Divadelní noviny > Blogy Festivaly
Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 13/5)
Pátý den Mezinárodního festivalu divadelních škol Setkání/Encounter sobota 20. dubna 2013
Rána bývají těžká, někdy až dost. Dal jsem si sprchu, potom bílou kávu, chléb s margarinem, nabalil si zatvrdlé rohlíky, láhev čaje a vyrazil do oroseného Komína.
Všichni byli urostlí, výrazní, suverénní a zapamatovatelní. FOTO archiv festivalu
V příjemném sále Divadla na Orlí jsem se procpal do prvé řady a na vedle sedícího Josefa Kovalčuka vysypal slova chvály: Organizační i umělecká úroveň festivalu je vysoká, jsem nadšen! Profesor Kovalčuk řekl své: Hm, hm, ano, festival se povedl, a to už vbíhaly bíle oděné postavy na bílou plochu členěného hracího prostoru. Jako na módní přehlídce, seskakovali ze zadního mola manekýni a předváděli nám svá nitra. Gyntů bylo skutečně sedm. Všichni byli urostlí, výrazní, suverénní a zapamatovatelní. Skvěle ovládali těla, mimiku tváří, správně volili gesta, věděli, co hrají, výtečně zpívali a skvěle hovořili! Jejich němčina byla excelentní! Podobně tomu bylo i s herečkami. Na první pohled bylo patrné, že škola v Grazu své studenty vede k profesnímu perfekcionalismu a k zvládnutí velkých prostor kamenných divadel. I když po hříchu, cestou studiového experimentu.
Na první pohled bylo patrné, že škola v Grazu své studenty vede k profesnímu perfekcionalismu a k zvládnutí velkých prostor kamenných divadel. FOTO archiv festivalu
A opět na tramvaj, v tramvaji do jedné ruky rohlík a do druhé bulletin. Mexiko, Benemérita Universidad Autonóma Puebla. Mexická univerzita z města Puebla má dlouholetou tradici, neboť byla založena již na konci 16. století. Škola má své zastoupení v celém regionu Puebla. Její motto lze parafrázovat jako: „Myslete dobře, abychom žili lépe.“ Gustavo Alberto Cuallo Gonzáles Macbethovy fúrie. Diváci se mohou těšit na prolnutí děl dvou velkých literárních tvůrců – Shakespeara a Aischyla. Autor adaptace promítá osud Oresta, jenž zabil svou matku Klytaimestru, do středověku. Právě v tomto období žil ve Skotsku král Macbeth, do kterého se Orestes převtělí. Setkává se s fúriemi, které na sebe vezmou podobu čarodějnic a snaží se ho potrestat.
Zapálil tlustou, žlutou svíci, sedl si pod hrozen z lan a mluvil a mluvil. FOTO archiv festivalu
Dobíhám do Marty. Elevace je opět v prostorách jeviště, sedám do prvé řady, za mnou naposled usedají členové poroty. Říkám: Je to podobné jako na olympiádě, nemusíte zvítězit, ale i tak je těžké zúčastnit se a vydržet nasazené tempo až do konce. Pánové se smáli, jakoby mně rozuměli.
Tři herečky sundaly masky z obličejů a přistoupily k obecenstvu. Jedna z nich si vybrala mě. FOTO archiv festivalu
Na ploše, docela v popředí byl nízký praktikábl a nad ním visel na strop zavěšený obrovitý hrozen světlého lanoví, hnědavých provázků a červených nitek. Fúrie v maskách běhaly v kruhu, křepčily rituální tance, španělštinou nás uváděly do děje. Přišel vlasatý muž, Orestes. Jeho řeč i pohyby byly teplé jako Golfský proud. Černé, divoce vyhlížející vlasy i vousy z něj dělaly otcovraha z Máchova Máje. Hovořil mluvou dokonalého španělského spíkra. Zapálil tlustou, žlutou svíci, sedl si pod hrozen z lan a mluvil a mluvil. Fúrie se proměnily v čarodějnice, kolovaly kolem zarostlého muže, nůžkami přestřihávaly červené nitky osudu Oresta a z košatého hroznu lanoví vytvořily protažený trs. Z Oresta se stal král Macbeth. Čarodějnice si sundaly blůzky a s prsy divoce trčícími vyslovovaly své kletby. Synchronizace jejich mluvy byla obdivuhodná. Do slov obnažených divých žen odmlouval král Macbeth dlouhý monolog. Svíce hořela, mluvní výdechy krále povívaly plamenem, sálem burácela španělština. Bylo to sugestivní i nezvyklé. Tři herečky sundaly masky z obličejů a přistoupily k obecenstvu. Jedna z nich si vybrala mě. Naklonila se k mému obličeji a uhrančivým hlasem milostně naléhala. Žel španělsky. Fúrie ustoupily, hra skončila. Diváci tleskali, děkujícím herečkám se v očích objevily slzy. Pláč jimi zachvíval jako osikami. Studentky z dalekého Mexika plakaly štěstím, že hrály v Brně na festivalu…
Bylo to sugestivní i nezvyklé. FOTO archiv festivalu
Jeden z porotců mně sdělil, že jsem zřejmě neodolatelný a tuze přitažlivý, když mi herečka přede všemi vyzná Shakespearovými slovy něhu. Odpověděl jsem: To víte, pane, ona ta slečna okamžitě poznala, že jsem kdysi hrával Romea!
Mé loučení se studentským festivalem bylo rychlé. Podal jsem ruku Vladimíru Hulcovi, řekl: Aniž bych chtěl ovlivňovat porotce, myslím si, že vítěznou palmu si odnášejí studenti z Kapského Města. Byli absolutní! Bohužel musím běžet, za chvíli mám zkoušku na scénické čtení v aule právnické fakulty. Hraji muslimského šejcha…
/Konec/
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 13/5)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
