Divadelní noviny > Blogy

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 151)

Doba se posouvá, ba přímo hrne. S potěšením sleduji proměnu směřování brněnského baletu.

Nedávno jsem byl nadšen obtiskem geniální choreografie světově proslulého choreografa a tanečníka George Balanchina Serenády pro smyčce C dur Petra Iljiče Čajkovského. Soubor zazářil. Vytančil choreografií „předepsanou“ abecedu klasického baletu: attitudes, arabesques, jetés, entrechats, tour à la seconde, fouetté v dokonalé interpretaci. Taneční bravuře sekundoval skvělý výkon orchestru pod taktovkou dirigenta Kružíka…

Na premiéru baletních miniatur Petite Mort přicházeli ctitelé tanečního umění po červeném koberci. Přijeli z Brna i dalekého okolí. Mnozí z nich byli přátelsky vítáni vedením baletního souboru a ředitelem divadla.

V sále mě čekalo překvapení. Orchestřiště bylo překryté. „Hráči“ orchestru nastoupili na holou plochu jeviště v černých fracích bez hudebních nástrojů, s černými židličkami v rukou. „Orchestr“ bez nástrojů spustil. Z reproduktorů se ozvala Beethovenova Osudová…

Skupina houslistek virtuozně zvládala neexistující smyčce, sekce hornistů dula do imaginárních plechů, flétnistky přifukovaly fuky s našpulenými rtíky, páni tympanisté kmitali pomyslnými paličkami a kontrabasy tvrdily hrubými tahy paží reprodukovanou muziku. Tanečníci měnili svá postavení, nožky jim poletovali vzduchem, tlapkami vyťukávali značky do řádek notové partitury. Bylo to vtipné, úsměvné, milé a krátké.

V kratičké pauze jsem meditoval: Petite Mort, Petite Mort, to nám ta malá smrt začíná docela zvesela.

Mlžnou jevištní clonou zářily tři světelné body. Bylo ticho. Z mlžného oparu vystoupil muž. Zůstal stát v postoji zamyšlenosti. Posléze se rozběhl, povyskočil a s rukama rozpjatýma opsal ve vzduchu půlobrat. V rozlehlé, pusté prostranství přicházely další postavy. Po vzoru muže se odrážely, skákaly a točily půlobraty, tvořily obrazce podobné krajkám. Zazněla hudba. Smyčcový kvartet Smrt a dívka Franze Schuberta. Taneční páry vířily prostorem. Tempo pohybů se zvyšovalo. Propletence ornamentů rukou a nohou připomínaly znaky klínového písma. Muž upadl. Družina jeho apoštolů však tančila dál. Mizela v mlhách budoucnosti. Choreografie Mária Radačovského měla u diváků úspěch.

O přestávce jsem bloudil honosnými prostorami Janáčkova divadla. Míjel jsem skupiny divadelních pamětníků, zasloužilých tanečníků a tanečnic, poslouchal vášnivé spory, jak i ten balet…

Je to vůbec ještě brněnský balet? pravil jeden z nich. Dle jmen tanečníků a tanečnic se zdá, že nikoliv, zněla odpověď. Třetí řekl: Je to balet chudobnosti. Minimalistická scéna, skromné kostýmování, hudba bez orchestru. Čtvrtý dodal suše: Balet bez dirigentova gesta není pro mne balet! Do skupiny debatérů vzhlížela v bronzu odlitá tvář Iva Váni Psoty.

Mezi tři nabílené papírové stěny domácnosti vstupovali muži a ženy. Z reproduktorů zazněla hudba svým způsobem spíš módní než moderní a pro lepší divákovu orientaci i poeticky ironický komentář: Rozbili jsme atom, doletěli na Měsíc, vynalezli internet, zmapovali strukturu DNA a utvořili televizní reality show. Přesto existují velké záhady, které ještě čekají na rozluštění. Kupříkladu dosud nevíme, jak funguje ženský mozek a zda vůbec funguje mozek mužský.

Třetí částí baletního večera byla rozpustilá buffo hříčka silvestrovského ražení Masculine / Feminine. V krátkých skečích o čtyřech kapitolách kreslili tanečnice a tanečníci karikatury ušlápnutých, nerozhodných, překvapovaných, milujících, trpících mužů a panovačných, rozmařilých, cholerických a vševědoucích žen. V choreografii Lukáše Timuláka se baletní soubor blýskl rozvernými výkony v neobvyklé allegrové kompozici a zvládnutím technicky náročných tanečních prvků. Slečna po mé pravici špitla: Komerce…

Korzoval jsem mezi diváky. Hlouček studentek pohybového divadla pěl chválu. Zastavil jsem se před panelem s fotografií ikony současného baletního nebe, choreografa Jiřího Kyliána. Vedle tváře záhadně se usmívajícího muže držícího v ruce bílou divadelní masku jsem četl: Petite Mort je poetický a zvláštní způsob popisu extáze při pohlavním styku. Ve francouzštině, i v některých jiných jazycích, je tento pocit popisován jako „malá smrt“. A možná proto, že ve chvíli potěšení (nebo v okamžiku, ve kterém se potencionálně tvoří nový život) nám připomíná skutečnost, že naše životy mají relativně krátké trvání, a že smrt od nás nikdy není příliš daleko, vytvořil jsem tuto choreografii na dvě pomalé věty ze dvou nejslavnějších Mozartových klavírních koncertů.

Najednou bylo ticho. Odtrhl jsem se od četby a plíživým krokem se šoural lesknoucím schodištěm dolů. Usměvavá uvaděčka s porozuměním otevřela dveře parteru. Doklouzal jsem do druhé řady. Tiše se rozevíral modrý samet opony.

Zlatavě nasvícení, spoře odění, dokonale rostlí krasavci vstupovali do ticha hlubokého jícnu zlatavé plochy scény kroky antických bojovníků. Břity kordů se stříbřily v jejich rukou. Obraz hodný středověké amfory… Ladnými pohyby vlnících se laní vtančily spoře oděné zlatavé dívky. Vpíjely se do pobožnosti bojechtivých linií mužů. Nakloněné svislice kordů se ohýbaly do bublin blýskavých smyček, posléze, zrušeny gravitací uléhaly ke spánku. Těla žen vítězila nad kovovými kordy. Vklouzávala do náručí lepých bojovníků. Jemné tóny Mozartovy hudby se snášely z nebes na touhou rozechvělé dvojice tvůrců příštích životů… Krása se snoubila s nádherou, snová choreografie s dokonalostí tanečníků. Seděl jsem jako přikován.

Když zlaté opojení odměňovali kyticemi a potleskem stojících diváků, měl jsem zcela ochrnuté nohy…

Venku byl mráz. Šel jsem kolem Ronova vysokého koně. Markrabě byl pocukrován sněhovým pápěřím.

Skončil sváteční den a zůstala jen zima.

Brno – Komín, 26. 1. 2016

Národní divadlo Brno / Janáčkovo divadlo – Petite Mort, večer baletních miniatur.

Beethoven. Hudba Ludwig van Beethoven. Choreografie a režie: Mário Radačovský. Kostýmy: Patricia Barker. Baletní mistr: Ivan Příkaský. Tančí soubor baletu NDB. Housle: Barbora Bielková, Natasa Dudar, Ilaria Ghironi, Kateřina Matonohová, Sayumi Nishii, Aki Nishio, Monika Pimková, Emilia Vuorio.  Flétny: Tiffany Byrd, Serena Green, Markéta Habalová, Nelka Lazovič, Petra Říhová, Elizaveta Shibaeva, Hana Švábenská, Laetitia Vanderijst, Martina Vlachová. Horny: Anita Glosová, Carolina Isach Cogollos, Veronika Kurjanová, Tereza Mrkosová, Isabela Poli. Tympány: Manuele Bolzonello, Dan Datcu, Gregor Giselbrecht, Petr Hos, Uladzimir Ivanov, Thoriso Magongwa, Luděk Mrkos, Václav Šutorka. Kontrabasy: Arthur Abram, Alessandro Giovine, Pavel Kolář, Peter Lerant, Florent Operto, Martin Segeťa, Martin Svobodník, Vincent Tapia. Původní premiéra 8. 5. 2015, Grand Rapids Ballet, USA.

Spolu. Hudba: Franz Schubert. Choreografie a režie: Mário Radačovský. Kostýmy: Linda Tublerová. Baletní mistři: Jana Ruggieri, Ivan Příkaský. Tančí: Nasťa a Arthuro – Emilia Vuorio, Arthur Abram.  Nataša a Dan – Natasa Dudar, Daniel Datcu.  Alexa a Daniel – Barbora Bielková, Florent Operto.  Košuta a Arthuro – Ivona Jeličová, Martin Svobodník.  Klaudi a Csimadaši – Klaudia Radašovská, Jan Fousek.  Kaňa a Szabko – Nelka Lazarovič, Ivan Popov.  Barča a Francisco – Hana Švábenská, Pavel Kolář. Původní premiéra: Balet Bratislava, 26. 10. 2013.

Masculine / Feminine. Hudba: Herbie Flowers@Barry Morgan, Masakazu Ito. Choreografie a režie: Lukáš Timulák. Scéna a text: Peter Bil´ak. Kostýmy: Lukáš Timulák, Peter Bilak, Joke Visser. Recitace: Petr Halberstadt. Baletní mistr: Ivan Příkaský. Tančí: Aram – Ivona Jeličová.  Astrid – Baria Ghironi.  Sarah – Emilia Vuorio.  Chiaki – Natasa Dudar. Spenser – Martin Segeťa.  Cesar – Alessandro Giovine.  Marne – Arthur Abram.  Or – Florento Operto. Původní premiéra 24. 2. 2011 v Netherlands Dance Theatre 2, Lucent Danstheater, Den Haag.

Petite Mort. Hudba: Wolfgang Amadeus Mozart. Choreografie a režie: Jiří Kylián. Scéna: Jiří Kylián. Kostýmy: Joke Visser. Světelný design: Jiří Kylián, Joop Caboort. Asistent Choreografa: Elke Schepers. Světla a technická supervize: Kees Tjebbes. Baletní mistr: Jana Přibylová. Tančí: Duet číslo 1 – Serene Green, Uladzimir Ivanov. Duet číslo 2 – Ilaria Ghironi, Peter Lerant. Duet číslo 3 – Emilia Vuorio, Gregor Giselbrecht. Duet číslo 4 – Klaudia Radašovská, Arthur Abram. Duet číslo 5 – Ivona Jeličová, Ivan Popov. Duet číslo 6 – Elizaveta Shibaeva, Martin Svobodník.  Původní premiéra na Salzburském festivalu 23. 8. 1991 v Kleines  Festspielhaus. Premiéra v Netherlands Dance Theatre 12. 9. 1991, AT@t Dans Theater v Haagu.

Premiéra večera Petite Mort 21. ledna 2016, Janáčkovo divadlo, soubor baletu Národního divadla Brno.

• Autor: Jaroslav Tuček
• Publikováno: 27. března 2016

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 151)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ