Divadelní noviny > Blogy

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 123)

Pod základním kamenem ukotveným na zdi v září roku 1985 bylo postaveno malé pódium a na něm mikrofon. Ze všech otvorů divadla se vyvalili komedianti. Dobře naladění herci a herečky konverzovali s diváky. Za mohutným krkem paní Husy se usadil krojovaný herec Jakub Rek. Tomáš Sýkora rozdával z ošatky ovoce. Vzal jsem si hruštičku…

Vytáhlý mladík v černém s voničkou v klopě (Jakub Vašica) zasedl za bicí soupravu, urostlý vévoda (Kristián Vasilius) hrábnul do kláves a nejkrásnější z krásných (Simona Zmrzlá) se vyhoupla na pódium. Jako luzná víla na mezi notovala libou píseň. Pak pan šéf Morávek přivítal diváckou obec na desátém Divadle v pohybu nazvaném Potrhaní smíchem a oznámil, že na jeho počátku budeme seznámeni s titulovou nabídkou začínající divadelní sezony. Herec v hávu doktora Fausta (Dalibor Buš) odzpíval dramaturgický plán, jako kuplet… Bylo to poutavé… Poté prof. Petr Oslzlý, ředitel Centra experimentálního divadla, festival Divadla v pohybu zahájil.

Houfy diváků se valily do vrat divadla. Mocnější proud mířil vestibulem k hlavnímu sálu Paní Husy na představení Fidlowačky a já s hloučkem zájemců se vydal dolů do sklepní scény na premiéru inscenace Divadla u stolu Tobiáš.
Sklepní divadlo se svým cihlovým klenutím je jako stvořené pro zázraky. Rád do něj vstupuji…

Před vyklopenou nudlí několika málo řad sezení, polehávaly a postávaly v příšeří hrací plochy svítící hranoly. Na zadní stěně blesknul kotouč zrcadla. Bylo to, jako když se krychle lidských příbytků utopí v chladu noci.

Uvádějící dívenka se usmála a vložila mi do dlaně pohlednici s obrázkem torza lidských nohou utnutých nad kotníky, stojících na míse kubisticky barevných sýrů. Nebo panelových domů…? Jedna noha opatřena ponožkou a obutá do bagančete, druhá obnažená s malou náplastí na patě… Všemu vévodil nápis Tobiáš. Drobounkým a vybledlým písmem byl na pohlednici napsán slogan: Bosé nohy na prašné cestě. Kudy dál? Vypjaté vztahy uvnitř milostného trojúhelníku a hlavní hrdina, který se snaží v nejisté době najít sám sebe. Normální příběh o úplně normálním člověku. Tobiáš.

Mezi svítící hranoly vtrhlo divoké, životachtivé mládí v ostře barevných umělohmotných vlásenkách. Pohyby pěti dívek a dvou mužů byly silně stylizovány, jako by šlo o roboty v nějakém bláznivě slizkém snu. Středobodem jevištního dění se stal charismatický, poněkud vyžilý muž jménem Tobiáš (Ondřej Jiráček).

Tobiáš v inscenaci procházel stavy rozdychtění, chorobných záchvatů, magických kejklení spojených se snovou halucinací. Herec přecházel z jedné polohy do druhé s lehkostí. Byl bezprostřední, vtipný, udával tempo inscenace.

Snová Naďa (Agáta Kryštůfková, studentka 4. roč. DIFA JAMU) prožívala před zraky diváků obrovské dívčí drama. Její první láska, růžolící Nathan (Ondřej Dvořák), si sáhl na život. Torzo jeho těla zarostlé v křoví viselo pod diskem blýskajícího zrcadla. Snad měsíce… Zoufalá Naďa se začala upínat na charismatického Tobiáše. Tobiáš však bloudil životem. Osciloval mezi korpulentní Hanou (Petra Staňková) a exotickou kráskou Mínou (Šárka Býčková). Nadin svět se zhroutil. Ocitla se v sanatoriu duševně chorých… Něžná, dětská, vášnivá, křehká, bláznivá Naďa… Nadin bol deformoval její tělo. Hlas nabýval dutosti prasklého zvonu. V záchvatu zoufalství trhala Naďa listy svého deníčku. V jejím nitru rostlo rozhodnutí ukončit vše vzpourou. Vzdalovala se ze zajetí snů do snu věčného. Obnažila mladinký trup a vrostla do věchýtku suchého křoví, vedle milovaného Natana. Herečka Kryštůfková hrála Naďu přesvědčivě!

Třetí výrazná postava inscenace, mladinká Mína (Šárka Býčková, studentka 4. roč. DIFA JAMU), dravá, temperamentní, vyzývavá, chytrá, vtipná, výtečně artikulující, perverzní a tak trochu bestie. Zacílila se na Tobiáše a jeho ego, a byla příčinou Tobiášova kolapsu. Výkon mladé herečky Býčkové byl velmi dobrý!

Tobiáš zatoužil být v blízkosti Nadi. Což se mu splnilo. Po záchvatu šílenství se ocitl v sanatoriu pro duševně choré…
V sanatoriu se setkal se zemitou pacientkou, snad bývalou pedagožkou René (Barbora Nesvadbová) léčící svou duši prací. René oblékaná do „kraťasů“ seká dříví, v cínové vaničce pere prádlo, chová se jako muž. Cudně vypráví o traumatu – zamilovala se do ní žačka, Holčička (Kristina Povodová)… S Naďou se chorý Tobiáš shledával jen v mlžných představách. Choré Nadi posílal láskyplná psaníčka… Naďa se však propadla do beznaděje. Více a víc toužila po své první lásce, zesnulém Natanovi…

Roli lehkomyslného návštěvníka dívčích klínů, krasavce Jakuba, „kamaráda“, protipól Tobiáše, člověka živočišného bez citových vazeb, hrál Ondřej Dvořák. Byl normální, zdravý. Kolem zdí sanatoria chodil zvenčí, protože tudy vedla jeho cesta…

„Nad normálním příběhem normálního člověka“ se otáčel měsíc. Světlem probleskával hrany svítících hranolů. Hranoly se rozpadaly na obdélníky, svým světlem vytvářely na klenbě sklepení zkomolené siluety. V jedné chvíli z toho všeho záření zbyl zřetelný kosočtverec. Chorý Tobiáš s grimasou zoufalství ve tváři se vytrácel. Laskavá temnota skryla vše.

Mladá scénografka Vendula Bělochová vytvořila pozoruhodný scénický obraz dnešního světa. Práce se světly a stíny přispěla k úspěchu inscenace. Chválím i práci autorky scénáře Kristýny Kolovratové a nejvýše oceňuji výkon režisérky a tvůrkyně hudby Gabriely Krečmerové. Režisérka svou inscenací utkala jevištní báseň ze zázračných chvění, hereckých árií a melodií. V představení je příběh snad až příliš zašifrován do toku surrealistických obrazů. I přesto si však inscenace vysoce vážím…

Divadla U stolu přispělo k zahájení Divadla v pohybu X. – Potrhaní smíchem, originálně, vážným experimentálním počinem.

Brno – Komín, 21. 9. 2015

Psáno z premiéry inscenace Tobiáš a startu Divadla v pohybu X. – 15. 9. 2015

• Autor: Jaroslav Tuček
• Publikováno: 26. září 2015

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 123)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ