Divadelní noviny > Blogy

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 127)

Husa na provázku si připomněla narozeniny muže, který pohnul koly osudu dějin našeho státu, Václava Havla. Byl jsem u toho.

Na Alžbětinské scéně plápolala vatra, dým stoupal vzhůru trychtýřem stěn jako oběť bohům… Pod schody foyeru bylo vmáčknuto pódium, vedle něj piano zakryté sítinou. Po stranách pódia stály hospodské stoly a židličky. Na stolech voněly chleby, syrečky a sladké bochánky v papírových košíčcích. Před pódiem stoleček a na něm půllitry naplněné pivem. Na pianu, za pódiem i před ním se povalovala selata a vepř. U vstupních dveří postával kamarád hasič a za ním urostlý herec Rek v kroji chasníka z Prodané nevěsty, s českou vlaječkou na špejli. Dav svátečně naladěných, pěkně oblečených lidí, si sedal do desíti řad naklopené elevace. Kde se dalo, stavěla se další a další sedadla. Z reproduktorů hřímal sbor Smetanovu zlidovělou píseň Proč bychom se netěšili, když nám Pánbůh zdraví dá.

Šéf Morávek přečetl Havlovu vizi nejdůležitějších hodnot, na kterých by měla stát budoucnost naší společnosti.
Není nic jednoduššího, než myslet si, že blahobyt bude trvat věčně. Nebude.
Společnost naší republiky se začíná pozvolna, ale nicméně nebezpečně, blížit ke kritickému bodu rozpadu hodnot.
Naši studenti vykazují postupně horší výsledky v řadě oborů.
V rámci Evropské unie zaostáváme v počtu vysokoškolsky vzdělaných osob v populaci.
Byla přerušena kontinuita s evropskou i světovou intelektuální elitou.
V národě je zřetelná absence duchovních hodnot.
Jak z toho ven? Pěstovat kritické myšlení, nelhat, nepodplácet, nekrást, být skromný, svobodně myslet, svobodně mluvit a být hrdý na svou zem.

Na pódium vtrhla rozjásaná česká Prodanka a s ní český, krojovaný živel. Jeníčci, Mařenky, Krušinové, Kecalové, Esmeraldy (Dalibor Buš, Jan Kyzlink, Ondřej Jiráček, Ondřej Kokorský, Jakub Rek, Tereza Marečková, Ivana Hloužková, Růžena Dvořáková, Simona Zmrzlá) pěli z plných plic: Proč bychom se netěšili, netěšili, když nám Pánbůh zdraví dá, zdraví dá… Snaživá, důstojně vlezlá, okouzlující reportérka (Nicole Maláčová) dokonalou angličtinou přivítala Václava Havla a požádala ho o „big příběh“ z jeho života.

Václav Havel (výtečný Milan Holenda) zrovna zápasil s rýmou a kapesníkem. Nesměle, s elegancí a humorem, počal vyprávět story o tom, jak si s paní Olgou (Simona Zímová) chtěli koupit prase, aby mohli pro manželky vězněných kamarádů uspořádat „zabíjačku“. Zaskočená reportérka nechápala. Chtěla big příběh o big událostech, a Mr. Havel povídá o kupování prasete. Nonsens! Big Havel s neodolatelným úsměvem, a roztomilým ráčkováním pokračoval v líčení story, jak v Česku není jednoduché byť jen prase koupit. Krojovaný lid jásal: Jenom ten je v pravdě šťasten, kdo života užívá, užívá, užívá.

Lehoučce rozmarný příběh pražského intelektuála o sjednávání podmínek pro zakoupení zvířete od bodrých českých pěstitelů prasat byl inscenován operetním stylem. Slovo bylo prokládáno popěvky a rozpustilými tanečky. Bavil jsem se, ale smát se mi nešlo…

V programu jsem se dočetl:
Dávno jsem zapomněl, že jsem text „Prase“ někdy napsal, a tak vděčím přátelům, že ho objevili a rozhodli se ho použít. Počátkem osmdesátých let jsem byl – podobně jako více mých přátel – ve vězení, venku byly pro nás podmínky kruté, a tak jako určitý způsob sebeobrany vznikla „Hrobka“, veselé společenství manželek zavřených disidentů, těch, co zůstali na svobodě a jejich přátel. Já se vrátil z vězení v situaci, kdy „Hrobka“ chystala zabijačku, a zapojil jsem (navzdory tomu, že mám k zabijačkám nevyjasněný vztah) do její přípravy… Jsem upřímně zvědav na divadelní provedení. Václav Havel.

Hamižnost, vypočítavost a ziskuchtivost krojovaného lidu českého rostla, až dorostla v hořká podobenství… Ouvej ouvej ouvej, konec radostí, konec radostí, hrnou se starosti, hrnou se starosti, zlosti, mrzutosti, zlosti mrzutosti, zlosti mrzutosti, mrzutosti ouvej.

Cena prodávaných selat se navyšovala úměrně s jejich malostí. Cena prasete s jeho velikostí a mírou poznání, komu že se má to zvíře prodat. Konečná suma kilogramu hmotné váhy byla tak obrovská, že zakoupení prasete stálo Václava Havla jeho prkenici s celou hotovostí, hodinky, prsten a šperky paní Olgy. Dobrá věc se podařila – Pravda, láska zvítězila…

Prase bylo zakoupeno, zabito a krojovaným lidem za horoucího zpěvu konzumováno. Pravda, láska zvítězila – Pravda, láska zvítězila – Šťastně ukončen jest boj -šťastně ukončen jest boj – veselý se kvase stroj! – se kvase stroj!!!

Paní Olze nechutnalo, vepřové jí rostlo v ústech. Vstala a křičela Shakespearovy verše:
Duj, větře – až ti puknou tváře! Udeř, hrome – zem jedinou ranou zkuj v placku!

Václav Havel ji uklidňoval: Kašli na Leara a jez…

Krojovaný lid český zpíval: Proč bychom se netěšili, proč bychom se netěšili – když nám Pánbůh zdraví dá, zdraví dá, když nám Pánbůh zdraví dá, zdraví dá, když nám Pánbůh zdraví dá, zdraví dá. Jenom ten je v pravdě šťasten – kdo života užívá, UŽÍÍÍÍÍVÁÁÁÁÁÁ!!!!!

Reportérka se stala poněkud konsternovanou. Paní Olga povstala a procítěně zapěla: Ať mír dál zůstává s touto krajinou! Šokovaná reportérka vyhrkla: THE END OF THE BIG HUNT PIG ! (Konec velkého honu na prase!) A protože jí k vyjádření údivu nestačila anglická slova, vysoukala ze sebe výkřik český, který používáme v Brně, ale který není publikovatelný.

Tleskalo se, kytice byly a pan šéf nás vyzval k hostině. Kousal jsem krajíc s olomouckým syrečkem a bužírující hasič kousal k tomu slova: Kdepak, jak já to vidím, s námi nehne ani prase. Na nás nemá nikdo. Padla na mě únava. Šel jsem domů.

Brno – Komín, 7. 10. 2015

Divadlo Husa na provázku, Brno – Václav Havel: Prase aneb Václav Havel´s Hunt for a Pig, opereta dell´arte. Režie: Vladimír Morávek. Hráli: Milan Holenda, Simona Zmrzlá, Nicole Maláčová, Jan Kyzlink, Ondřej Jiráček, Ondřej Kokorský, Jakub Rek, Tereza Marečková, Ivana Hloužková, Růžena Dvořáková, Josef Hervert. Na klavír hrál: Martin Jakubíček. Úprava textu: René Ludowitz. Dramaturgie: Petr Oslzlý, Lucie Němečková. Scéna, masky, kostýmy: Sylva Hanáková. Pohybová spolupráce: Jiří Bilbo Reidinger. Prase vyrobil Ladislav Vlna. První uvedení 20. 3. 2010. Psáno z reprízy 5. 10. 2015.

• Autor: Jaroslav Tuček
• Publikováno: 24. října 2015

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 127)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ