Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 163)
Mnohá léta si ve Studiu Marta čechrají peří svých křídel adepti divadelního umění. Jsou to taková kuropění před vzletem do oblak slávy. O dvou z nich, kteří už mnohý pátek bojují s nástrahami doby a osudu, bude dnešní mudrování.
Alexandr Pallesitz, zvaný Šaňo, procházíval Martou usměvavý a s rozzářenýma očima nezvykle dlouho. Tři a půl roku studoval činoherní režii, dva roky muzikálové herectví, čtyři roky divadelní management… Dosáhl na magisterský titul, oženil se, má malé děti a autíčkem brázdí slovenské silnice. Ve školkách, školách, na jevištích i nádvořích hraje pro drobátka pohádky a báchorky. Je sám sobě manažerem, dramaturgem, dramatikem, dopravcem i principálem. Za den dokáže odehrát i tři představení.
Šaňo si zvolil nejtěžší možnou divadelní disciplínu ze všech, sólové hraní pro nejmenší diváky v jejich „domácím“ prostředí. Je svým způsobem kazatel. Misionář. Učí děti lásce k mateřštině a k divadlu. Přijede, odehraje a odjede…
Vzácný vlastenec, tenhle Šaňo, statečný bojovník, snad i romantik, ale rozhodně velký snílek, co otevírá dětem cestu k divadlu. Nedávno jsme se setkali. Se zářícíma očima mi řekl: Pravda, život není peříčko, ale neměnil bych, je to můj život!
///
Filip Teller, vlasatý herec, moderátor, zpěvák, milovník, komický žertéř, umný improvizátor, uznávaný zdravotní klaun i vyhlášený organizátor. Studoval autorské herectví a klaunskou pohybovou tvorbu.
Byl jsem se na Filipa podívat v Buranteatru. Sedl jsem si ve foyeru na pohodlnou židli na vyvýšené bariéře postavené do tvaru hranaté podkovy a díval se přes obdélníky funkcionalistických oken, na pomalu se šeřící Kounicovu ulici. Dráty troleje se chvěly, odraná stěna vysokého domu jakoby čekala, až se čas nad ní smiluje a zastaví keři a stromy zarostlou „proluku“, památku na dávný válečný nálet.
Čekal jsem na produkci německého monodramatu Rike Reinigerové Cikánský boxer napsaného v roce 2011 na motivy životního osudu hannoverského boxera, mistra Německa v polotěžké váze z roku 1933, Johanna Trollmanna zvaného Rukelie. Trollmannův vítězný zápas byl později úředně anulován a mistrovský titul mu odebrali. Boxera zatkli a roku 1944 v koncentračním táboře Wittenberge zavraždili.
Bylo vyprodáno. Diváci obsadili i dolní lavičky postavené po obvodu ringové manéže. Pod několikadílným oknem se ošklivila kachlíková zeď, hnědé pivní láhve, zašpiněný kbelík, dětská židlička a kupodivu stříbřitě lesklá tyč s baničkou mikrofonu. Do manéže se vploužil vlasatý, umolousaný blonďák s knírkem, v plandavých kalhotách a odrbané košili. Kouřil. Strhaný Hans, nešťastný boxer ve výslužbě. Zle kouřil. Vtahoval kouř do plic a po dlouhých zámlkách jej vypouštěl ústy. Cigaretový dým páchl zkaženinou. Boxer promluvil: Často jsem se ptal sám sebe, co je to vzpomínka a co zapomnění. Chtěl jsem přijít na to, jestli se dá zapomenout. Nedá…
Bývalý boxer Hans se rozpovídal. Jak vyrůstal ve čtvrti nuzáků, v bídě, bez otce, s pěti sourozenci a stárnoucí mámou. Jak se potkal se stejným odrbancem, cikánským klukem Rukim a ten mu dal jablko… Vystřeloval slova jako direkty. Grimasou předváděl Rukiho. Hnětl si obličej. Hladově okusoval jablko. Boxoval. Gesty vířil vzduch. Překvapení diváci zapomínali dýchat. Hans nasadil závratné tempo. Rozdával soty, přiklepy, háky do všech stran… Tak začal herecký koncert mistra slova, gest a výbušnosti – klauna, mluvky, herce Filipa Tellera.
Bez oddechu chrlil ódu na úspěchy Rukiho v německém ringu. Žaloval na dobu, která byla proti účasti cikánského boxera na olympiádě, odejmula mu titul a zakazovala i to, co se zakázat nedalo. Nečekané bylo Hansovo vstupování do meziokeního prostoru a jeho promluvy „za sklem”. Efektní se jevila podívaná na Hanse pijícího pivo v rámu okeního skeletu. Dolů z okna však sestupoval již alkoholem podroušený.
Hans si poprášil moukou hlavu, ruce, ramena, celé tělo a sugestivním způsobem přehrával tragický konec kamaráda, člověka, co ho naučil boxu, cikána Rukiho. Rukiho útrapy žil. Byl bit, kopán, mučen, z úst mu tekla krev, plival zuby, svíjel se…
Hans s Rukim byli v koncentračním táboře. K potěše dozorců museli spolu často boxovat. Čím hrůzněji masakrovali svá těla, tím více rostla spokojenost dohližitelů. Hans plival krev a vyprávěl: Ruki, ponižování neunesl a jednoho z dozorců knockautoval. Katani se rozběsnili. Kopali a mlátili Rukiho jako smyslů zbavení. Rozdrtili mu čelist. Jeden z nich vytáhl pistoli a mně řekl: „Voddělej ho.“ Nic víc, řekl prostě jen: „Voddělej ho.“ Dal mně do ruky pistoli. Čas se zastavil. Beru pistoli. Zamířím a střelím. Hans se zachvěl. Setřel z úst krev a řekl: Myslel jsem si, že by někdo z vás mohl mít o tuhle vzpomínku zájem. Pak bych se jí zbavil. To, co se stalo, jsem totiž já.
Bylo ticho. Zničený Hans zhasl a odešel. Stále bylo ticho…
Po dlouhé chvíli začalo obecenstvo tleskat. Potlesk sílil. Hans se přišel děkovat. Mockrát se ukláněl, odcházel, přicházel a děkoval se… Až po třetím návratu se z Hanse opět vyklubal herec, mim, klaun, usměvavý žertéř Filip Teller.
Bravo!!
Po představení jsem složil hold režisérce Gabriele Krečmerové i herci Filipu Tellerovi. Inscenace monodramatu Cikánský boxer je úspěchem Buranteatru a divadelního sdružení TRINNNO.
Brno – Komín, 11. 4. 2016
TRINNNO a Buranteatr, Brno – Rike Reiniger: Cikánský boxer. Překlad Lucie Ceralová. Režie Gabriela Krečmerová. Hraje Filip Teller. Scénografie Anna Valešová. Repríza 9. 6. 2016 – ve foyeru Buranteatru, Sokolský stadion, Kounicova 22, Brno.
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 163)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Josef Kovalčuk
Jsem moc rád,
že J. Tuček píše o hercích z Marty. Je vidět, že je má opravdu rád.
06.06.2016 (22.24), Trvalý odkaz komentáře,
,Soňa Čapková
Silné a vypovídající.
Děkuji panu J. Tučkovi za skvělé přiblížení děje, ve kterém si zahrál hlavního představitele herec Filip Teller. Velice emocionální zážitek.
08.06.2016 (21.59), Trvalý odkaz komentáře,
,