Divadelní noviny > Blogy

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 172)

Spolužák ze studií na brněnské akademii, sbormistr Janáčkovy opery Josef Pančík, se po padesáti letech úspěšného působení loučil s diváky i s divadlem. Mám rád zviditelnění hudebních nástrojů i svátečnost odění hráčů. Miluji koncertní sošnost pěvců, pěveckých těles i rozmáchlost dirigentských gest, těšil jsem se moc.

Janáčkovo divadlo, zšeřené do slavnostního hávu, se plnilo celebritami. Mezi diváky jsem zahlédl postavu věhlasného oslavence. Josef Pančík byl důstojnost sama. Letní oblek, vyjasněný obličej, bělobou obrostlá leb hlavy a bujně sršaté obočí.

Uvědomil jsem si, že Josef Pančík je vlastně svého druhu raritou. Znáte snad jiného divadelníka, který by dokázal být pět dekád ve vedoucí divadelní funkci? Panečku, pan Pančík byl nepřetržitých padesát roků sbormistrem opery Janáčkova divadla!

Jak tomu v Brně se sbormistrovstvím bylo, mi vysvětlila paní PhDr. Eugenie Dufková: Do roku 1919 tuto činnost vykonávali kapelníci. Prvním jmenovaným sbormistrem byl dirigent Antonín Nademlejnský (1919-1922) – pak zase kapelníci bez udání funkce. Od sezony 1926-27 je v divadle dirigentem a sbormistrem Vilibald Rubínek, od roku 1951 k němu nastupují Jiří Kubica a Benedikt Volauf, od sezony 1956-57 zase jen Vilibald Rubínek a Jiří Kubica, od 1961-62 Jiří Kubica a Oldřich Bohuňovský (pan Vilibald Rubínek odešel od penze). Od 1964-65 Jiří Kubica a začínající Josef Pančík. V roce 1969 Jiří Kubica emigroval, zůstal Josef Pančík. Sám.

Zabořil jsem se do malachitově zeleného plyše a sledoval tiché manévry umělců houfujících se v sevřené šiky. Hudebníci podstoupili obřad „ladění nástrojů“. Koncertní mistryně houslí Ivana Víšková udala tón, krátký ševel smyčců zabzučel sálem, poté hoboje, klarinety… Na ploše jsem zahlédl andělské harfy. Koncertní mistryně usedla… K dirigentskému pultu přistoupil dirigent Jaroslav Kyzlink. První dirigentské gesto. Mám tu chvíli rád.

Hudci zaduli, smyčce sklouzly, dirigent poskočil, dlaněmi vyzval violoncella – forte, forte, sytěji… Hudba Giuseppa Verdiho vyšlehla vzhůru. Ohnivě bojovná, vznětlivá. Italská nezdolnost a hrdost zavalily prostory. Sbor pěvců pěl, jako by stál nad kasematy brněnského hradu. Předehra a sbor Una vela z opery Otello se sólisty Peterem Bergerem, Petrem Levíčkem a Igorem Loškárem diváky nadchly.

Následovala Síla osudu – Il santo nome, sbor z druhého dějství se sólisty Danielou Strakovou-Šedrlovou a živoucí legendou Richardem Novákem. Poté předehra k této opeře… Tleskal jsem. Chtělo se mi povstat.

Pietro Mascagni: Sedlák kavalír – Regina coeli se Santuzzou Pavly Vykopalové a poté malé zhoupnutí do luk a hájů české malebnosti – Braniboři v Čechách, bojovně vzdorná opera Bedřicha Smetany.  Nechtěli nám, Rozlučte se s domovem a Udeřila naše hodina. Výkony sólistů – Richarda Nováka, Petera Bergera i sboru byly excelentní.

Scéna z 1. dějství opery Antonína Dvořáka Dimitrij – Velké hoře stihlo matičku zem, uzavřela první část koncertu.

Slavnostní sešlost měla pokračování i po přestávce. Do nastoupeného šiku sboru Národního divadla Brno, přibyli pěvci sboru Masarykovy univerzity se sbormistrem Michalem Vajdou. Na forbínu za mocného potlesku obecenstva vstoupil loučící se sbormistr Josef Pančík. Kynul rukama směrem k sboristům, sboristé svému šéfovi vzdávali upřímný hold…

Na jeviště přinesli kytice květin… Josef Pančík poděkoval svým pěvcům i všem divadelníkům, a na závěr pronesl větu: Dnes jsem šťastný…

Premiéra Martinů Her o Marii mi unikla, proto jsem s napětím očekával koncertní podobu. Nebyl jsem zklamán… Hudební části – Tanec Mariken s ďáblem i Requiem ze Sestry Paskaliny měly v sobě výbušnost, ale i hebkost. Svatební pochod z opery Wagnerova Lohengrina mě v mysli vrátil do dob mladosti. Tklivou hudbu scény uprchlíků Patria opressa napsal Verdi do 3. dějství opery Macbeth v roce 1847. Je stále krásná. Zamrzelo mě, že nenásledoval sbor Židů z opery Nabucco Va, pensiero, sull´ali dorate (Leť, myšlenko, na zlatých křídlech). Rozjásané tóny sboru cikánů z Trubadúra pak rozvášnily diváky. Mimořádný galakoncert byl zakončen Prologem z Boitova Mefistofela.

Dlouho jsme aplaudovali. Ba i ve stoje… Domů se nám nechtělo… Potom však unavení a vyčerpaní hudebníci počali opouštět vzorně řazené šiky a my, diváci, pochopili…

Velký dík, vážení!!

Brno – Komín, 24. 7. 2016.

Janáčkovo divadlo, Brno – Slavné operní sbory. Dirigent: Jaroslav Kyzlink, sbormistr: Josef Pančík. Daniela Straková-Šedrlová (soprán), Pavla Vykopalová (soprán), Peter Berger (tenor), Petr Levíček (tenor), Igor Loškár (baryton), Richard Novák (bas). Sbormistr Pěveckého sboru Masarykovy univerzity: Michal Vajda. Orchestr a sbor Národního divadla Brno, Ivana Víšková (koncertní mistr). Pěvecký sbor Masarykovy univerzity. Janáčkovo divadlo, Brno 24. června 2016.

• Autor: Jaroslav Tuček
• Publikováno: 6. srpna 2016

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 172)

1. Eugenie Dufková

   

   Divadlo není ústav,
   který by proslul vděkem. Je dlouhá řada umělců, kteří – nezaslouženě – odešli v tichosti. Pan Pančík patřil k těm, kterým patří – jak říkají Francouzi – dire un grand merci. …jakož i autorovi, že nezapomněl.
   Eugenie Dufková

   06.08.2016 (8.48), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ