Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 178/1)
Vařil jsem své týdenní menu – polévku a dušená krůtí křidélka na celeru, když přítel mobil přinesl zprávu: Dnes ve 20 hodin hraje v Brně Masopust. Měl bys to vidět. Sejdeme se před Redutou…
Jel jsem tramvají, žhavil telefon a dovídal jsem se, že představení Orlanda je situováno na jeviště včetně diváckých míst. Je vyprodáno.
Společnost Masopust je nezávislé divadlo, působící od roku 2008 v oblasti dramaturgické archeologie propojené se současnými tématy a s oblibou se věnuje nehraným či dokonce zdánlivě nehratelným textům (Andělé mezi námi Františka Langera).
Dorazil jsem do Reduty. Slečna pokladní pokývla hlavou, usmála se a prodala mi dvě vstupenky. Poslední…
Pane Tuček, jste dost pohublý… Sluší vám to…, promluvila na mě známá tvář paní Bittové. Čekám na vnučku, na Aničku, režisérku… Dýchl na mě vánek odvátého času…
Koupil jsem si program k inscenaci, usedl v chladu historických zdí a četl.
Virginia Woolfová je jednou ze zásadních autorek 20. století. Její nejpronikavější román je fantaskní biografie mladého šlechtice Orlanda, napsaný roku 1928, nese v sobě tajemství, která svádějí k jevištnímu rozluštění.
Podle překladu Kateřiny Hilské a divadelní hry Orlando Lenky Lagronové, adaptovala Tereza Marečková a Anna Petrželková. Režie: Anna Petrželková. Dramaturgie: Tereza Marečková. Hudba: Jakub Kudláč. Scéna a kostýmy: Hana Knotková. Hrají: Anežka Kubátová, Miloslav König, Tomáš Dianiška, Martina Krátká a Ivana Šolcová. Premiéra: 15. června 2014 v Eliadově knihovně Divadla Na zábradlí.
Poněkud znavený jsem sledoval svátečně naladěné diváky, jak si hledají „svá“ možná místa. Někde za mými zády se usadil režisér Petrželka, tatínek Aničky. Zdálo se mi, že diváků je více než židlí.
Vstoupili herci stylizovaní do průsvitných sítin erotických negližé a svůdné bělosti feudálů s bláznivými parukami i klobouky na hlavách. Vrátil se mi čas. Herci hráli jako za dob ranosti mé milované paní Husy. Ten dlouhý šlechtic, vždyť takto hrával Bolek Polívka, a ta maličká je živým odlitkem ťapavé „Dáduličky“ Alenky Ambrové…
Orlando zpíval fistulí, ruská šlechtična, jako bílá labuť „baletila“ jízdu na bruslích. Dlouhý šlechtic trousil lascivnosti, tu a tam se bělostně kopulovalo a na vzácné okamžiky herci strnuli. Na stěně z mechového příšeří vytvářeli znaky podobné vlysům hieroglyfů. Bože můj, vždyť oni jakoby vyskočili z inscenace Evy Tálské…
Vytříbenost ruky paní režisérky, pohybová herecká kultura, hudební glosy a především výtvarná lahodnost vykouzlily z inscenace událost.
Po těle se mi rozlil sváteční pocit… Díky.
Vrátil jsem se do prózy všedních dnů a dovařil týdenní menu…
Brno – Komín, 26. 5. 2016
Divadelní společnost Masopust, Praha – Virginia Woolfová: Orlando / the weird picnic / Podle románu Virginie Woolfové v překladu Kateřiny Hilské a divadelní hry Orlando Lenky Lagronové. Adaptace: Tereza Marečková, Anna Petrželková, režie: Anna Petrželková, dramaturgie: Tereza Marečková, scéna a kostýmy: Hana Knotková, hudba: Jakub Kudláč, světla: Ondřej Růžička, zvuk: Štěpán Tretiag. Osoby a obsazení: Orlando: Anežka Kubátová a Miloslav König / Královna: Tomáš Dianiška / Saša: Martina Krátká / Knihovnice: Ivana Šolcová / Básník: Martina Krátká / Shel: Anežka Kubátová / Ludvík: Martina Krátká. Premiéra 15. června 2014 v Eliadově knihovně DNz. Psáno z hostování v Divadle Reduta v Brně 25. 5. 2016.
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 178/1)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)