Divadelní noviny > Blogy

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 166)

Jeden neobyčejný den sluhy Figara, jeho milé Zuzanky, záletného hraběte Almavivy, klamané hraběnky a vdavekchtivé Marceliny. Kdo z divadelníků by neznal Figarku, jiskřivou hru lásky, nástrah, intrik a překvapení…? Kdysi jsem v této komedii Pierra Beaumarchaise hrával a byl Cherubínem. Bože můj, to je tak dávno, že to snad ani není pravda…

Na premiéru muzikálové verze studentů JAMU jsem se těšil. Byl jsem zvědavý na melodie, libreto, na „nové“ tváře adeptů tuze těžkého oboru muzikálové herectví. V ovzduší Divadla na Orlí se dalo napětí krájet. Studentka manažerství na mě mrkla: Vítejte ve vilné Seville…! 

Na plochu dějiště přibíhali Španělé a vydupávali flamencové rytmy. Z expozice ztřeštěného příběhu jsem byl poněkud zmaten. Aktéři vtipkovali, byli řeční, tančili, zpívali, ale že je to komedie o zamilovanosti služebné Zuzanky (Kristýna Daňhelová) do sluhy Figara (Ondřej Halámek) a naopak – Figara do Zuzanky – jim nějak unikalo. Ani vaudevillově prostoduchý hrabě Almaviva si hlavu nelámal s faktem, že jeho milostnému tokání musí diváci věřit. Ovšem komedie to byla. Bláznivá i ztřeštěná. Taková silvestrovská, ve které studentská recese a okouzlení z dadaistických hříček vítězily nade vším. Pochopil jsem a začalo mně být dobře na světě.

Muzikálu vévodila nespoutaná energie hraběte (Marco Salvadori) poháněná jednookou zrůdičkou – nohsledem Baziliem (Martina Pawerová). Uhrančivého hraběte byl muzikál plný. Vybíhal, vyskakoval a vykukoval ze všech jeho pórů. Laškoval, kejklil, byl zaslepeným býkem španělské koridy, podle karetní zásady větší bere. Svůdně chtivá, vtipná, mluvná, zpívající ctihodná měšťanka Marcelina (Dana Velčická), patřila k těm, co beze zbytku pochopili nadsázku zadání autorů muzikálu. Suverénem operetního nátisku hraní věčně opilého zahradníka Antonia se stal přesvědčivý Jonáš Florián s červeným nosem a malým demižonkem truňku.

Vyvedla se i zahradníkova dcera Fanynka (Pavlína Palmovská) obutá do těžkých horských bot. Svým krokem působila jako slon v porcelánu. Přesto však byla půvabně roztomilá. Její špičkami bot přiklepnutá pukrlata se jevila coby neodolatelně zdobná drobnůstka. Po sexuálním harašení toužící Hraběnka (Dagmar Křížová) neopouštěla ulitu suchého humoru až příliš. Roztomilým Cherubínem zvládajícím nástrahy neposedných paruk a vojenských maršů se zdála být usměvavá majitelka svůdného těla, mamm´zelle Mariana Polyáková. Kostnatou hřivnou velkých gest přispěl do silvestrovské mlýnice Robin Schenk v roli lékaře Bartola. Vtipnou, jako vosinu v zadku příjemnou soudkyni, nosila na svých bedrech a ve slušivém taláru Veronika Morávková.

Bláznivý Figarův den končil vilnou nocí v sevillské zahradě a důsledně ctil zákon – ve tmě každá kočka černá. Scéna záměn, doteků, honiček, úleků a překvapení dospěla k rozuzlení příběhu. Cherubín byl omilostněn z vojenské služby, Hrabě dal svolení k svatbě Figara se Zuzankou a Figaro se dověděl, že jeho matkou je vdavekchtivá Marcelina a otcem lékař Bartolo…

Hrálo se na scéně se čtyřmi prostupnými pojízdnými rámy a jedním velkým pevným, ústředním, v pozadí. Z nebes často padala mlha. Figarku jsem i proto bral jako muzikálovou mozaiku snu, ze kterého se doma probudím…

V tramvaji jsem vzpomínal na silvestrovské představení Lazebníka sevillského, ve kterém kdysi operní pěvci řádili, až mi od smíchu málem praskla bránice. Všemu taškařivému zpívání i hereckým špílcům tehdy vévodil nezapomenutelný basista Jiří Přichystal.

Ať žije sranda! Umíte to! Díky vám, vážení studenti!!

Brno – Komín, 25. 4. 2015

Divadelní fakulta JAMU, Brno / Ateliér muzikálového herectví Petra Štěpána – Petr Štěpán a Miroslav Ondra: Figarka. Autor hudby: Lukáš Janota. Režie a dramaturgie: Petr Štěpán a Miroslav Ondra. Choreografie: Hana Litterová. Scénografie: Jaromír Záděra. Kostýmy: Lucie Sedláčková. Lightdesign: Zuzana Bottová. Mistři světel: Tomáš Příkrý, Václav Ryšavý. Mistři zvuku: Lukáš Nábělek, Jan Mach, Zuzana Zichová. Kapela: Trumpeta, Hubert Ratschker. Kytara: Dario Piga, Jiří Kalousek. Perkuse: Petr Rybíz. Produkce: Kateřina Puczoková. Asistentka produkce: Katrina Duka. Osoby a obsazení. Figaro, hraběcí sluha: Ondřej Halámek. Zuzana, služebná hraběnky: Kristýna Daňhelová. Bartolo, lékař: Robin Schenk. Marcelína, ctihodná měšťanka: Diana Velčická. Cherubín, páže: Marianna Polyáková. Fanynka, dcera zahradníka: Pavlína Palmovská. Hrabě Almaviva: Marco Salvadori. Hraběnka: Dagmar Křížová. Antonio, zahradník: Jonáš Florián. Soudce: Veronika Morávková. Bazilio, hraběcí nohsled: Martina Pawerová. Pedagogické vedení: Mgr. Petr Štěpán, Mgr. Miroslav Ondra, Dada Klementová, Mgr. Jana Matyášová, MgA. Markéta Ungrová, MgA. Lenka Bartolšicová, doc. Mgr. Karel Hegner, Mgr. Iva Musilová. Mgr. Hana Litterová, doc. Ing. David Strnad, doc. MgA. Blanka Chládková, MgA. Kateřina Bláhová, prof. Mgr. Ján Zavarský. Ateliér muzikálového herectví Petra Štěpána. Divadelní fakulta JAMU. Premiéra 24. 4. 2016 v Divadle na Orlí, Brno.

• Autor: Jaroslav Tuček
• Publikováno: 25. června 2016

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 166)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ