Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 159)
Vlny Baltiku se valí, vůkol je cítit šedý chlad. Schoulená postava drobného muže, posazená na okraj obrovského prostoru uprostřed papírových stylizací seskládaných skal, se chvěje v zamyšlení. Je mu zima. Tmavá, jako stín průhledná žena, prochází strohými kroky nehybnou scénou zleva, zprava, křížem krážem, přináší tmavé kabáty, pokládá je na schouleného muže, až se muž pod jejich tíží zhroutí…
Dušan Hřebíček na plakátu k inscenaci J. A. Pitínského Otvírání studánek Alfréda Radoka. FOTO JAKUB JÍRA
V orchestřišti čtyři hudebníci s dirigentem hrají líbeznou hudbu zašlých krás, vonících kostelní věží „tam u nás doma“ v Poličce… Jak otevřít oči zapomenutých studánek…?
V oparu tříštivých vod vstupuji na scénu postavy, osoby i hnusnosti doby, které ovlivnily osudy tvůrčího umělce a vyhnaly jej z rodné země… Alfréd Radok, vynikající filmový a divadelní režisér, světově proslulý vynálezce Laterny magiky, našel azyl politického exulanta v Göteborgu. Jeho věrná žena Marie je s ním…
Kineticky se proměňující scéna se vzdouvá, sjíždí shůry, krabatí se… FOTO JAKUB JÍRA
Kineticky se proměňující scéna se vzdouvá, sjíždí shůry, krabatí se a mizí. Konstantními zůstávají jen boky nepříjemného odstínu namodralé zeleně. Směšný obraz krutosti vítězného -ismu z padesátých let, ve kterém ministr kultury Kopecký, po předvedení filmu Otvírání studánek režiséra Radoka peskuje: Tohle je ten jejich židovský expresionismus, dýchá disonančním puchem, doufám, že navždy odváté minulosti.
Pomalost dění je střídána prudkostmi, vážnost poryvy klaunských vstupů tří „komiků“.
Tmavá, jako stín průhledná žena, prochází strohými kroky nehybnou scénou zleva, zprava, křížem krážem, přináší tmavé kabáty, pokládá je na schouleného muže, až se muž pod jejich tíží zhroutí… FOTO JAKUB JÍRA
Scéna rozjásané bruselské radosti Alfréda Radoka, obklopeného novináři a hlavami pomazaných politických i kulturních osobností světa, s Radokovým vydechnutím: Dali nám zlatou medaili… se zdá být vykřičníkem. Zrovna tak jako konfliktnost výslechů, slídění špiclů i následné Radokovy srdeční kolapsy. Vše objímá hudba. Posvátná, odpouštějící, sluchu lahodící hudba…
Pár mladých tanečníků dává na odiv krásu svých těl, proplétá se zlými ději mrtvých. Tanečníci mají v sobě sílu plození i lásky. Zpívající děti zaplňují holiny, drží v dlaních proutky nevinnosti. Třepetají ručkami, mávají, zpívají: Vždyť každá studánka v lese, na hladině nebe nese. Kdyby jí nebylo, o zem by se rozbilo… Vyčistíme ji?
Aktéři jsou do svých rolí zahleděni. Vlastně ani nehrají. Jsou postavami příběhu… FOTO JAKUB JÍRA
Z plátna padají obrazy exodu židů. Alfréd a Marie vzpomínají nad kufry svých zavražděných… Hudba, jemná hudba zní na dlouhou cestu milionů týraných… Aktéři jsou do svých rolí zahleděni. Vlastně ani nehrají. Jsou postavami příběhu…
Jako Fénix vládne jevišti herec Dušan Hřebíček v roli režiséra Radoka. Střídá polohy dramatické, klidové, výbušné i komediální s bravurou hereckého barda. Partnerkou je mu éterická Eva Novotná v postavě manželky Marie. Energická, chápající, rvavá, elegantní i vytrvalá…
Jako Fénix vládne jevišti herec Dušan Hřebíček v roli režiséra Radoka. FOTO JAKUB JÍRA
Radokovi se v Göteborgu nedaří. Po dlouhém zvažování se rozhoduje přesídlit do Vídně. Ve vlaku se však nachladí a 22. dubna 1976 umírá… Opona padá, diváci tleskají, herci se neděkují…
Po přestávce vydechuje jeviště epilogem, scénickým provedením drobné kantáty Bohuslava Martinů Otvírání studánek. Předchozí dramatický příběh je umocněn. Dobře rozumíme slovům Marie: Exil je všude stejný. Jak se člověku na mořském břehu zasteskne po studánkách. Po odrazu nebe v nich…
Jeho věrná žena Marie je s ním… FOTO JAKUB JÍRA
Mezi zpívajícími dětmi se proplétají mladí milenci. Tančí. Splétají svá těla v aktu stvoření. Jako zpěv ptáků, jako pramínky vody zurčí hlásky sopránů a altů. Dětí jako smetí. Až vyrostou, budou pány této země. Doufám…
Poutníkův hlas zatíná do paměti slova poselství: Z ruky do ruky si podáváme těžký klíč, klíč od domova… Doznívají tóny, umlkají hlasy, ustává pohyb. Jen lehký opar se vznáší nad českou krajinou.
Ach, Bože, který řídíš vše, řekni, proč jsme takovou marnotratnou zemí, proč…?! FOTO JAKUB JÍRA
Otvírání studánek je u konce… Ach, Bože, který řídíš vše, řekni, proč jsme takovou marnotratnou zemí, proč…?!
Mohutný potlesk se mísí s voláním bravo!! Účinkující se děkují dlouho… Skončila divadelní symfonie o hořkostech života našeho, života vezdejšího. Bravo tvůrcům!! Divadlo par excellence! Režie Jana Antonína Pitínského je vynikající.
Nápad prolnout Radokovu strastiplnou životní pouť se skladbou Otvírání studánek hudebního titána Martinů je šťastný. FOTO JAKUB JÍRA
Nápad prolnout Radokovu strastiplnou životní pouť se skladbou Otvírání studánek hudebního titána Martinů je šťastný, scénář Martina Sládečka překvapivý. Rovněž tak hudební kompozice Víta Zouhara a jeho realizace. Divadelnímu zážitku bylo nápomocno i výtvarné pojednání inscenace – řešení scény a kostýmů Tomáše Rusína a Zuzany Rusínové. Poděkování patří hereckému souboru i dětem ze sboru Kantiléna a všem, kteří se na vytvoření představení podíleli!
Brno – Komín, 30. 4. 2016
Národní divadlo Brno – Martin Sládeček: Otvírání studánek Alfréda Radoka. Režie: Jan Antonín Pitínský. Choreografie: Jiří Bartovanec. Dramaturgie: Lucie Němečková, Martin Sládeček. Scéna: Tomáš Rusín. Kostýmy: Zuzana Rusínová. Videoprojekce: Tomáš Hrůza. Hudba: Vít Zouhar. Dirigent: Michal Jančík, Jakub Klecker. Odborný poradce: Bohumila Plesníková. Pohybová spolupráce: Jiří Bilbo Reidinger. Osoby a obsazení – Radok, režisér: Dušan Hřebíček, Marie, jeho žena: Eva Novotná, Forman, asistent: Václav Veselý j. h., Svitáček, asistent: Štěpán Kaminský, Roháč, asistent: Jakub Šafránek, Doktor, špicl: Vladimír Krátký, Kopecký, politik: Gustav Řezníček j. h., František Nedbal j. h., Štoll, jeho nohsled: Bedřich Výtisk, Laterna magika: Tereza Groszmannová, Reportér: Pavel Doucek, Poutník: Jiří Miroslav Procházka. Hudebníci – Klavír: Kristýna Znamenáčková, Housle: Jiří Klecker, Jan Rybka, Lukáš Mik, Ján Vindiš, Viola: Miroslav Kovář, Klára Hegnerová. Tančí: Lucie Matoušková, Jan Razima. Zpívá, tančí, hraje: Brněnský sbor dětí a mládeže při Filharmonii Brno Kantiléna. Premiéra: 29. 4. 2016, Mahenovo divadlo, Brno.
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 159)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
