobíhání, poskakování, chrlení slov a muzicírování bylo tolik, že jsem si na okamžik pletl, kdo je kdo… Soběbor (Dalibor Dufek) s žoldnéřem Srpošem (Pavel. J. Riedl) řádili jako pominutí. Srpoš si vylupoval oči, do důlků vkládal barevné kuličky a ty pak pokrýval černou páskou. Chvíli byl slepý na levé, chvíli na oko pravé. Několik kuliček se kutálelo scénickým okružím. Mezi všemi křepčícími a zpívajícími se proplétal hbitý a úlisný Světislavův sluha Lepohlav (Radim Sasínek). Naivnosti Klicperova textu překrývala střelhbitá zběsilost replik a veliké množství gagů či hereckých špílců. Tempo inscenace polevovalo jen v okamžiku zpěvu zádumčivě teskných „valašských“ písniček principála Pešky a při scéně Hadriána z Římsů (Pavel Novák) zavřeného v hladomorně. Smutný, nemocemi prolezlý Hadrián s černými okuláry na holé lebce, žaloval svému sádelnatému zbrojnoši Jehoňovi (Zdeněk Ševčík), jaký je to hrozný osud, plnit vůli otce – muset se ženit. Velmi dobře vykreslená postava, držená v pomalém tempu rytíře smutné postavy, byla kontrapunktem k potrhlostem Rožnovského skanzenu.

Když bylo rozdováděné představení u konce, pozdravil své Valachy Perun hromovládce. Ale jen jemně, vzdáleně, aby neublížil. Pan principál Peška se ukláněl, klaněl se celý početný herecký soubor. Kytek bylo mnoho, zpíval se přídavek, Eva Jurůjová dostala obraz za nejlepší herecký výkon sezony a já měl radost nad tím, jak se divadlu podařilo nakoupit to nejlepší, co na JAMU bylo. Divadlem posedlého muzikusa Jiřího Daniela a výtečnou sopranistku Michaelu Baladovou. Dívka v představení tloukla do gongu a mně táhlo hlavou, jaký asi hudební nástroj jí principál do budoucna přisoudí, na co se asi bude muset herečka naučit hrát. Slečna má ladné paže a dlouze tvarované křehké prsty. Slušela by jí harfa…

Divadlo Radost má za sebou neklidnou, ale umělecky a divácky úspěšnou sezonu. Přeji všem Radosťákům klidný odpočinek a těším se na jejich další dílka z tvůrčí „hlavy“ páně principála Pešky v příští divadelní sezoně!

Brno  – Komín, 27. 6. 2015

Divadlo Radost, Brno – Václav Kliment Klicpera: Veselohra na mostě – Hadrián z Římsů. Úprava, režie, hudba: Vlastimil Peška. Scéna, kostýmy, loutky: Pavel Hubička. Pohybová spolupráce: Helena Pešková. Dramatická spolupráce: Eva Janěková. Osoby a obsazení. Veselohra na mostě (skoro opera o jednom dějství). Chmelař a Pivař: Radim Sasínek. Eva, jeho žena: Eva Jurůjová. Rybář Sykoš: Jiří Daniel. Popelka, jeho nevěsta: Michaela Baladová. Učitel a Učitelka: Petr Šmiřák. Komentátor: Vilém Čapek. Přátelská stráž: Milan Potůček, Pavel. J. Riedl. Nepřátelská stráž: Martin Cenek, Zdeněk Ševčík. Přátelské a nepřátelské vojsko, lodičkám: Dalibor Dufek, Eva Lesáková, Barbora Dobišarová, Pavel Novák, Martin Šlesinger. Hudebníci: Vlastimil Peška, Matěj Štrunc. Hadrián z Římsů (rytířská komedie s libými zpěvy). Světislav, rytíř na Rožnově: Vilém Čapek. Jenovéfa, jeho sestra: Eva Lesáková. Ruměna, jeho dcera: Barbora Dobišarová. Želmír, její milý: Matěj Štrunc. Soběbor, jeho přítel: Dalibor Dufek. Srpoš, žoldnéř: Pavel. J. Riegl. Hadrián z Římsů: Pavel Novák. Jehoň, jeho zbrojnoš: Zdeněk Ševčík. Lepohlav, Světislavův sluha: Radim Sasínek. Sportovní komentátor: Jan Bradáč. Hudebníci, beran, ovce, kůň, krysa, králíci, a procházející turisté: Petr Šmiřák, Michaela Baladová, Eva Jurůjová, Jiří Daniel, Milan Potůček, Martin Cenek. Premiéra 26. června 2015, Letní scéna Radosti.

• Autor: Jaroslav Tuček
• Publikováno: 4. července 2015

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 111)

1. Erik Doležal

   

   Dobrý den,
   chci se zeptat, jak se jmenuje ta holka, co hrála v pohádce Hadrián z římsu ovečku
   Děkuji hezký den

   05.02.2016 (15.09), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

2. Jaroslav Tuček

   

   Michaela Baladová,
   nedávná absolventka DIFA JAMU, obor muzikálové herectví. Talentovaná herečka, výtečná pěvkyně hraje v prvé části představení – ve „skoroopeře“ Veselohra na mostě – půvabnou nevěstu Popelku a v Hadriánovi z Římsů drobnější roličky, mezi nimi i ovci – ovečku, chcete-li…

   Jaroslav Tuček

   08.02.2016 (16.38), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ