Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 175/2)
Probudil jsem se v šest odpoledne. Opláchl jsem si obličej, vyčistil zuby a chvátal na tramvaj. Pofukoval větřík a já doufal, že se přece jenom ochladí. Neochladilo. Tramvaj byla přeplněna a vedro k zalknutí. Podařilo se mi stáhnout ze sebe plášť a usadit se na sedadlo. Příštích dvacet minut, se mi opotilo tělo tak dokonale, že jsem se po příchodu do HaDivadla musel v kabince svléknout a sundat ze sebe promočené tričko…
Když jsem urousaný usedal na kraj druhé řady, zeptal se mě soused: S jakými pocity na představení hry On přicházíte…? / Pane, jsem ornitolog, tedy s ptačími, odpověděl jsem. Pán byl dlouhý a asi poněkud zdrogovaný, rozvalil se na židli, přimáčkl se mi na stehno a pravil: Přečtu vám program, první část se jmenuje Současnost… Odsedl jsem na vedlejší židli, neboť jsem vlastnil dvě vstupenky…
Na čtvercové stěně se zjevil dlouhý text o ochraně osobních dat na internetu. Pod zářící preambulí ulehl chlapec (Jiří Svoboda), pod hlavu si dal batůžek. Dveřmi ze stěny vystoupil vytáhlý zrzek (Zbyšek Humpolec). V podivném dialogu se dohadovali, zda zrzek vydá chlapci přehrávač a mikrofony, které patří Tomášovi, bratru zrzka, protože Tomáš s chlapcem žil a chlapec je zakoupil, takže věci patří jemu. Zrzek chlapci rozbil nos…
Stěna se otočila, byla z ní otáčivá krychle a v jejím nitru kuchyňský stůl, za stolem matka (Simona Peková) nalévala víno z pet láhve a popíjela. Vedle ní seděla dívka zahalená v bundu s kapucí (Milada Vyhnálková). Krychle se zavrtěla, otočila. Zrzek s Alanem zapíjejí rozbitý nos, meditují… Alan žil s Tomášem dlouhou dobu, pak se rozešli… Tomáš se ztratil, na zprávy z mobilu neodpovídal. Proto ho Alan hledá… Do hry vstoupil Tomášův milenec jménem Positiv (Jiří Miroslav Valůšek). Positiv je nemocný. Aids v pokročilém stádiu.
Krychle se otáčí. Dá se s ní nejen otáčet, ale i posouvat nebo zcela odsunout. Teď se jen otočila, na její stěně se objevil text: TOPÍM SE SÁM V SOBĚ. SEX JE ÚSPĚCH A BÝT SEXY JE KAPITÁL. SEXUÁLNÍ OBJEKT ČLOVĚK NEMŮŽE MILOVAT, MŮŽE HO POUZE KONZUMOVAT. EROZE TOHO DRUHÉHO, FAKT, ŽE TEN DRUHÝ ZMIZÍ, ŽE HO ÚPLNĚ ZTRATÍME, ZŮSTÁVÁ DO ZNAČNÉ MÍRY BEZ POVŠIMNUTÍ. JEDNÁ SE ALE O TEN NEJPŘÍZNAČNĚJŠÍ HISTORICKÝ POZNATEK VŮBEC: TEN DRUHÝ ERODUJE, ROZPOUŠTÍ SE, UŽ NENÍ SOUČÁSTÍ NAŠEHO ŽIVOTA, VE SKUTEČNOSTI ŽIJEME SAMI.
Aktéři vystoupili před krychli, zuli se a vstoupili do obdélníkového záhonu čerstvě zryté hlíny. Odříkávali zprávy z Tomášova mobilu. Suše, bez zaujetí.
Proč se celou dobu vyhýbáš osobnímu setkání? Už mě nebaví pořád si jenom psát, víme o sobě téměř vše, vím, kdy chodíš na záchod, vím, kdy jsi smutnej, vím, kdy cos večeřel, ale nikdy jsme se osobně nepotkali. Co děláš zítra?
Pojďme zítra do kina. A nevymlouvej se, že máš moc práce. Já tě prostě chci vidět, nechápeš?
Budeš pro mě jediný na světě… lidé už žádné přátele nemají. Jestli chceš mít přítele, ochoč si mě.
Dobře můžeme vidět jedině srdcem. To hlavní je pro oči neviditelné.
Prosím, neopouštěj mně.
Krychle, záhon i herci se nořili do tmy…
Druhá část se jmenuje Minulost. Jaký je váš názor na první, řekl soused, urostlý habán… Vy mi to nebudete věřit, ale já si vůbec nevšimnul, že u toho záhonu je také funkční pumpa. Takovou jsme měli doma na dvoře. Nechápu, odkud tady čerpají vodu…
Začátek druhé půle mě spasil…
V krychli, švarná hospodyně v bělostné suknici s bolerkem viditelně obtíženým znaky ženství (Milada Vyhnálková), převlékala s něhou a láskou svého muže (Jiří Svoboda). Jako slupky z cibuličky z něj stahovala bundy, blůzy, trika… Na bílou košili mu oblékla typickou černou vestu sedláka… Matka (Simona Peková) v kroji selky, před zraky diváků stahovala z kůže králíka a peskovala snachu i syna Tomáše, jejího muže. Do krychle vešel syn Jura, proutník a opilec (Zbyšek Humpolec)…
Chvíli mi trvalo, než jsem se zorientoval a pochopil, že herci hrají jiný příběh. Zřejmě na téma křehkosti lásky a komplikovanosti lidských vztahů…
Jako realistický obrázek z dob bratří Mrštíků byla kreslena tragedie otce rodiny Tomáše a jeho vzplanutí k muži, kamarádu z dětství, místnímu faráři, včetně dramatických výjevů milostnosti i pocity následného studu a zmatky v myšlení všech. Zaujal mě obraz sebetupení, ve kterém si Tomáš ováže řemen kol vodního ramene pumpy a ve vzniklé smyčce se uškrtí. Bez emocí. Jako když utáhnete šroub…
Dramatický text snažící se o zachycení současnosti napsal, zrežíroval a scénicky pojednal Marián Amsler. Pod jeho taktovkou hráli: Jiří Svoboda, Jiří Miroslav Valůšek, Simona Peková, Milada Vyhnálková, Zbyšek Humpolec. Dramaturgyní byla Marie Špalová, kostýmy realizovaly Kateřina Kumhalová, Marie Mukařovská a Babka…
Ploužil jsem se sobotním večerem a přemýšlel. Najednou jsem stál po Rónovým koněm. Dlouho jsem hleděl na jeho nadživotní nohy a mocné tělo. Maličkou hlavičku markraběte Jošta jsem nedohlédl… Na lavičce se povaloval mladík, jeho hlava spočívala na klínu vlasatého chlapce. Kouřili. Pach dýmu se táhl kol sochy a kůň to trpělivě snášel.
Brno – Komín, 23. 5. 2016
HaDivadlo, Brno – Marian Amsler: On. Autor, režie a výprava Marián Amsler, dramaturgie
Marie Špalová, hudba Ivan Acher. Hrají Ex/On – Jiří Svoboda, Pozitiv/Farář – Jiří Miroslav Valůšek , Matka Simona Peková, Holka, co našla jeho mobil / Eliška – Milada Vyhnálková j. h., Bratr – Zbyšek Humpolec . Premiéra 21. května 2016.
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 175/2)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Petr Holčák
Pane Tučku,
vy jste takové sluníčko, co nesměle krčí se za zakaboněným mrakem. Mrak rozfouká kdejaký vánek, Slunce však ještě pár miliónů let nevyhasne!
29.08.2016 (17.43), Trvalý odkaz komentáře,
,