Divadelní noviny > Blogy

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 153)

Podívat se na staré divadelní kusy nově umí čtverák, kouzelník a principál Vlastimil Peška. Přepsal Tylova Strakonického dudáka, zkomponoval pro něj písničky, árie i sbory a se svými lidmi roztočil na scéně divadla kolotoč nápadů, taškařic, líbezností a lásky…

Plný sál diváků čekal nedočkavě na začátek představení. Jejich radostné očekávání se stalo nakažlivým a přelilo se i na mě. Před strakatinu černobílé opony vyběhl ve tmavém dlouhém chalátu, se slamákem na hlavě a s šaškovskou holí v ruce staročeský mluvčí. Vítal, vtipkoval, vysvětloval a roztáčel dění na jevišti. Herecká chasa ve strhujícím tempu skotačila, škádlila se a zpívala hymnus: Peníze jsou pány světa…

Uprostřed jeviště stál vysoký kůl. Posvícenská májka. Strom života, chcete-li. Kůl opásaný dlouhými, do pravého úhlu zahnutými rameny zakončenými vozíkovými kolečky byl ověšován nejrůznějšími předměty a vytvářel rychle se měnící prostředí. Byl venkovským kolotočem, kouzelnou horou, vězením, trůnem krále Orientu, hospodou, vláčkem, drezínou i dětským kočárkem. Kolem májky se roztáčely osudy hlavních hrdinů dávné báchorky. Švanda dudák šel do světa a jeho Dorotka se vydala v doprovodu šumaře Kalafuny svého milého hledat. V dálné zemi ho nalezla. Za pomoci nadpřirozených kouzel Švandovy matky Rosavy unikl dudák z vězení a vrátil se domů. I zde je jeho život v nebezpečí, ale nakonec Dorotčina láska nad mocí čarodějných duchů zvítězí…

V dokonale seskládané jevištní koláži z ryze divadelních prvků vévodili výrazně kostýmovaní herci. Každý z nich vytvářel několik drobných roliček často komponovaných do sborových scén a někteří z nich k tomu všemu hráli postavu pro děj důležitou, ne-li hlavní… Jde o zvláštní druh působivého střihového herectví, ve kterém není prostor pro psychologizování, polotóny či šepoty. Zvítězí ten, kdo vládne tělu, je dravý, ohebný, vtipný, ovládá hru na hudební nástroje a umí zacházet se svým hlasovým aparátem tak, aby mu bylo rozumět i v poslední řadě dětmi naplněného sálu.

Herecký prim v inscenaci hrál Jiří Daniel v postavě vesnického šumaře, bodrého otce početné rodiny Kalafuny. Trochu ťapavý krok, černý širák, černý splývavý kaftan, v rukou housličky. Zpíval, mluvil, filosofoval, byl českým muzikantem, co má srdce na pravém místě. Jeho „starou“, maminu Kordulu, si střihla od podlahy a s gustem Leona Ondráčková. Dorotka v podání blonďaté Barbory Dobišarové byla ráznou, půvabnou, milující i zpěvnou pěnkavou. Švarného svéhlavce, dudáka toužícího po slávě a penězích ztvárnil muzikant tělem i duší Pavel J. Riedel, jediný český Švanda hrající živě na „božské dudy“ – na saxofon! Všemi mastmi mazaného světáka Vocilku hrál s chutí bystrý, výřečný kudrnáč Dalibor Dufek. Cylindr na hlavě, v ruce špacírku a na sobě frak.

Výraznými figurami hajného Trnky a Krále Alfonorose se blýsknul herecký „bard“ Zdeněk Ševčík. Nejchytřejší, nejkrásnější, nejmocnější a krutou princeznou Orientu Zulikou se pochlubila Helena Dvořáková, také nezapomenutelná představitelka hbitého, rtuti podobného dítěte. Úspěchu a potlesku na otevřené scéně se dočkal gagman Pavel Novák, s němou rolí psa Azora. Milující matku, pro dítě se obětující pohádkovou lesní žínku Rosavu hrála s přirozenou emocí a přesvědčivě Eva Lesáková. Panovnici nad lesními pannami Lesanu vyzpívala půvabně zvonivá Michaela Baladová. Duší a šarmantním hybatelem představení se beze sporu stal Opovědník Viléma Čapka. Do radostné večerní pohody přispěli nezaměnitelně slovutní pánové Petr Smiřák, Aleš Podařil, Martin Cenek, Petr Oplt i líbezné dámy Stanislava Havelková a Kateřina Höfnerová.

Vážení, budete-li si chtít odskočit z tíživých časů, zajděte si do Radosti pro radost. Na Strakonického dudáka, co umí nejen na „božské dudy“ – na saxofon, ale i na mír v duši a dobrou pohodu.

Brno – Komín, 13. 3. 2016

Divadlo Radost, Brno – Josef Kajetán Tyl: Strakonický dudák. Úprava, režie a hudba: Vlastimil Peška. Výprava – kostýmy a loutky: Sylva Zimula Hanáková. Scéna: Vlastimil Peška. Pohybová spolupráce: Helena Dvořáková. Dramaturgická spolupráce: Eva Janěková. Hrají. Švanda, mladý dudák: Pavel. J. Riedel. Vocilka, vykutálený chlapík: Dalibor Dufek. Dorotka, dcera hajného Trnky: Barbora Dobišarová. Trnka-hajný, Král Aleonoros, Koděra-rychtář, hudebník: Zdeněk Ševčík. Rosava – polednice, matka Švandy: Eva Lesáková. Opovědník, posel krále Aladonose a strážce: Vilém Čapek. Kalafuna, venkovský muzikant: Jiří Daniel. Kordula, Kalafunova žena a divoženka: Leona Ondráčková. Lesana – panovnice nad lesními pannami a Gulinari- služka: Michaela Baladová. Zulika-princezna, lesní panna, Divoženka, slečinka a dítě: Helena Dvořáková. Vanika-služka, lesní panna, divoženka a dítě: Stanislava Havelková. Panímáma, lesní panna, divoženka a dítě: Kateřina Höferová. Pes Azor, Mikuli-hoteliér, divoženka, chasník a dítě: Pavel Novák. Telegrafista, Dulina-sklepník, lesní panna, chasník, dítě a hudebník: Petr Šmiřák. Klavírista a strážce: Aleš Podařil j.h. Hostinský a hudebník: Martin Cenek. Strážce a chasník: Petr Oplt.  Premiéra: pátek 11. 3. 2016.

• Autor: Jaroslav Tuček
• Publikováno: 3. dubna 2016

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 153)

1. Mgr.Zdeněk Kaloč, režisér

   

   Inscenace
   Strakonického dudáka v Divadle Radost, jak je popisována a dokumentována fotografiemi, je do značné míry plagiátem mé inscenace této hry ve školním divadle Marta a později na scéně Mahenovy činohry. Pan Tuček by si měl prohlédnout recenze a fotografické materiály z těchto mých inscenací a nemystifikoval by čtenáře Divadelních novin povídáním o originální úpravě a inscenačních postupech pana Pešky. Pokud si vzpomínám, pan Peška v mé inscenaci Strakonického dudáka dělal záskok v jedné z rolí.
   Mgr. Zdeněk Kaloč, režisér a dramatik.

   18.04.2016 (13.42), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ